Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 173/2022-47
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 31 388,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 625,55 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 625,55 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 762,96 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 26 872,52 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 926,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 26 872,52 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 8 246,97 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 625,55 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 625,55 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 762,96 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 26 872,52 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 926,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 26 872,52 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 8 246,97 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 31 388,51 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku 40 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal úvěr splatit nejpozději do datum. Žalovaný částku 40 000 Kč vyčerpal dne datum, přičemž uhradil toliko částku 21 374,45 Kč. Doba trvání byla stanovena na 48 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou v pohyblivé výši ve výši 11,90 % ročně, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 1 069 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, čímž se dopustil porušení smlouvy. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobce zaslal žalovanému dne datum dopis, kde žalovaného informoval, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovaného požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek, v níž žalobkyně stanovila lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do datum. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 31 388,51 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny ve výši 26 872,52 Kč a úvěrové poplatky ve výši 4 515,99 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny, kdy poslední splátku žalovaný uhradil dne datum. Žalobkyně výpůjční úrok kapitalizoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne datum, do vydání historického výpisu tj. do datum. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny ve výši 1 318,78 Kč.
2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení jako banky nebo jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou právnická osoba, do níž vedle patří i právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a další společnosti skupiny. Všechny takto získané informace, jakož i informace poskytnuté jí samotným spotřebitelem, žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně tak prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (Bankovní registr klientských informací (BRKI) a Nebankovní registr klientských informací (NRKI)) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaného - Zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (příjmení). Dále v interní databázi obsahující data pro řízení rizik za celou skupinu právnická osoba, v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů a v evidenci adres obecních úřadů. Následně žalobkyně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval podle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Čestného prohlášení o příjmu, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 10 000 Kč je po zohlednění pravidelných výdajů dostatečný pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1 069 Kč. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Na základě toho byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena kladně, kdy žalovaný neměl žádný další dluh, nebyl ke dni nahlížení do registru po splatnosti s plněním povinností z předmětné smlouvy, a to ani nikdy v minulosti, příjem žalovaného v konfrontaci s výdaji žalovaného byl řádně ověřen a je dostatečný pro splácení měsíční splátky ve výši 1 069 Kč, statistická, případně jiná historická data o žalovaném byla vyhodnocena kladně.
3. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný na příslušnou výzvu soudu nereagoval.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný vlastnoručně podepsal danou smlouvu, kde se zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách poskytnutou jistinu i s úrokem ve výši 11,90 % ročně.
6. Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku Komerční banky, všeobecných obchodních podmínek a oznámení Komerční banky o úrokových sazbách v českých korunách soud zjistil další podmínky úvěrového poměru mezi žalobkyní a žalovaným.
7. Z výpisu z úvěrové historie a souhrnu uhrazených plateb soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 21 374,45 Kč. Z toho důkazu je též patrné, jakým způsobem se úhrady žalovaného započítávaly na dlužnou částku.
8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum s doručenkou soud zjistil, že žalovanému byla doručena výzva, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky do datum.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně doručenky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky i ke dni datum.
10. K prokázání toho, že žalobkyně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, doložila následující listiny:
11. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný studentem ulice odborné školy a střední odborné učiliště stavební.
12. V prohlášení o zdravotním stavu žalovaný prohlásil, že je mladší 60 let, není invalidní důchodce, nebyl mu přiznán průkaz ZTP a není v pracovní neschopnosti.
13. Ze zápisu z jednání o pojišťovacích produktech soud zjistil, že žalovaný byl informován o tom, že splácení úvěru pro něho může představovat vysokou finanční zátěž.
14. Z fotokopie občanského průkazu byla ověřena totožnost žalovaného.
15. V návrhu na rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyně analyzovala údaje poskytnuté žalovaným. Hodnotila, že za posledních 12 měsíců měl čistý měsíční příjem ve výši 10 000 Kč, výdaje na společné bydlení ve výši 3 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 500 Kč a spoření ve výši 500 Kč. K tomuto nejsou doloženy žádné listiny prokazující tvrzené údaje.
16. Z otisku z registru bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů soud zjistil, že v nich nemá žalovaný žádný záznam.
17. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že částka 40 000 Kč mu byla na jeho bankovní účet poskytnuta dne datum, přičemž následující den žalovaný vybral hotovost ve výši 39 000 Kč.
18. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 40 000 Kč bezhotovostně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroků. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována toliko na základě údajů z veřejných a neveřejných rejstříků, přičemž údaje sdělené žalovaným nebyly žádným způsobem ověřovány.
19. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
20. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.
26. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Již z tvrzení žalovaného měla žalobkyně dojít k závěru, že úvěr nelze žalovanému poskytnout, protože byl studentem a neměl tedy žádný stabilní příjem ze závislé činnosti, resp. tato skutečnost nebyla ničím prokázána (doložena). To měla být pro žalobkyni první indicie o tom, že žalovaný nemusí být schopen svůj dluh zaplatit. Především pak tvrzení žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány. Žalobkyně nijak neověřovala, zda skutečně dosahuje příjmu 10 000 Kč, jak žalovaný tvrdil, přičemž s ohledem na to, že se jednalo o studenta, měla žalobkyně na prokázání těchto tvrzení trvat o to více. Stejně tak žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalovaného. Výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč jsou přitom možná uvěřitelné, rozhodně však nejsou doložené. Jinak tomu je v případě ostatních výdajů ve výši 500 Kč, které již rozumně uvěřitelné jistě nejsou; tento údaj poskytnutý žalovaným byl na první pohled nevěrohodný a žalobkyně měla dále výdaje žalovaného ověřovat. Úvěruschopnost žadatelů o úvěr je třeba posuzovat v celkovém kontextu, nikoli pouze s ohledem na jeden dílčí dluh, protože smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu 14. 1. 2022, č. j. 27 Co 327/2020-119 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, nikoli však řádně a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností. K prokázání této skutečnosti byla žalobkyně písemnou výzvou ze dne datum vyzývána, přičemž na toto poučení reagovala podáním ze dne datum. Soud následně žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval a poučil i na jednání, ale žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory tehdejší formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, nebo také rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020, a mnohé další).
27. Při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, zde nebyl žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o 40 000 Kč (§ 2991 o. z.), přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vrátil částku 21 374,45 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 18 625,55 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne datum odeslanou následujícího dne. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena do datum, nastala splatnost dne datum. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 18 625,55 Kč od datum do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.
28. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, jelikož míra úspěchu obou účastníků je přibližně stejná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.