Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3778/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele S. N., zastoupeného Mgr. Danielem Tobolou, advokátem, sídlem Revoluční 764/17, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2025 č. j. 21 Co 157/2025-302, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. A. N., a nezletilých 2. A. N., 3. M. N. a 4. B. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny , a d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel je otcem nezletilých vedlejších účastnic. Z minulého manželství má ještě dva nezletilé syny. Stěžovatel se domáhal úpravy poměrů nezletilých tak, aby nezletilé byly svěřeny do výlučné péče matky (první vedlejší účastnice) a jemu byla stanovena vyživovací povinnost k nezletilým. Uvedl, že rodiče jsou manželé, avšak jejich vztah se rozpadl a v současné době již nežijí ve společné domácnosti.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 2025 č. j. -219 byly nezletilé svěřeny do péče matky (výrok I), stěžovatel je povinen platit na výživu druhé vedlejší účastnice částku 17 000 Kč, třetí vedlejší účastnice částku 17 000 Kč a čtvrté vedlejší účastnice částku 14 000 Kč (výrok II) k rukám matky, a dále byl stěžovateli vypočten nedoplatek na výživném v celkové částce 135 015 Kč (výrok III).

4. Stěžovatel se s rozsudkem obvodního soudu ztotožnil. Matka proti výroku II a III tohoto rozsudku podala odvolání.

5. Shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek obvodního soudu změněn, a to tak, že stěžovatel je povinen platit na výživu druhé vedlejší účastnice částku 23 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2024 do 31. 8. 2025 a od 1. 9. 2025 částku 30 000 Kč, třetí vedlejší účastnice částku 23 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2024 do 31. 8. 2025 a od 1. 9. 2025 částku 30 000 Kč a čtvrté vedlejší účastnice částku 18 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2024 k rukám matky (výrok I), a dále byl stěžovateli vypočten nedoplatek na výživném v celkové částce 195 957 Kč (výrok II), který je povinen zaplatit k rukám matky do 31. 12. 2025.

6. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel má za to, že k porušení uvedených práv došlo v důsledku nepředvídatelného, metodicky vadného a nedostatečně odůvodněného postupu městského soudu, který při stanovení výše vyživovací povinnosti vybočil z mezí ústavně konformního soudního uvážení. Stěžovatel má sice nadstandardně vysoké příjmy, ale přesto považuje výživné za excesivně vysoké, neproporcionální a nezohledňující jeho péči o nezletilé.

8. Ústavní stížnost směřuje proti způsobu, jakým městský soud dospěl k určení vyživovací povinnosti, a proti procesním a metodickým pochybením, která měla za následek nepřiměřený zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces a v důsledku i do práva na ochranu rodinného života a práva rodiče pečovat o své děti a podílet se na jejich výchově.

9. Rozhodnutí je podle stěžovatele nepředvídatelné a překvapivé, neboť nemohl očekávat tak razantní změnu výše výživného v odvolacím řízení a nemohl se k ní vyjádřit.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud neshledává vadu překvapivosti napadeného rozhodnutí, neboť na základě odvolání matky požadující zvýšení výživného bylo stěžovateli zřejmé, co bude předmětem posuzování před odvolacím soudem a stěžovatel se ostatně k odvolání matky vyjádřil (srov. bod 6 napadeného rozsudku).

12. Stěžovatelem odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2019 sp.zn.

se týkal odlišné procesní situace. V daném případě odvolací soud nezdůvodnil, od čeho odvíjí konkrétní výši výživného, kterou stěžovateli pro každé z nezletilých dětí a navíc na věc po "skutkové či právní stránce nahlížel zásadně odlišně od rozhodnutí soudu nalézacího".

13. V nyní posuzované věci městský soud v odůvodnění uvádí, že shodně s obvodním soudem vycházel ze stejné částky, dokonce i stejné míry participace stěžovatele na péči, nicméně neztotožnil se pouze se zkrácením výživného obvodním soudem. Tuto úvahu následně odůvodnil tím, že stěžovatel, který na péči o nezletilé participuje, zajišťuje v rámci této péče pouze běžné výdaje a u nezletilých je třeba zohlednit řadu dalších faktorů dlouhodobého či nepravidelného charakteru. Do úvah pak zahrnul i tvorbu úspor.

14. Argumentu stěžovatele, že městský soud postupoval nepředvídatelně, resp. že nedostatečně odůvodnil svůj postup, tak Ústavní soud nemůže přisvědčit. Městský soud doplnil dokazování o aktuální příjmy a výdaje rodičů a o rozdělení péče o nezletilé, ve zbytku vycházel ze zjištění obvodního soudu a dostatečně zdůvodnil svou úvahu ohledně míry krácení výživného, ve které se s obvodním soudem rozcházel.

15. Městský soud stejně tak nevychází při určení výživného jen a pouze z mechanického zohledňování výše stěžovatelových příjmů, ale primárně z potřeb nezletilých. Nedošlo ani k určení výživného v excesivní výši, jako tomu bylo ve stěžovatelem odkazovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015

sp. zn.

. Ústavní soud v něm zdůraznil, že by obecné soudy při stanovování výše výživného v případech vysokopříjmových rodičů neměly odhlížet od obecných racionálních a mravních hledisek, případně práv rodičů plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti. To, že povinný je objektivně schopen plnit oprávněnému určitou výši výživného, ještě neznamená, že by se mu jí mělo bez dalšího dostat. K tomu však v nyní posuzované věci nedochází.

16. Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že by městský soud rezignoval na konkrétní posouzení odůvodněných potřeb nezletilých dětí, když v odůvodnění uvádí, že je třeba zohlednit změnu poměrů na straně nezletilých, neboť s přestupem na první stupeň základní školy jsou objektivně spojeny vyšší náklady než s docházkou do předškolního zařízení. Uvádí také příklady těchto nákladů. Městský soud též zohlednil možnost tvorby úspor nezletilých z vyměřeného výživného a nechává na úvaze obou rodičů, v jakém rozsahu a o jaké spoření se bude jednat, když nic nenasvědčuje tomu, že z výživného úspory tvořeny nebudou. V žádné z úvah neshledává Ústavní soud jakýkoli exces či projev svévole, který by mu umožnil zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů.

17. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu