Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 283/2022

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 37 535 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 966 Kč, do 12 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 569 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 274,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 820,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 29 997,58 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 25,26 % ročně z částky 29 997,58 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 966 Kč, do 12 měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 569 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 274,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 820,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 29 997,58 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 25,26 % ročně z částky 29 997,58 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobu ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 535 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 47 117 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 439 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 17 582 Kč a pojistného. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 24měsíčních splátkách ve výši

3 839 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne datum. Na svůj dluh zaplatil žalovaný celkem 23 034 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo byla společností právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se ve věci samé k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud provedl dokazování předloženými listinami:

zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne datum, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, smluvními podmínkami, tabulkou umoření ke smlouvě číslo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne datum.

5. Z předložených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

Žalovaný dne datum požádal společnost právnická osoba o zápůjčku 50 000 Kč. Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je svobodný, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je majitelem auta a je podnikatel/OSVČ. Čistý příjem žadatele je uveden 24 981 Kč D8le jsou v kartě uvedeny další čisté příjmy domácnosti 51 500 Kč. V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 2 500 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje a 0 Kč u externích a interních splátek žadatele. Žadatel dále uvedl, že má bankovní účet, nemá kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti nebyly žalovaným předloženy žádné dokumenty. Dne datum uzavřel žalovaný s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši

45 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši celkem 44 021 Kč a pojistné 3 096 Kč a splatit celkovou částku 92 117 Kč formou 24 splátek ve výši 3 839 Kč měsíčně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 49 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyhotovené dne datum vyplývá, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 19 034 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil celkem 23 034 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek strana 8 číslo řádku 767 společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovanému byla dne datum zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání a byla mu stanovena lhůta k dobrovolnému plnění do datum.

6. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo , a zákonem číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

7. Dle ustanovení , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

13. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

14. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne

9. 11. 2019 smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. V daném případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

16. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. V kartě zákazníka je uveden měsíční příjem dále příjmy rodinné domácnosti a dále o„ odhadované“ výdaje, aniž by příjmy a výdaje byly žalovaným doloženy. Pokud do příjmů žadatele zahrne poskytovatel také příjmy rodinné domácnosti, má soud za důvodné, aby do výdajů byly zahrnuty výdaje rodinné domácnosti jako celku. Soud zcela postrádá doložení výdajů rodinné domácnosti na bydlení, například dokladu SIPO. Údaj o měsíčních výdajích žadatele ve výši 2 500 Kč, který by měl zahrnovat běžné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, dopravu do zaměstnání, náklady na telefon, posoudil soud jako zcela nevěrohodný a zásadním způsobem podhodnocený. Před poskytnutím úvěru nebylo nijak ověřeno dluhové zatížení žadatele např. lustrací v registru SOLUS, NKRI/BKRI. Z žádosti je dále zřejmé, že žadatel měl bankovní účet a nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného i jeho případné dluhové zatížení je právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, tyto však nebyly doloženy ani požadovány. Z veřejné databáze ekonomických subjektů soud nedohledal osobu žalovaného jako podnikatele zapsaného v živnostenském rejstříku.

17. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s informacemi od žadatele a zcela rezignoval na ověření těchto informací, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud tento příjem není nijak doložen ani ověřen a dále není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci.

18. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informací o příjmech a výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout.

19. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum číslo. Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění 45 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 23 034 Kč. Žalovaný toto tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 21 966 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

21. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Soud proto rovněž zamítl požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky 21 966 Kč.

23. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době 12 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 37 535 Kč + 5 274,58 Kč + 2 820,47 Kč, tj. celkem 45 630,05‬ Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 21 966 Kč. V předmětné věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 3,72 %. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.