Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3828/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2025 č. j. 30 Cdo 1869/2025-49, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2024 č. j. 62 Co 485/2024-22 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. října 2024 č. j. 37 C 92/2024-16, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a 3, , a d (dále jen " "), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a , a y (dále jen " ").

2. Stěžovatel se po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky ve výši 101 000 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením žalobu odmítl podle , (dále jen " "), jako neprojednatelnou (výrok I), neboť stěžovatel i přes opakované poučení neodstranil vady podání. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud uvedl, že stěžovatel vychází z toho, že exekuce vedená na jeho majetek u Okresního soudu v Břeclavi byla nezákonná a nepřiměřeně dlouhá, ale rezignoval na sdělení, jaké konkrétní částky se domáhá na základě toho kterého nároku.

4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu a doplnil, že stěžovatel jasně a srozumitelně nevylíčil skutková tvrzení, z nichž by bylo možné specifikovat žalobní důvod a žalobní nárok.

5. O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením tak, že řízení o dovolání proti usnesení obvodního soudu pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil (výrok I), ve zbylém rozsahu dovolání zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné odmítl (výrok II) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení (výrok III).

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel uvádí, že jeho žaloba splňovala náležitosti stanovené , řádně vymezil skutkový stav, titul a požadovaný nárok, pročež neměla být odmítnuta. Postupem obecných soudů došlo k porušení práva na soudní ochranu. Napadená rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost a nedostatek odůvodnění. Namítá, že žaloba nebyla předložena vedlejší účastnici k vyjádření a obecné soudy nezkoumaly dodržení podmínek řízení podle Podle stěžovatele je v rozporu se zákonem spojovat následky vyplývající z s doplněním skutečností významných z pohledu hmotného práva.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Právo na soudní ochranu, resp. přístup k soudu zakotvené v y, jehož se stěžovatel dovolává, není absolutní a podléhá zákonným omezením, která jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Daná ustanovení je proto třeba interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu.

9. Ústavní soud na postupu obecných soudů nespatřuje nic neústavního, natož odepření práva stěžovatele na soudní ochranu nebo přístup k soudu. Ústavní soud po seznámení se s obsahem příslušného spisu, který si vyžádal od obvodního soudu, konstatuje, že závěr obecných soudů, že žaloba je věcně neprojednatelná, z ústavně právního hlediska obstojí. Stěžovatel i přes opakovanou výzvu vady žaloby neodstranil. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po doplněních, jimiž stěžovatel reagoval na výzvy obvodního soudu k odstranění vad návrhu. Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, z jakých důvodů rozhodl jak o zastavení dovolacího řízení, tak i o odmítnutí stěžovatelova dovolání, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu, s níž se námitky stěžovatele míjely. Ani rozhodnutí Nejvyššího soudu tak ústavně právním deficitem netrpí.

10. Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti stanovené , nemohl obvodní soud předložit žalobu vedlejší účastnici k vyjádření. Neobsahovalo-li totiž podání požadované náležitosti, nemohl obvodní soud provádět řízení a jednat ve věci samé, tedy ani zasílat žalobu k vyjádření protistraně.

11. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé odůvodnit jeho kasační zásah. V závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu