Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3264/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného Mgr. Michalem Nerudou, advokátem, sídlem náměstí Čs. legií 500, Pardubice, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. října 2025 č. j. 10 P 62/2023-945, 10 P a Nc 120/2023, 10 P a Nc 269/2025, za účasti Okresního soudu v Třebíči, jako účastníka řízení, a nezletilé A. N., nezletilého M. N. a L. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno ústavně zaručené právo na rodinný život podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na soudní ochranu podle y.

2. V řízení o stanovení výživného a o změně péče a výživy Okresní soud v Třebíči (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilých částkami 4 200 Kč a 3 600 Kč měsíčně (výrok I) a je povinen doplatit nedoplatek výživného na oba nezletilé ve výši 42 000 Kč a 44 600 Kč (výrok II). Dále zamítl návrh stěžovatele na změnu péče a výživy k nezletilým (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. Zásadní pochybení spatřuje v tom, že okresní soud výrokem III nevyhověl jeho návrhu na změnu péče a své rozhodnutí opřel o nepřípustně formalistické důvody. Stěžovatel si je vědom povinnosti vyčerpat procesní prostředky k ochraně práva (tedy odvolání), avšak poukazuje na to, že dochází k trvajícímu zásahu do rodinného života, jehož dopady jsou časově nevratné. Navrhuje proto použití výjimečného postupu podle , popř. alternativně podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené . V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozsudku okresního soudu, proti němuž je přípustné odvolání. O tom byl ostatně stěžovatel okresním soudem náležitě poučen, a jak uvádí v ústavní stížnosti, tento opravný prostředek rovněž využil. Z databáze Ministerstva spravedlnosti (dostupné na https://infosoud.justice.cz) vyplývá, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno dne 28. 11. 2025 a věc je vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. . Podal-li stěžovatel ústavní stížnost přímo proti rozsudku okresního soudu, aniž by vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ), je třeba jeho ústavní stížnost považovat za nepřípustnou.

7. Stěžovatel se dovolával uplatnění výjimky ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Předpokladem pro uplatnění výjimky podle ve spojení s písm. d) y (dále jen " ") je, že ústavní stížností napadené rozhodnutí je pravomocné a řízení je skončeno. To však není případ nyní posuzované věci, neboť u Krajského soudu v Brně probíhá odvolací řízení. Při použití výjimky podle sice nemusí jít o rozhodnutí konečné, ale podmínkou je i v tomto případě, aby rozhodnutí bylo pravomocné [viz písm. d) y] a v řízení o opravném prostředku musí docházet ke značným průtahům. Není přitom splněna ani jedna z podmínek, neboť díky podanému odvolání rozsudek okresního soudu nenabyl právní moci a nadto nelze ani uvažovat o tom, že by docházelo k průtahům.

8. Ústavní soud dodává, že stěžovatel může v dalším průběhu řízení využít všech svých procesních práv a rovněž mu nic nebrání v podání nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách.

9. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a proto ústavní stížnost musel soudkyní zpravodajkou odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka