Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 130/2022
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale část obce a číslo, PSČ část obce
o zaplacení částky 13 311 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 179 Kč, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 132 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 367,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 311 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 179 Kč, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 132 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 367,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 311 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum, domáhá po žalované zaplacení částky 13 311 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum prostřednictvím webového rozhraní webová adresa. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit dluh ve lhůtě 24 měsíců. Žalovaná na svůj dluh ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou zaplatila 1 821 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 7 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 495 Kč, poplatků za SMS servis 245 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 792 Kč, úroků 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů 560 Kč a smluvních pokut celkem 1 929 Kč. Dále požaduje žalobkyně příslušenství pohledávky kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 367,06 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 13 311 Kč od datum.
2. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala tak, že se zabývala úvěry žalované u jiných úvěrujících a tím, jak jsou spláceny (registr NRKI, BRKI, SOLUS), lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, při kterém je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka, věk, rodinný stav, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení, splátky u jiných společností. Ve vztahu k žalované uvedla, že u ní zjistila, že nemá děti, je zaměstnancem s měsíčním čistým příjmem 19 800 Kč a dalšími příjmy ostatních členů domácnosti 0 Kč minimální výdaje na bydlení jsou vyčísleny částkou 4 096,60 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, ve svém podání ze dne datum sdělila soudu, že je osobou bez přístřeší, která řeší svoji tíživou finanční situaci.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud ve věci provedl dokazování listinami:
formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvou číslo splátkovým kalendářem, opisem výpisu proplacení smlouvy ze dne datum, kopií občanského průkazu žalované, výpisem z běžného účtu na jméno žalované u anonymizováno příjmení příjmení, Změnami smluvní dokumentace účinnými od datum, informací o pojištění vkladů, informačním přehledem o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta, sazebníkem poplatků, výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě číslo výzvou ke splacení celé půjčky ze dne
datum, předžalobní výzvou ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalované poštou dne datum, úvěrovou zprávou k osobě žalované s uvedením kontraktů, potvrzením o provedení ověření bonity klienta včetně výpočtu příjmení, z nichž učinil následující skutková zjištění:
6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum úvěrovou smlouvu s ID žádosti číslo, a to prostředky komunikace na dálku (internetové stránky webová adresa), na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností 24 měsíců za poplatek 264 Kč, s úrokem 49,20 % ročně, dále byl smlouvou sjednán poplatek za korunový odklad ve výši 792 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za službu anonymizována dvě slova 99 Kč, a poplatek za službu anonymizována dvě slova 49 Kč Celkem měla být splacena částka 11 008 Kč bez doplňkových služeb ve splátkách 945 Kč měsíčně. Identifikace žalované je zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne datum.
7. Při posuzování úvěru schopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací žalované a lustrací registru NRKI, BRKI, SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy k osobě žalované vyplývá, že žalovaná opakovaně splácela a čerpala úvěry i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to 4 existující záznamy. Měsíční splátky činily celkem 6 565,20 Kč. Žalovaná uvedla měsíční příjem 19 800 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 0 Kč. Výdaje žalované nejsou nijak specifikovány, žalobkyně vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Dle výpisu z bankovního účtu činila mzda žadatelky o úvěr o zaměstnavatele právnická osoba 19 284 Kč dle uvedeného výpisu splácela žalovaná úvěr od jméno příjmení příjmení splátkou ve výši 776,53 Kč z uvedeného výpisu dále vyplývá, že v měsíci prosinci nebyly žalovanou hrazeny žádné jiné splátky z jí uváděných dalších závazků. Dle splátkového kalendáře žalovaná zaplatila ve splátkách 945 Kč + 874 Kč + 2 Kč, tj. celkem 1 821 Kč. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla zaslána dopisem ze dne datum.
8. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a bezdětná.
9. Z informačního systému řízení vedených zdejším soudem soud zjistil, že proti žalované bylo zahájeno v letech 2021 –2022 celkem deset občanskoprávních řízení, z větší části k vymožení dluhů ze spotřebitelských úvěrů.
10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.
16. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
17. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že žalovaná uvedla měsíční příjem
19 800 Kč, přičemž tato výše neodpovídá údaji na předloženém bankovnímu výpisu. Měsíční výdaje jsou stanoveny na základě statistických údajů o průměrných nákladech domácnosti a životního minima dospělého jedince. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci).
18. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatelky jako spotřebitele. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalované, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatelky o tom, že je zaměstnána a má pravidelný příjem, aniž by žádala prokázání těchto informací. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalované zejména náklady na bydlení, případně náklady na dopravu do zaměstnání. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a žalovaná je tak povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
19. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 8 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 1 821 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 6 179 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
20. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
21. Soud proto rovněž zamítl požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky 6 179 Kč.
22. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem ke sdělení žalované o její tíživé finanční situaci a s ohledem na zjištěné množství zahájených soudních řízení a exekučních řízení proti žalované z informačního systému zdejšího soudu, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době čtyř měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 13 311 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 6 179 Kč, tj. v rozsahu 7,16 % (čistý úspěch). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
24. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.