Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3747/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti obchodní společnosti REALIS-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2025 č. j. 30 Cdo 1836/2025-165, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2025 č. j. 35 Co 15/2025-139 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2024 č. j. 12 C 124/2024-113, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a České republiky - Český úřad zeměměřický a katastrální, sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8 - Kobylisy, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny a 36 d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě (zřejmě jeho - pozn. ÚS).

2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala částky 134 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci tvrzeným nesprávným úředním postupem vedlejší účastnice. Její organizační složkou Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj - Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou měla být stěžovatelce způsobena škoda tím, že na základě rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. -222 bylo vymazáno zástavní právo ve výši 53 000 000 bývalých rakouských šilinků (134 250 000 Kč) zapsané ve prospěch stěžovatelky na konkrétních pozemcích.

3. Obvodní soud pro Prahu 8 žalobu zamítl, neboť výmaz má charakter rozhodnutí, nikoli nesprávného úředního postupu. Stěžovatelka tak nemůže napadat nesprávný úřední postup. Dané rozhodnutí navíc nebylo zrušeno či změněno ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

4. Městský soud v Praze shledal závěry správnými a dodal, že odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemá bez dalšího za následek zánik zástavního práva a ani nemá (nemohlo mít) vliv na možnost realizace tohoto práva, proto namítaná škoda vůbec nevznikla.

5. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že jeden z právních závěrů odvolacího soudu, který je sám o sobě postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby (absence vzniku škody), nebyl dovoláním relevantně zpochybněn. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka bez bližší argumentace uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu je "přepjatě formalistické" a došlo jím k "odmítnutí spravedlnosti", když dovolání nepřezkoumal meritorně.

7. Dále tak jako v řízení před obecnými soudy zpochybňuje rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. -222, na jehož základě bylo zástavní právo vymazáno, resp. postup soudu v daném řízení. Opětovně popisuje, v čem měl spočívat tvrzený nesprávný úřední postup katastrálního úřadu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje argumentaci směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. -222, na základě něhož rozhodoval katastrální úřad. Nalézacím i odvolacím soudem však bylo přehledně vysvětleno, že obsah tohoto rozhodnutí, ani procesní postup soudu v daném řízení, není předmětem řízení o náhradě škody týkajícího se tvrzeného pochybení katastrálního úřadu. Argumentace stěžovatelky se tak zcela míjí s napadenými rozhodnutími a stěžovatelka na v nich obsažené logické a dostatečně odůvodněné závěry nijak nereaguje.

11. Soudy zdůvodnily, že výmaz zástavy je činěn rozhodnutím, a případné náhrady škody se nelze domáhat vůči tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu katastrálního úřadu. Stěžovatelka tento závěr nijak v ústavní stížnosti nevyvrací a setrvává na argumentaci založené na nesprávném úředním postupu. Navíc, i kdyby stěžovatelka namítala nezákonnost rozhodnutí, nebude splněna podmínka

12. Stejně tak se stěžovatelka nijak nevymezuje vůči závěru městského soudu (vycházejícímu z judikatury Nejvyššího soudu) o absenci škody, resp. o tom, že pouhé odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemůže mít samo o sobě za následek zánik zástavního práva.

13. Závěr Nejvyššího soudu, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, je nutno relevantně zpochybnit každou z nich, není sám o sobě nijak problematický. Je naopak trvalou součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Stěžovatelka sice tvrdí přepjatý formalismus Nejvyššího soudu, ale jeho závěr, že dovoláním relevantně nezpochybnila závěr odvolacího soudu o absenci vzniku škody, nijak konkrétně nevyvrací.

14. Konečně stěžovatelka nepředkládá jakoukoli argumentaci proti závěru městského soudu o tom, že škoda postupem katastrálního úřadu nevznikla, ačkoli jde o nutnou podmínku úspěchu v řízení o náhradě škody.

15. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu