Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 202/2022-24
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 177 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 300 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky
8 877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 978,35 Kč, s úrokem ve výši 2 571,51 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 102,68 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 9 102,68 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 300 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 978,35 Kč, s úrokem ve výši 2 571,51 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 102,68 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 9 102,68 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 177 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 10 000 Kč, kterou žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy, což tato potvrdila svým podpisem. Úvěr se žalovaná zavázala splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč v 52 týdenních splátkách po 364 Kč do datum. Souhrnný poplatek byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků (ve výši 30 % ročně) z poskytnuté částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za komfortní splácení ve výši 2 316 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením údajů sdělených žalovanou a jejich ověřením předloženými doklady. Žalovaná svou povinnost platit nesplnila a uhradila pouze částku 2 700 Kč. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil právní osobnost žalobkyně.
4. Z dalších provedených listinných důkazů soud zjistil, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dle které žalované měla být poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatku částku ve výši 8 917 Kč, skládající se z částky 5 101 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutý úvěr, dále z částky 1 500 Kč za zpracování úvěru a částky 2 316 Kč za komfortní a flexibilní splácení. Úroková sazba je vymezena ve výši 88 % ročně. Současně bylo ujednáno pojistné ve výši 1 560 Kč. Celková finanční částka ve výši 20 477 Kč měla být žalovanou uhrazena v hotovosti v 52 týdenních splátkách s tím, že 51 splátek bylo určeno ve výši 394 Kč a 52. splátka ve výši 383 Kč.
5. Z listiny označené jako zákaznická karta soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč. V jednotlivých kolonkách formuláře je vyplněno, že žalovaná je spoluvlastníkem bydlení, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnána jako prodavačka v prodejně jméno, kde její čistý měsíční příjem činí 19 271 Kč. Další příjem domácnosti je uveden ve výši 38 500 Kč. Dále je vyplněno, že odhadované náklady domácnosti jsou 3 000 Kč a žalovaná má zápůjčku u jiné společnosti, kde měsíčně splácí 1 600 Kč. Dle dalších vyplněných kolonek má žalovaná bankovní účet vedený na své jméno, ale nemá kreditní kartu. V části„ OVĚŘENÉ DOKUMENTY“ jsou zatrženy možnosti:„ Pracovní smlouva“„ 2 Výpisy z bank. účtu“.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum včetně přílohy (strany 15) soud zjistil, že na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy číslo přičemž z čl. I odst. 1 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávku ze smlouvy o zápůjčce se všemi právy s tím spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, který byl dle podacího lístku odeslán datum.
7. Z přehledu plateb (tabulky umoření) je zřejmá výše čerpaného úvěru a výše sjednané úrokové sazby. Z tabulky vyplývá, že žalovaná na dluh uhradila ve 2 různých splátkách celkem částku 2 700 Kč.
8. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 535,45 Kč ve lhůtě do datum; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne datum.
9. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s dalšími platbami ve výši 8 917 Kč a 1 560 Kč v pravidelných splátkách do datum. Žalovaná uhradila pouze částku 2 700 Kč. Žalovaná byla vyzývána, aby dlužnou částku vrátila. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatelka (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na webová adresa či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalované. Tyto informace však byly nedostatečné a současně nebylo prokázáno, že byly prověřené. Žalobkyně argumentovala tím způsobem, že přenesla povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že tato podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak výdajové stránky hospodaření žalované. Z provedených listin, zejména karty klienta, nevyplývá, jakým příjmem je částka 38 500 Kč označená jako další příjem domácnosti. Zřejmě nejde o příjem žalované, neboť je v kartě zákazníka výslovně uvedeno, že tato má pouze jediný příjem. Příjmy dalších členů domácnosti, kteří nejsou účastníky smlouvy, jsou podle názoru soudu irelevantní. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované, přičemž tvrzení žalované, na které se ale nemohla právní předchůdkyně žalobkyně spoléhat, o nákladech domácnosti ve výši 3 000 Kč je nepochybně nereálné, a to s již jen s ohledem na dvě vyživovací povinnosti. V moci právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepochybně bylo požadovat od žalované doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na webová adresa).
15. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a připravila se tak o poučení ze strany soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., že nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr.
16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.
17. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a že nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom bylo ze strany žalobkyně tvrzeno, že žalovaná vrátila pouze částku 2 700 Kč. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je předmětná smlouva neplatná a povinností žalované podle ZoSÚ je vrátit zbývající část poskytnuté jistiny v době přiměřené jejím možnostem. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pouze částku 7 300 Kč. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupný na webová adresa), lze ustanovení § 87 ZoSÚ označit za speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, dle níž má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Dle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době takto nově ujednané či určené. Mezi stranami nebyla žádná nová doba splatnosti zbytku jistiny ujednána. Bylo tedy na soudu, aby novou lhůtu splatnosti určil s přihlédnutím k možnostem žalované. Žalovaná však byla v řízení zcela nečinná a soudu tedy její aktuální možnosti nejsou známy. Za této situace soud při určování lhůty splatnosti přihlédl ke skutečnosti, že jistina úvěru byla žalované poskytnuta již před téměř dvěma roky, přičemž s ohledem na smlouvu musela žalovaná být srozuměna s tím, že k vrácení peněz má dojít ve lhůtě jednoho roku. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, když taková lhůta dle soudu odpovídá spravedlivému uspořádání.
18. V rozsahu uplatněného nároku na úhradu částky 8 877 Kč, úroku (ve výši 2 571,51 Kč a 30 % ročně z částky 9 102,68 Kč od datum do zaplacení) a úroku z prodlení (ve výši 978,35 Kč a 8,25 % ročně z částky 9 102,68 Kč od datum do zaplacení) musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud pro zjednodušení vycházel pouze z jistiny žalované částky a v žalobě kapitalizovaného příslušenství (tj. 19 726,86 Kč). Žalobě bylo vyhověno ohledně částky 7 300 Kč (tj. z 37 %). Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšnou v řízení byla žalovaná (kdy míra úspěchu činí 63 %), které by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaná byla v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.