Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3748/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti RT TORAX, s. r. o., sídlem Rudná 2378/100, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2025 č. j. -186, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ATS Real s.r.o., sídlem Tovačovského 92/2, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byl porušen d.

2. Stěžovatelka se na vedlejší účastnici domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 340 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze návrhu v celém rozsahu vyhověl rozsudkem ze dne 4. 6. 2025 č. j. -130, který vedlejší účastnice napadla řádně a včas odvoláním v celém rozsahu.

3. Dne 12. 8. 2025 stěžovatelka navrhla, aby městský soud předběžným opatřením uložil vedlejší účastnici nenakládat s nemovitými věcmi. Návrh zdůvodnila tím, že se jedná o veškerý nemovitý majetek vedlejší účastnice, která vedla vkladové řízení o převodu na spřízněnou právnickou osobu a v současnosti vede řízení dotýkající se zástavního práva a zákazu zcizení předmětných nemovitostí.

4. Městský soud usnesením ze dne 13. 8. 2025 č. j. -156 toto předběžné opatření nařídil, proti čemuž podala vedlejší účastnice odvolání.

5. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2025 č. j. -186 usnesení městského soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl. Důvodem zamítnutí bylo nezdůvodnění přiměřenosti předběžného opatření v návrhu stěžovatelky, resp. že stěžovatelka v návrhu neuvedla nic o tom, "zda k ochraně jejích práv je tak výrazné omezení žalované v dispozici s jejím majetkem skutečně nutné".

6. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost.

II.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka považuje hodnocení vrchního soudu za svévolné a uvádí, že zásadně nesouhlasí s tím, že by byla povinna v návrhu explicitně uvádět, z jakého důvodu považuje navržené omezení vedlejší účastnice za přiměřené. V důsledku excesivně formálního přístupu vrchního soudu má za to, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a není projevem svévole (y a a 3y). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

10. Ústavní soud předně konstatuje, že napadené usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, má zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem.

11. Stěžovatelka považuje hodnocení vrchního soudu za svévolné. K posouzení, zda rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo usnesení městského soudu změněno tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá, bylo projevem svévole či zda v řízení, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, či došlo k flagrantnímu porušení zásad ovládajících právo na soudní ochranu, Ústavní soud uvádí, že takové porušení neshledal.

12. Návrhem na předběžné opatření se stěžovatelka domáhala uložení zákazu nakládat s nemovitostmi o rozloze 12 893 m2, aniž by v návrhu uvedla, zda k ochraně jejích práv je tak výrazné omezení skutečně nutné, když žalobou je požadováno zaplacení částky 340 000 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud vychází z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004

sp. zn.

, ve kterém Ústavní soud uvádí, že je na stěžovatelce, aby osvědčila přiměřenost vlastního návrhu. Tato skutečnost vyplývá nejen z ustálené soudní judikatury, ale i z toho, že vzhledem ke krátké lhůtě, v níž musí soud o návrhu rozhodnout, nemůže provádět dokazování a vychází pouze ze skutečností tvrzených v návrhu, jež jsou v době jeho podání osvědčeny. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž vrchní soud tak učinil ústavně konformním způsobem, když v odůvodnění uvádí, že stěžovatelka neosvědčila přiměřenost svého návrhu.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu