Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 84/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Jiřího Závory, Ph.D. et Ph.D., sídlem Klicperova 2122, Rakovník, zastoupeného JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem, sídlem Seifertova 2919/12, Praha 3 - Žižkov, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -363 ze dne 23. října 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že soud porušil jeho právo podle , a d a podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel je znalcem v oboru školství, kultura, odvětví psychologie, specializace psychologie rodiny a výchovy. V září 2021 byl ustanoven znalcem (společně s další znalkyní) v opatrovnickém řízení vedeném Okresním soudem v Liberci. Po splnění znaleckého úkolu stěžovatel vyčíslil odměnu a hotové výdaje včetně DPH (souhrnně znalečné) částkou 74 921 Kč a znalkyně částkou 30 342 Kč.

3. Okresní soud usnesením č. j. -174 ze dne 29. března 2022 přiznal stěžovateli znalečné 48 664 Kč a znalkyni 18 882 Kč. K odvolání stěžovatele a znalkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci usnesením č. j. -192 ze dne 26. července 2022 změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že stěžovateli přiznal 37 350,28 Kč a znalkyni 24 142 Kč.

4. Stěžovatel i znalkyně proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podali ústavní stížnost. Ústavní soud stížnosti vyhověl nálezem

sp. zn.

ze dne 12. března 2025 (kasační nález). Krajskému soudu vytkl, že změnil rozhodnutí okresního soudu o znalečném, aniž nařídil jednání nebo dal stěžovateli a znalkyni možnost se k podkladům soudu jinak vyjádřit.

5. Po kasačním zásahu Ústavního soudu nařídil krajský soud k projednání odvolání stěžovatele a znalkyně jednání, ze kterého se oba omluvili. Odkázali na svá předchozí podání včetně ústavní stížnosti a nechtěli již nic dodat. Krajský soud pak o odvolání stěžovatele a znalkyně rozhodl znovu, napadeným výrokem I shora označeného usnesení přiznal stěžovateli 36 866,28 Kč a výrokem II znalkyni 22 142 Kč. K snížení částky oproti požadavku stěžovatele a i rozhodnutí okresního soudu přistoupil jak z důvodu nesprávnosti vyúčtování některých nákladů, tak s ohledem na závěr o neúčelnosti části účtované činnosti při plnění zadaného znaleckého úkolu (pohovor s polorodou sestrou nezletilého, aniž byl soudem žádán, celkový rozsah znaleckého posudku a jeho příloh, snížená čitelnost některých příloh a časová dotace jednotlivých úkonů). Přihlédl k tomu, že šlo o znalecký posudek společný a náklady na jeho zpracování mezi znalce rozdělil. Požadované výše odměn za jednotlivé činnosti měl krajský soud za odpovídající míře odbornosti znalců, naproti tomu rozsah počtu hodin k analýze dat a formulaci výsledků nepovažoval za přiměřené povaze a náročnosti posudku (dva rodiče, jedno dítě).

6. Stěžovatel především namítá, že na usnesení o znalečném by se měl vztahovat zákaz reformationis in peius ve smyslu nálezu

sp. zn.

ze dne 10. července 2024, a dodává, že závěry stanoviska pléna Pl. ÚS st. 60/24 ze dne 5. března 2025 se na jeho věc podle něj nepoužijí, jelikož výrok o odměně je meritorním rozhodnutím o odměně za jeho práci, nikoli prostým nákladovým výrokem. Má za to, že jej krajský soud trestá za podání opravného prostředku a ústavní stížnosti a že mu odměnu nepřípustně zkrátil. Považuje za rozporné s právem na soudní ochranu a principem rovnosti, aby soudní znalci požívali nižší ochrany jen z povahy činnosti vykonávané pro stát, jestliže soud, jako objednatel, rozhoduje o nároku znalce sám.

7. Krajský soud rovněž zasáhl do práva stěžovatele vlastnit majetek a práva na legitimní očekávání, poněvadž stěžovatel výslovně okresnímu soudu nákladnost posudku avizoval a okresní soud nabídku mlčky akceptoval. Argument soudů k standardní cenové hladině za jiné obdobné znalecké posudky považuje stěžovatel za paušální a má za to, že soud z něj vylákal plnění, aniž jej upozornil na principiální nepřípustnost avizované ceny.

8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.

9. Ústavní soud připomíná, že rozhodování o znalečném je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do něj zásadně nepřísluší zasahovat (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. října 2025,

ze dne 14. července 2025). Legitimní očekávání znalce na vyplacení znalečného je majetkovým nárokem, který je pod ochranou moci soudní, proto na postavení znalce v řízení o odvolání proti usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů se vztahují garance práva na spravedlivý proces (srov. nález

sp. zn.

ze dne 10. ledna 2013). Ústavní soud však není oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivé výpočty obecných soudů či korigovat jejich rozhodnutí z pohledu podústavního práva, a to ani tehdy, pokud by se s výkladem a aplikací tohoto práva obecnými soudy v konkrétním případě neztotožňoval. Při přezkumu rozhodnutí o znalečném je Ústavní soud s ohledem na svoji úlohu oprávněn toliko posoudit, zda rozhodující soud zachoval záruky práva na soudní ochranu, tj. zda vzal v úvahu všechny relevantní podklady, své rozhodnutí odůvodnil a zda si nepočínal svévolně (usnesení

sp. zn.

ze dne 6. listopadu 2014, bod 12). V konkrétní věci je pak současně významné, zda krajský soud respektoval kasační nález.

10. Krajský soud závěry kasačního nálezu respektoval. Nařídil k projednání odvolání stěžovatele a znalkyně jednání, ze kterého se však oba omluvili s tím, že nemají, co by nad rámec již sděleného dodali, nevyužili tak prostřednictvím jednání poskytnutý procesní prostor k hájení svých práv. Krajský soud o jejich odvolání jednal v jejich nepřítomnosti a vyslechl rodiče. Na podkladě jejich výpovědi a obsahu spisu rozhodl, jak je uvedeno výše. V odůvodnění rozhodnutí popsal, z jakých skutečností vycházel, a podrobně vysvětlil, jak dospěl k přiznané částce a proč za část účtované činnosti odměnu nepřiznal. Tyto závěry nejsou nijak svévolné a nečiní je takovými ani okolnost, že stěžovatel předem avizoval, že odměna bude vyšší.

11. Na stěžejní námitku porušení zákazu reformationis in peius Ústavní soud reagoval již v kasačním nálezu, kde vysvětlil (srov. bod 16), že závěry stanoviska pléna lze analogicky vztáhnout i na rozhodování o znalečném jako položce nákladů řízení a že se zde zásada zákazu reformationis in peius tedy neuplatní. Senát Ústavního soudu rozhodující o druhé stěžovatelově ústavní stížnosti nespatřuje důvod od tohoto názoru se odklonit.

12. Ústavní soud nově již nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr stěžovatele o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu