Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3772/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky H. M., zastoupené JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025 č. j. 17 Co 313/2025-1575, a výroku I bodu a), b), e) a výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. července 2025 č. j. 41 P 35/2017-1549, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a nezletilé M. C. C. a nezletilého J. D. C. G. a J. L. C. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutím s tvrzením, že jimi byly porušeny , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V závěru stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti a o mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků ve věku 14 a 12 let. U Obvodního soudu pro Prahu 10 probíhá řízení ve věci úpravy poměrů nezletilých, ve věci neshod rodičů ohledně věcí nezletilých a řízení o výkonu rozhodnutí. Usnesením obvodního soudu bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud mj. předal nezletilou do péče otce (třetího vedlejšího účastníka), stěžovatelce uložil péči otce strpět [výrok I, body a) a b)] a určil rozsah styku stěžovatelky s nezletilou formou asistovaných styků [výrok I bod e)]. Trvání předběžného opatření podle výroku I bodu a) a b) omezil obvodní soud tak, že "bude trvat po dobu 3 měsíců od vykonatelnosti tohoto usnesení" (výrok II).

3. Vycházel přitom ze zprávy Městské části Prahy 4, ze které vyplynulo, že s nezletilou byl 11. 6. 2025 proveden pohovor s opatrovníkem, kdy nezletilá mimo jiné uvedla, že je u táty spokojená. Po (neúspěšném) pokusu o setkání nezletilých s matkou v květnu 2025 nezletilá uvedla, že se s matkou vidět nechce. Dále obvodní soud vycházel z přípisu znalce ze dne 28. 5. 2025, ve kterém znalec sdělil své předběžné stanovisko (znalecké šetření dosud probíhá), podle něhož oba nezletilí setrvávají ve výrazné preferenci pobytu u otce. Nezletilá uvádí, že se u otce cítí bezpečněji a obává se emočně vypjatých situací při kontaktu s matkou. Obvodní soud shledal jako nejvhodnější nadále asistované kontakty, a to zejména kvůli tomu, jakým způsobem probíhaly v minulosti.

4. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích, které jsou předmětem ústavní stížnosti, potvrdil (výrok I), a uzavřel, že obvodní soud dostatečně zohlednil a osvědčil skutečnosti rozhodné pro nařízení nového předběžného opatření. V závěru sám upozornil obvodní soud, že by měl napřít veškeré úsilí k urychlenému projednání věci a vydání rozhodnutí ve věci samé.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka připomíná závěry nálezu ze dne 7. 9. 2023

sp. zn.

a tvrdí, že napadená usnesení nemohou obstát, neboť v nich zcela absentuje reflexe zájmu dítěte. Poté rekapituluje nosné myšlenky usnesení ze dne 22. 5. 2024

sp. zn.

, kterým byla odmítnuta její první ústavní stížnost proti jinému předběžnému opatření. Rekapituluje svá tvrzení před obecnými soudy, zdůrazňuje, že mezi ní a nezletilou k žádnému konfliktu v době její péče nedošlo.

6. V odkazovaném usnesení Ústavní soud vyhodnotil odebrání nezletilé z péče stěžovatelky jako hraniční. Od té doby dochází k prodloužení předběžného opatření. Asistovaný styk obou nezletilých se stěžovatelkou byl upraven až na základě upozornění Ústavního soudu usnesením obvodního soudu ze dne 14. 6. 2024 č. j. -1359. První a poslední schůzka proběhla dne 20. 7. 2024, od té doby už žádný kontakt stěžovatelky s nezletilými neproběhl, což je soudu známo, a přesto nebyla přijata žádná opatření ke znovuobnovení kontaktu dětí a stěžovatelky.

7. Podle stěžovatelky je ze spisu zřejmé, že nezletilá dcera byla ovlivněna otcem ohledně "nového a lepšího života v Itálii", a proto se rozhodla zůstat u otce. Ze spisu také vyplývá, že nezletilá v době vydání usnesení obvodního soudu ze dne 5. 12. 2023 č. j. -1066 kontakt se stěžovatelkou zcela neodmítala, avšak po déle než šesti měsících, kdy soudy odepřely stěžovatelce a nezletilé jakoukoliv formu styku či jiného osobního kontaktu, se její postoj změnil a začala verbalizovat úplné odmítání stěžovatelky. Domnívá se, že soudy neměly nezletilou dceru odebrat z její péče a rozhodně nelze využívat institut předběžného opatření k tomu, aby byl jeden z rodičů bez závažného důvodu vyloučen z výchovy a péče o své nezletilé dítě po dobu téměř dvou let.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje do nich pouze v extrémních případech. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je navíc velmi zúžen v kombinaci s omezeným přezkumem předběžných opatření (včetně jejich změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy [srov. nález ze dne 2. 2. 2021

sp. zn.

, body 20 a 21].

10. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že nebyla přijata žádná účinná opatření ke znovuobnovení kontaktu dětí a stěžovatelky, byť o to stěžovatelka usiluje, nelze tomu přisvědčit. Z usnesení městského i obvodního soudu vyplývá, že se děti pokusily se stěžovatelkou sejít v květnu 2025. Nicméně toto setkání bylo stěžovatelkou nakonec zrušeno a nedošlo k němu. Stěžovatelka na to v ústavní stížnosti nijak nereaguje. Městský soud též zdůraznil, že k vyhrocení vztahů stěžovatelky a nezletilé došlo v době, kdy byla v péči stěžovatelky a s otcem se stýkala pouze v rozsahu upraveném soudem. Nezletilá kontakty se stěžovatelkou trvale odmítá a musely by být vynucovány proti její vůli. Plánovanému setkání nezletilé se stěžovatelkou v květnu 2025 otec nijak nebránil (srov. body 17 - 19 usnesení městského soudu).

11. Ve stěžovatelkou zmiňovaném usnesení

sp. zn.

Ústavní soud kritizoval neupravení styku stěžovatelky s nezletilou (z důvodu kategorického odmítání styku ze strany nezletilé), a uvedl, že "zejména asistovaný styk by byl vhodnou volbou pro deeskalaci konfliktu mezi stěžovatelkou a nezletilou", resp. že "úprava styku (ve vhodné formě) přes odmítavý postoj nezletilé ... může nezletilé alespoň naznačit, že je žádoucí a v jejím zájmu být v kontaktu s oběma rodiči, ledaže by pro opak svědčily závažné důvody". Soudy v nyní posuzované věci předběžným opatřením právě asistovaný styk nezletilé se stěžovatelkou nařídily [napadený výrok I bod e)], což může vést k postupnému znovuobnovení vztahů stěžovatelky a nezletilé. V tomto postupu tak nelze shledat jakoukoli neústavní vadu.

12. Ústavní soud se nemůže přiklonit ani k argumentu stěžovatelky, že rozhodnutí soudů nezohledňuje nejlepší zájem dítěte. Soudy se naopak zájmem nezletilé i jejími názory dostatečně zabývaly a nelze jim v tomto ohledu ničeho vytknout.

13. Soudy reflektují i stěžovatelkou namítanou délku trvání úpravy poměrů předběžnými opatřeními, městský soud upozornil obvodní soud, že by měl napřít veškeré úsilí k urychlenému projednání věci a vydání rozhodnutí ve věci samé. Jakýkoli kasační zásah Ústavního soudu vůči předběžnému opatření umožňujícímu stěžovatelce asistovaný styk s nezletilou by v této fázi řízení postrádal opodstatnění. Ústavní soud zároveň apeluje na obvodní soud, aby nadále neprodlužoval stav úpravy poměrů formou předběžných opatření a co nejdříve vydal rozhodnutí ve věci samé.

14. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O stěžovatelčině žádosti o přednostní projednání Ústavní soud nerozhodoval, neboť ústavní stížnost posoudil neprodleně.

15. Stěžovatelka navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení. Účastníci a vedlejší účastníci si hradí své náklady v řízení před Ústavním soudem sami, v odůvodněných případech podle výsledku řízení však Ústavní soud může uložit některému z účastníků, aby jinému účastníkovi tyto náklady nahradil ( a 4 ). Žádná okolnost, která by odůvodnila tento výjimečný postup, však v této věci nenastala, ostatně stěžovatelka s ústavní stížností neuspěla, proto Ústavní soud stěžovatelce náhradu nákladů nepřiznal (výrok II).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu