Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3798/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti sp pohledávky brno s. r. o. v likvidaci, sídlem Skalky 2918/28, Brno, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, sídlem Skalky 2918/28, Brno, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2025 č. j. -513 a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. dubna 2024 č. j. -399, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4 - Krč, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (resp. jejich výroků) s tvrzením, že jimi byly porušeny a d.

2. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s povinností zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši přesahující 700 000 Kč.

3. Právní předchůdkyně stěžovatelky se domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 8 639 760 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzeného neoprávněného čerpání bankovní záruky. V daném sporu byla řešena specializovaná otázka obchodních vztahů v návaznosti na insolvenční řízení původního zhotovitele stavby (SDS EXMOST spol. s r. o.), kterou realizoval na základě smlouvy o dílo pro vedlejšího účastníka.

4. Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu (výrok I) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši 601 478,90 Kč (výrok II). O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ( ). Vypořádal se i s tím, že vedlejší účastník je zřízen Ministerstvem dopravy ČR a jeho základním předmětem činnosti je zajišťování výstavby, modernizace, správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy a jejich součástí a příslušenství ve smyslu , o pozemních komunikacích. Uznal, že zákon sice předpokládá, že má vlastní organizační složku pro zastupování před soudem a obecně není důvod pro zajišťování těchto služeb advokátem, nicméně v projednávané věci uplatnil výjimku připuštěnou Ústavním soudem v nálezu ze dne 16. 9. 2010

sp. zn.

, neboť se jednalo o složitou a specializovanou problematiku (bankovní záruka) v souvislosti s probíhajícím insolvenčním řízením původního zhotovitele stavby, a považoval proto zastoupení advokátem za přípustné.

5. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, v němž napadala oba výroky.

6. Městský soud v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 104 628,70 Kč. K nákladům řízení před obvodním soudem uvedl, že správně postupoval podle úspěchu ve věci. I podle něj byly v dané věci náklady na právní zastoupení vynaloženy účelně, když s ohledem na právní povahu projednávané věci nemohl vedlejší účastník spolehlivě zajistit projednání věci prostřednictvím svých zaměstnanců, u kterých nelze tak specializované právní znalosti předpokládat.

II.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti výše citovaným nákladovým výrokům, neboť soudy neposoudily věc individuálně, řádně neodůvodnily rozhodnutí a nevypořádaly se s námitkou stěžovatelky o neúčelnosti externího právního zastoupení v řízení před obecnými soudy.

8. Stěžovatelka tvrdí, že vedlejší účastník je státní příspěvkovou organizací, která má k dispozici dostatečný počet odborných pracovníků - právníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu zájmů vedlejšího účastníka před soudy.

9. Zároveň namítá, že soudy nedostály legitimnímu očekávání a předvídatelnosti rozhodování a nezachovaly tak rovnost účastníků.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se významně promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť tuto otázku nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou civilních soudů. Ústavní soud dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení ze základních zákonných procesních pravidel.

12. Soudy shodně hodnotily náklady řízení podle pravidla úspěchu ve věci. S ohledem na zamítnutí žaloby stěžovatelky tomuto postupu nelze ničeho vytknout.

13. Namítá-li stěžovatelka, že soudy neposoudily věc individuálně, řádně neodůvodnily rozhodnutí a nevypořádaly se námitkou neúčelnosti externího právního zastoupení vedlejšího účastníka, nelze jí přisvědčit.

14. Obvodní soud se otázkou nákladů řízení zabýval dostatečně, včetně postavení vedlejšího účastníka jako státní organizace (body 41 a 42 rozsudku obvodního soudu). Poukázal přitom na výše uvedený nález Ústavního soudu a zohlednil, že spor se týkal specializované otázky bankovní záruky v souvislosti s probíhajícím insolvenčním řízením s původním zhotovitelem. Po zaměstnancích vedlejšího účastníka nelze požadovat tyto specializované právní znalosti, které neodpovídají základnímu předmětu jeho činnosti. Městský soud se se závěry odvodního soudu ztotožnil a na odvolací námitky stěžovatelky dostatečně reagoval (bod 20). Postupu obeckých soudů nelze z hlediska nároků na odůvodnění ničeho vytknout.

15. Neobstojí ani námitka obecnosti úvah bez dostatečné individualizace, neboť soudy své závěry odůvodňují právě s poukazem na individuální okolnosti dané věci a na povahu řešených právních otázek, přičemž vycházejí z nálezu

sp. zn.

.

16. K námitce nepředvídatelnosti rozhodnutí, resp. porušení legitimního očekávání stěžovatelka neuvádí, jaké legitimní očekávání má na mysli, z čeho má plynout, případně jakým jiným rozhodnutím se mají nyní napadená rozhodnutí protivit. Naopak poukazuje na "skutkově shodnou paralelní věc se sesterskou společností, v níž byl uplatněn totožný rozhodovací přístup", což legitimnímu očekávání nijak neodporuje.

17. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu