Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3574/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Barbory Dohnalíkové Pančurové a Lukáše Dohnalíka, zastoupených Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem, sídlem Spojů 835/2, Ostrava, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 213/2024-456 z 22. 8. 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) Jana Dohnalíka, 2) Marcely Pančurové, 3) Františka Sekery, 4) Anny Sekerové a 5) Markéty Kijonkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení před obecnými soudy šlo o určení neexistence služebnosti a o promlčení služebnosti. Krajský soud v Ostravě výrokem II napadeného rozsudku uložil stěžovatelům povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejším účastníkům 3), 4) a 5) náklady odvolacího řízení ve výši 34 906 Kč.

2. Proti výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí podávají stěžovatelé ústavní stížnost, v níž namítají, že postupem krajského soudu byla porušena jejich základní práva zaručená a a d. Stěžovatelé nesouhlasí se způsobem výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení a uvádí postup, jak měl soud určit výši náhrady nákladů. Podle nich byly náklady odvolacího řízení vyčísleny ve zcela smyšlené výši. Takové rozhodnutí považují za svévolné, překvapivé a nepřezkoumatelné, a proto je zásah Ústavního soudu namístě. Stěžovatelé se domnívají, že jimi napadené náklady řízení nejsou po kvantitativní stránce bagatelní.

3. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny.

4. Stěžovatelé své námitky směřují proti rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 34 906 Kč. Ačkoliv i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivců (srov. nález

sp. zn.

z 8. 4. 2025, bod 21). Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou proto zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatelů, přitom musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti 50 000 Kč (srov. stanovisko pléna sp. zn. z 5. 3. 2025, body 11 a 34).

5. Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že v nyní posuzované věci jsou náklady řízení po kvantitativní stránce - 34 906 Kč - bagatelní. Stěžovatelé se přitom domáhají změny rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, která by se v jejich sféře projevila pouze částkou 12 312,88 Kč. Tím spíše lze konstatovat, že tato částka je toliko bagatelní a opačná úvaha stěžovatelů byla proto v tomto směru mylná. Krajský soud v bodech 41 a 42 napadeného rozhodnutí podrobně vysvětlil, jak při výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení postupoval. Nelze proto ani uzavřít, že by jeho rozhodnutí bylo svévolné, nepřezkoumatelné či jinak zjevně neústavní. Více než jinde se v případě nákladů řízení uplatní zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (srov. usnesení

sp. zn.

z 30. 6. 2025).

6. Shrnuto, Ústavní soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by měly odůvodnit věcný přezkum napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu