Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 255/2022

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

státní příslušnost Slovenská republika

bytem adresa žalované

o zaplacení 13 869 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 379‬ Kč, do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 490 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 077,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 364,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000‬ Kč od datum do zaplacení a úrok 25,77 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 379‬ Kč, do šesti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 490 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 077,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 364,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000‬ Kč od [datum] do zaplacení a úrok 25,77 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 869 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Dále si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 240 Kč. Žalovaná zavázala uhradit dluh v 60týdenních splátkách po 304 Kč počínaje datum. Jelikož žalovaná nehradila svůj dluh řádně a včas, na svůj dluh zaplatila celkem 4 621 Kč. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.

2. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnil právní předchůdce žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem.

3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

4. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila.

5. Za splnění podmínek ustanovení , , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, zařazením zákazníka do pojistného programu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované ze dne datum.

7. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2015 číslo byla proti žalované zahájena dvě exekuční řízení.

8. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka, k jejich ověření byly žalovanou doloženy a poskytovatelem požadovány toliko bankovní výpisy, jak vyplývá z karty zákazníka. Dle této karty byla žalovaná vdaná, s pěti nezaopatřenými dětmi, bydlící v nájmu, evidovaná na úřadu práce. Příjmy žadatelky tvořila podpora v nezaměstnanosti 4 550 Kč, vedlejší státní podpora 4 815 Kč a příjem manžela 16 889 Kč. Výdaje žadatelky jsou vyčísleny částkou 6 000 Kč jako výdaje na bydlení a částkou 17 275 Kč jako osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení. Žalovaná dále uvedla, že má další zápůjčku u příjmení anonymizováno, výše měsíční splátky však není v kartě vyplněna ani zohledněna ve výdajích žadatele.

Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 8 240 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 18 240 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 304 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4 621 Kč. Pohledávka ze smlouvy číslo byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce se předmětný smluvní vztahy řídí zákonem číslo , a zákonem číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).

10. V souladu s ustanovením , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo

15. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. ze dne 6. října 2021.

16. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne

26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne

datum smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. Věřitel byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, potvrzením zaměstnavatele, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

19. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná vdaná, s pěti nezaopatřenými dětmi, bydlela v nájemním bytě a nebyla zaměstnaná. Příjmy rodinné domácnosti žalované tvořené dvěma dospělými a pěti dětmi tvořila mzda manžela a dávky státní podpory v celkové výši 26 254 Kč. Měsíční výdaje žadatelky jsou vyčísleny částkou

23 275 Kč. Z karty vyplývá, že žadatelka má další dluhy. K ověření výdajové stránky nebylo žadatelkou ničeho doloženo. Bankovní výpisy nebyly žalobkyní soudu předloženy.

20. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací o výdajích poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti ohledně výdajů. Soudu není zřejmé, na základě čeho dospěl poskytovatel úvěru k částkám 6 000 Kč výdaje na bydlení a 17 275 Kč osobní výdaje. Přestože z karty vyplývá, že žadatelka má další nesplacený úvěr vůči témuž věřiteli, splátka tohoto dluhu není zahrnuta do měsíčních výdajů.

21. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na nevěrohodné, absentující či neověřené informace), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Poskytovatel spotřebitelského úvěru v tomto případě provedl posouzení toliko formálně, když zcela pominul evidentní rozpory ve zjištěných informacích, nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalované, to vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

22. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum.

23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 10 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 4 621 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 5 379‬ Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.

24. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Soud proto rovněž zamítl požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky 5 379‬ Kč.

26. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . Žalobkyně požadovala zaplacení částky 13 869 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ve výši 3 364,42 + 1 077,08 tj. celkem 18 310,50 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5 379‬ Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 41,25 % (čistý úspěch). Náhrada nákladů řízení by tedy náležela žalované, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.