Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2610/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. června 2025, č. j. -78, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud"), sp. zn. , vyplývá, že okresní soud rozhodl usnesením ze dne 7. 5. 2025, č. j. -67, že podle a c) a odst. 3 se zabírá "297 kusů střeliva ráže 7,62 x 39". Proti stěžovateli byla vedena trestní věc pro podezření z nedovoleného ozbrojování, která byla dne 26. 2. 2025 odložena. Při domovní prohlídce ve stěžovatelově bydlišti bylo nalezeno 300 kusů střeliva, z čehož 3 kusy byly spotřebovány při balistickém zkoumání. Jelikož v daném trestním řízení nebylo možné uložit trest propadnutí věci a stěžovatel není držitelem zbrojního průkazu, rozhodl soud, že dané střelivo se zabírá jako věc způsobilá ohrozit život a zdraví lidí.

3. Po vyhlášení usnesení si stěžovatel ponechal lhůtu na podání stížnosti. Písemné vyhotovení usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 20. 5. 2025. Dne 23. 5. 2025 byla okresnímu soudu doručena odůvodněná stížnost, kterou napadeným usnesením zamítl. Dospěl přitom k závěru, že stížnost byla podána opožděně. V rozhodnutí okresního soudu nešlo o omezení osobní svobody nebo opravný prostředek (jako je obnova řízení), u nichž Ústavní soud dovodil, že lhůtu pro podání stížnosti je nutné počítat až od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. V dané věci je proto podle krajského soudu namístě počítat lhůtu od data vyhlášení usnesení na veřejném zasedání. Tato lhůta stěžovateli uplynula dne 12. 5. 2025. Jelikož si stěžovatel teprve dne 20. 5. 2025 zvolil zmocněnce a dne 23. 5. 2025 podal stížnost, je nutné ji považovat za opožděnou.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že určil rozhodný okamžik běhu lhůty pro podání stížnosti v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

nebo

). Podle jejích závěrů může lhůta pro podání stížnosti běžet až od okamžiku doručení písemného opisu usnesení. Přestože stěžovatel podal stížnost ve lhůtě tří dnů od doručení písemného opisu usnesení, odepřel mu možnost meritorního přezkumu jeho stížnosti. Nadto se stěžovateli řádného odůvodnění usnesení nedostalo ani při jeho ústním vyhlášení. Nejasný zůstává pro stěžovatele závěr, že se věci zabírají právě jemu, neboť k nim jakýkoliv vztah popírá. Odpověď na tuto otázku se nedozvěděl ani z písemného opisu rozhodnutí, pročež se rozhodl proti němu podat stížnost, kterou však chtěl nejprve konzultovat s advokátem. Je třeba přihlédnout k tomu, že stěžovatel je cizincem a řízení bylo vedeno bez tlumočníka.

III.

Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele

5. Ústavní soud postupem podle zaslal ústavní stížnost k vyjádření a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "").

6. Ani jeden z oslovených se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Jelikož bylo ve výzvě poučeno, že nevyjádří-li se, bude to podle a bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, Ústavní soud s ním dále nejednal.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle .

9. Stěžovateli není možné přisvědčit v tom, že postupoval v rozporu se závaznými závěry judikatury Ústavního soudu (její shrnutí provedl Ústavní soud v nedávné době v nálezu ze dne 24. 6. 2024,

sp. zn.

). Z ní vyplývají specifická pravidla pro počítání lhůt pro podání stížnosti v řízeních, v nichž se rozhoduje o opravných prostředcích (např. obnova řízení) nebo o osobní svobodě obviněného (resp. odsouzeného). O tato řízení však v projednávané věci nešlo. Ústavní soud se doposud v nálezové judikatuře nevyjádřil k tomu, zda počátek běhu uvedené lhůty při rozhodování o zabrání věci, v nichž potenciálně dochází k závažnému zásahu do majetkových práv chráněných y, je třeba počítat již od ústního vyhlášení, nebo až od seznámení se s písemným vyhotovením takového rozhodnutí.

10. V dané věci však Ústavní soud neshledal důvod tuto otázku řešit a případně zrušit napadené usnesení krajského soudu. Podstatné totiž je, že stěžovatel se v trestním řízení domáhal pouze přeformulování odůvodnění rozhodnutí, nikoliv svých majetkových práv. Při veřejném zasedání podle protokolu uvedl "náboje nejsou moje, nevím, jak se tam vzaly" (č. l. 65). V samotné stížnosti proti usnesení okresního soudu mimo jiné uvádí "stěžovatel nebrojí proti samotnému zabrání střeliva (...) ale brojí proti tvrzení a závěru, že je pachatelem přečinu nedovoleného ozbrojování (...) a že střelivo náleží stěžovateli" (č. l. 70). Zásah Ústavního soudu by tak nebyl odůvodněn snahou o ochranu majetkových práv podle y. Pro úplnost lze doplnit, že usnesení okresního soudu stěžovatele za pachatele trestného činu ani výslovně neoznačuje. Jediná zdánlivě problematická formulace je uvedena v posledním odstavci usnesení okresního soudu, podle níž zabíraná věc "patřila" stěžovateli, což je zjevný odkaz na nález nábojů v bydlišti stěžovatele, nikoliv určení jejich majetkového vztahu. Vzhledem k tomu, že v rozhodnutí nejde o žádné autoritativní určení vlastnického práva před jejich zajištěním (resp. zabráním), jedná se nanejvýš o jazykový nedostatek odůvodnění bez dopadu na ústavně zaručená práva stěžovatele, který nevyžaduje kasační zásah Ústavního soudu.

11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu