Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3832/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky a) Družstvo zahrádkářů Jahodnice, sídlem Doležalova 1023/5, Praha 9, stěžovatele b) Jakub Kolín a stěžovatelky c) Bc. Lucie Kolínová, zastoupených advokátem Mgr. Jakubem Horkým, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2025 č. j. -95, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka a) se domáhala povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí. Jako vkladovouu předložila písemnou nabídku k využití předkupního práva, kterou jí zaslali stěžovatelé b) a c). V nabídce bylo uvedeno, že pokud bude mít stěžovatelka a) zájem předkupní právo využít, bude mezi nimi uzavřena kupní smlouva za stejných podmínek jako s koupěchtivým (včetně specifikace ceny). K tétoě byla mechanicky připojena další, která obsahovala přijetí nabídky ze strany stěžovatelky a). Katastrální úřad návrh zamítl s tím, že se nejedná o kupní smlouvu, protože zde zcela chybí projevy vůle dle . Navíc musí být projevy vůle na stejnéě, což nejsou. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé bránili žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Stěžovatelé se odvolali a Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatelé rozsudek Vrchního soudu v Praze napadli dovoláním. Nejvyšší soud dovolání zamítl (napadený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025 č. j. -95).

2. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že postupem Nejvyššího soudu došlo k porušení jejich práva zaručeného v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že se Nejvyšší soud odmítl zabývat předloženou právní otázkou, která dosud nebyla v jeho rozhodovací praxi vyřešena, přesto, že v tomto rozsahu shledal dovolání přípustné.

6. Vrchní soud v Praze založil svou argumentaci na závěru, že nebyla uzavřena kupní smlouva. Obsahem předložených listin podle něj nebyla kupní smlouva, ale pouze projev vůle, že pokud stěžovatelka a) využije svého předkupního práva, bude v budoucnu kupní smlouva uzavřena. Otázka, kterou stěžovatelé předložili Nejvyššímu soudu, směřovala k objasnění toho, zda za daných skutkových a právních okolností k uzavření kupní smlouvy skutečně došlo. Nejvyšší soud však považoval za nutné nejprve posoudit, jaký je vztah a za okolností, které popsali stěžovatelé. Dospěl k závěru, že v případech dispozice s právem k nemovité věci je ve vztahu speciality k . Z toho dovodil, že požadavek podpisů na téžeě ve smyslu se uplatní také vzhledem k nabídce i přijetí nabídky na využití předkupního práva, pokud má tato nabídka být sama způsobilá zřizovat nebo převádět věcné právo k nemovité věci.

7. Jinými slovy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřena nebyla. Pokud by uzavřena být měla, pak by musela být nabídka i akceptace využití předkupního práva (za daných skutkových okolností) projevena na jednéě. Otázkou, kterou předložili stěžovatelé, a jejím významem pro podstatu soudního sporu se tedy v kontextu učiněných skutkových zjištění zabýval. Ústavní soud proto uzavírá, že postupem Nejvyššího soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených procesních práv stěžovatelů.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu