Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2530/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Jiřího Krejčího, zastoupeného Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na Dědinách 733/22, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2025 č. j. 25 Cdo 1188/2025-103, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2024 č. j. 4 Co 170/2023-46 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2023 č. j. 14 Co 262/2022-23, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 29 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Národní rozvojové banky, a.s., sídlem Jeruzalémská 964/4, Praha 1, Jaroslava Horáčka a Karla Landy, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatel je povinnou osobou v řízení o soudním prodeji zástavy, jíž je spoluvlastníkem. Stěžovatel napadl žalobou pro zmatečnost usnesení soudní exekutorky a Městského soudu v Praze, jimiž bylo rozhodnuto, které nemovité věci jsou předmětem exekuce.

2. Městský soud v Praze zamítl (v záhlaví uvedeným napadeným rozhodnutím) žalobu pro zmatečnost jako nepřípustnou. Posuzovaná věc se týká exekuce prodejem zástavy, tedy druhé fáze řízení o soudním prodeji zástavy. Žalobou pro zmatečnost je proto napadáno rozhodnutí v exekuční věci. Podle je však při výkonu rozhodnutí možné podat žalobu pro zmatečnost jen z důvodu uvedeného v . Usnesení napadená nynější žalobou pro zmatečnost však pod nespadají.

3. Vrchní soud usnesení městského soudu potvrdil. Nejvyšší soud nakonec dovolání odmítl jako nepřípustné. Je podle něj nepochybné, že rozhodnutí napadená zmatečnostní žalobou byla vydána v exekučním řízení, přičemž se nejedná o rozhodnutí uvedená v , a proto je žaloba pro zmatečnost nepřípustná.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že právní závěry napadených rozhodnutí jsou zcela nesprávné a nerespektují základní právo stěžovatele domáhat se přezkumu rozhodnutí soudů. Stěžovatel nadále tvrdí, že řízení, které bylo napadeno zmatečnostní žalobou, je řízením o soudním prodeji zástavy, nikoli řízením exekučním, a proto se má řídit zákonem o zvláštních řízeních soudních. Žaloba pro zmatečnost je podle stěžovatele přípustná podle § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních. Stěžovatel uvádí, že "právní výklad Nejvyššího soudu k této věci je tedy kvalifikovanou vadou", jelikož zákon o zvláštních řízeních soudních nezapovídá žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí v řízení o soudním prodeji zástavy. Tuto svou argumentaci stěžovatel doplňuje mnohými odkazy na různá ustanovení ústavního pořádku.

5. Stěžovatel rovněž navrhuje zrušení § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních. Toto ustanovení zní následovně: "Při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu." Podstata stěžovatelovy argumentace v tomto směru je značně nejasná a obtížně srozumitelná, a proto Ústavní soud důvody pro údajný rozpor s ústavním pořádkem cituje doslova: "Dle odborného komentáře C.H.Beck k ZŘS platí, že žalobou pro zmatečnost lze napadnout rozhodnutí, kterým bylo řízení ve věci skončeno (a to nejen meritorně), na rozdíl od úpravy obsažené v , tedy obecné soudy založily v řízení zásadní vady řízení, které jsou kvalifikovanými vadami. Pokud zástavní dlužník nemá možnost této právní obrany v soudním prodeji zástavy (ani v I. ani ve II. fázi), přičemž je nerozhodné, jestli napadené rozhodnutí vydal soud či soudní exekutor, je třeba, aby Ústavní soud přistoupil ke zrušení ust. ZŘS, neboť jej v řízení o soudním prodeji nelze aplikovat, tedy nemůže mít ani své místo v zákoně č. ".

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( ).

7. Neopodstatněnost ústavní stížnosti je v posuzované věci v pravém slova smyslu zjevná. Obecné soudy stěžovateli opakovaně vysvětlily, z jakých zákonných ustanovení a z jaké judikatury plyne závěr, že rozhodnutí napadená žalobou pro zmatečnost jsou součástí vykonávacího řízení. To se podává již ze stručného shrnutí uvedeného v bodě 2 tohoto usnesení (podrobněji srov. zejména body 6 až 9 usnesení městského soudu, body 13, 16 a 17 usnesení vrchního soudu a body 11 a 12 usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatel se s tímto logicky odůvodněným závěrem obecných soudů odmítá smířit, aniž by svá tvrzení argumentačně podložil - pouze nadále tvrdí, že exekuce prodejem zástavy nepředstavuje exekuční rozhodnutí, jelikož je součástí širšího řízení o prodeji zástavy.

8. Obdobně není vůbec zřejmé, jakou souvislost s projednávanou věcí má mít opakovaně stěžovatelem odkazovaný § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních. Obecné soudy opakovaně odůvodnily, že toto ustanovení se přípustnosti žaloby pro zmatečnost vůbec netýká, což koneckonců plyne z jeho prostého přečtení. Ustanovení § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních pouze popisuje specifika žaloby pro zmatečnost v případě, kdy jsou touto žalobou napadená rozhodnutí vydaná podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Z ničeho však neplyne, že by toto ustanovení zakládalo přípustnost žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému v rámci druhé fáze soudního prodeje zástavy.

9. Návrh na zrušení ustanovení § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních tedy sleduje osud ústavní stížnosti, která je zjevně neopodstatněná. Pokud je totiž ústavní stížnost nedůvodná nebo zjevně neopodstatněná, odpadá tím i možnost projednat návrh na zrušení právního předpisu [ a b) a ]. V posuzované věci ostatně ani není splněna podmínka podle , v němž je stanoveno, že návrh na zrušení ustanovení právního předpisu lze podat jen v případě, pokud uplatněním daného ustanovení nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak již bylo uvedeno, v posuzované věci zákona o zvláštních řízeních soudních vůbec uplatněn nebyl, jelikož se otázky přípustnosti žaloby pro zmatečnost netýká. Jednoduše řečeno: toto ustanovení v posuzované věci vůbec neovlivnilo výsledek řízení, jak již obecné soudy stěžovateli vysvětlily, a proto je nejasné, z jakých důvodů se vůbec stěžovatel domáhá jeho zrušení.

10. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejného důvodu rozhodl ve spojení s tohoto zákona i o odmítnutí akcesorického návrhu na zrušení , o zvláštních řízeních soudních.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu