Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 112/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Radimem Dočkalem, advokátem, sídlem Bašty 413/2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -201 ze dne 7. října 2025 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -137 ze dne 17. června 2025, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a B. A. a nezletilého C. A. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho práva podle , a d.

2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) ukončili společné soužití koncem srpna 2024. O nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), kterému je aktuálně šest a půl roku a navštěvuje předškolní vzdělání v rámci mateřské školy, poté na základě dohody rodičů pečoval otec za pomoci prarodičů z otcovy strany a matka se s chlapcem stýkala jednou až dvakrát týdně na několik hodin. Návrhem z konce roku 2024 otec požádal o soudní úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného. Navrhl, aby chlapec byl svěřen do jeho péče, matce byl upraven styk a určena výše výživného. Matka navrhovala střídavou péči a určení výše výživného.

3. Městský soud v Brně svěřil chlapce do (nerovnoměrné) střídavé péče rodičů tak, že v běžném režimu je v péči matky v lichém týdnu od úterý 15.00 hodin do pátku 8.00 hodin a v sudém týdnu od pondělí 15.00 hodin do středy 8.00 hodin a od pátku 15.00 hodin do následujícího pondělí lichého týdne do 8.00 hodin, jinak je v péči otce. Pro prázdniny vyjma podzimních prázdnin soud stanovil speciální režim. Místem předání a převzetí chlapce upravil školské zařízení; v případě, že není chlapec v zařízení přítomen, je tímto místem bydliště rodiče, jehož péče končí. Výživné pro chlapce za období od 1. září 2024 do 30. června 2025 stanovil matce ve výši 2 200 Kč měsíčně a od 1. července 2025 ve výši 1 600 Kč měsíčně. Soud vyčíslil nedoplatek na výživném se splatností ve lhůtě pěti měsíců od právní moci rozsudku. Otci stanovil výživné od 1. července 2025 v částce 1 800 Kč (výrok I). Výrok I v části týkající se péče vyslovil předběžně vykonatelným (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Městský soud měl za splněné podmínky pro svěření chlapce do rovnoměrné střídavé péče (výchovná způsobilost obou rodičů, zájem pečovat, materiální podmínky a kladný vztah chlapce k oběma rodičům) a pro rozvržení intervalů péče zohlednil pracovní dobu otce. Uzavřel, že excesy matky (zadlužení, úvěrový podvod) ji nemohou z péče diskvalifikovat, matka pracuje na nápravě a není prokázán negativní dopad jejího jednání na chlapce. Konstatoval, že provizorní režim rozvržení péče (zavedený po prvním jednání ve věci) fungoval, psychický stav chlapce se zlepšil a zmírnil se konflikt mezi rodiči.

4. Krajský soud v Brně (krajský soud) k odvolání otce rozsudek městského soudu - jak navrhovali matka i kolizní opatrovník chlapce - potvrdil s tím, že dluh matky na výživném vyčíslil až do 30. září 2025. Krajský soud konstatoval, že městský soud řádně odůvodnil rozložení střídavé péče. Zhodnotil, že střídavá péče je v souladu se zájmy chlapce, chlapec v ní prospívá a je s ní sám spokojený, jak vyplynulo z pohovoru chlapce s opatrovníkem. Za správný považoval krajský soud také režim předávání chlapce ve školském zařízení, a to i do budoucna pro jeho předvídatelnost a snížení zátěže chlapce nefunkční komunikací rodičů. Ztotožnil se se stanoveným výživným a vyčíslením dluhu matky na výživném.

5. Otec namítá, že obecné soudy se nevypořádaly s jeho námitkami a navrhovanými důkazy a bez důkazu uzavřely, že matka již vede řádný život, třebaže pracuje načerno, spáchala trestný čin, dluh na výživném neuhradila a nemá stabilní bydlení a zaměstnání. Otec považuje rozhodnutí o úpravě péče za extrémní exces oproti zjištěnému skutkovému stavu, přičemž upřednostnění matky - bez důkazu, že taková péče chlapci prospívá - vede k chlapcově emoční újmě. Má za to, že obecné soudy nerespektovaly právní úpravu a současnou judikaturu [nálezy ze dne 5. února 2025,

ze dne 25. dubna 2023 aj. včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) k omezování péče a styku rodiče s dítětem a zachování rodinných pout] a rozhodly mechanicky bez individuálního zkoumání nejlepšího zájmu dítěte. Podle otce soudy nezohlednily dosavadní péči otce, vazbu chlapce na otcovského dědečka, kontinuitu výchovného prostředí u otce (včetně dlouhodobě zajištěného bydlení se samostatným pokojem pro chlapce a stabilního zaměstnání otce) a bagatelizovaly matčinu závislost na hazardu bez psychiatrického vyšetření či znaleckého posudku (v rozporu se závěry nálezu

sp. zn.

ze dne 19. února 2019). Obecné soudy se tak odchýlily bez řádného odůvodnění od (pozn. Ústavního soudu ve znění do 31. prosince 2025). Otec má za to, že byl napadenými rozhodnutími potrestán za mimosoudní dohodu s matkou a za podání návrhu na úpravu péče.

6. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.

8. K námitce týkající se stability výchovného prostředí Ústavní soud stručně odkazuje na svou dosavadní judikaturu včetně otcem uvedených nálezů a poznamenává, že zájem na stabilním výchovném prostředí je třeba posuzovat v kontextu toho, jaký vliv bude mít změna prostředí na psychický či fyzický komfort dítěte samotného. V opačném případě by se fakticky konzervoval status quo a ke změně by pak již nemuselo dojít (viz např. nálezy

sp. zn.

ze dne 9. května 2023, bod 36 až 38,

ze dne 19. července 2022, bod 19,

sp. zn.

ze dne 6. prosince 2016, bod 43). Stěžovatelem citovaný nález

rovněž včetně výše uvedeného doplňuje, že předním hlediskem je zájem dítěte, který musí být přítomen v komplexním a podrobném přehodnocení stávajících poměrů péče o dítě. Ústavní soud k tomu pro úplnost dodává, že od 1. ledna 2026 platná a účinná právní úprava ponechala jako měřítko zájem dítěte a naopak záměrně další jednotlivá kritéria vypustila (včetně kontinuity a stability péče) s ohledem na vývoj a proměny těchto kritérií, jakož i pro komplexnost hledisek při posuzování nejlepšího zájmu dítěte [srov. důvodová zpráva k , kterým se mění , k bodu 25 ()]. Vzhledem k provizornímu režimu péče od března 2025 a následně předběžné vykonatelnosti výroku městského soudu o péči mohl krajský soud posoudit, jak se zavedený režim u chlapce projevil. Závěr, že chlapec v péči obou rodičů prospívá a takto rozvržená péče je v zájmu chlapce, není nijak nepřiměřený. Jak městský, tak krajský soud odůvodnily úvahy týkající se naplnění kritérií svěřování dítěte do péče rodičů plynoucí z tehdy platné a účinné právní úpravy a z judikatury Ústavního soudu a z rozhodnutí je zřejmé, z jakých důvodů rozhodly o střídavé péči a proč stanovily střídání péče v konkrétních intervalech (zejména body 16 a 17 rozsudku městského soudu a bod 10 rozsudku krajského soudu). Přijaté závěry v ústavní rovině obstojí, nejsou projevem svévole ani jiným neústavním excesem.

9. Obecné soudy mimo jiné vysvětlily, že při rozvržení péče zohlednily především pracovní režim otce, rozdělený na krátký a dlouhý týden, tak, aby umožnily oběma rodičům se na péči o chlapce podílet rovnocenně. To jistě přináší změnu v podílu času, který chlapec trávil v péči prarodičů. Ústavní soud nepřehlíží, ani nezlehčuje, že chlapec má blízký vztah s otcovským dědečkem a vnímá, že dědeček otci s péčí o chlapce (namísto) matky nadstandardně pomáhal, když ona toho nebyla schopna, takže je i pochopitelné, že přenastavení režimu mohou otec i dědeček vnímat bolestně a jako svého druhu nespravedlnost. K tomu je ale důležité zdůraznit, že péče prarodiče nepředchází péči matky, je-li matka schopna o chlapce pečovat a má o něho zájem. To je situace, za které obecné soudy rozhodovaly. Ač je v nových poměrech role dědečka upozaděna, chlapec není zbaven možnosti trávit čas s dědečkem a jejich vzájemný vztah se může rozvíjet. Je jen na dohodě dospělých, zda chlapec bude s dědečkem trávit nějaký čas případně i v intervalu, kdy o chlapce pečuje matka.

10. Ústavní soud nespatřuje exces ani v tom, že obecné soudy neprovedly znalecké zkoumání nebo psychiatrické vyšetření matky kvůli závislosti na hazardních hrách s ohledem na časový úsek, v němž měla matka problémy s hazardem. V již zmíněném nálezu

Ústavní soud nastínil, že obecný soud má uvážit, zda k tomuto kroku přistoupí, a to za předpokladu, že na závislost má podezření. Skutečnost, že matka mohla být závislá na hazardu v minulosti, automaticky neimplikuje, že tato závislost trvá nadále, především nejsou-li další indicie, že tomu tak skutečně je.

11. Konečně Ústavní soud nepřisvědčil otci ani v námitce dotýkající se rozvoje rodinného pouta a odnětí chlapce z péče otce. Otcem citovaná judikatura ESLP se vztahuje na skutkově a právně odlišné případy, nad to k odnětí z péče otce nedošlo, pouze se proměnil podíl péče každého z rodičů o chlapce tak, aby mohl rozvíjet vztah k oběma rodičům.

12. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr otce o porušení jeho základních práv. Ve vztahu k výrokům o výživném otec žádnou argumentaci o porušení svých práv ani nevznesl a není úkolem Ústavního soudu námitky stěžovatelů domýšlet. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2026

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu