Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 317/2022

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 63 320 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 804 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 304 Kč od datum do datum a ve výši 11,75 % ročně z částky 19 804 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení

-) částky 43 516,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 270 Kč od datum do datum a ve výši 11,75 % ročně z částky 34 270 Kč od datum do zaplacení,

-) částky 9 246,13 Kč a

-) úroku ve výši 64,60 % ročně z částky 47 712,09 Kč od datum do datum ve výši 1 975,68 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 47 712,09 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 168 652 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 804 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 304 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 11,75 % ročně z částky 19 804 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení -) částky 43 516,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 270 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 11,75 % ročně z částky 34 270 Kč od [datum] do zaplacení, -) částky 9 246,13 Kč a -) úroku ve výši 64,60 % ročně z částky 47 712,09 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 975,68 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 47 712,09 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 168 652 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 63 320,13 Kč s příslušenstvím. Tento požadavek odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,6 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 337 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací), prováděla kontrolu, zda žalovaný neprochází insolvencí, prověřovala, zda doklad žalovaného není evidován jako neplatný. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalovaný má příjem ve výši 25 000 Kč, výdaje žalované činí na živobytí 3 860 Kč a na bydlení 2 603 Kč. Žalovaný má tak volné zdroje ve výši 17 037 Kč. Žalovaný uhradil 8 splátek, celkem tedy 26 696 Kč. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni datum k automatickému zesplatnění celého dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí 55 358,51 Kč Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, tj. od datum a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Dluh žalovaného se sestává z 55 358,51 Kč představující novou jistinu (z toho 47 712,09 Kč představuje dluh na jistině úvěru a 7 646,42 Kč dluh na úrocích za období do zesplatnění), 998 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením tří splátek v délce 30 dní (2 × 499 Kč) a 400 Kč představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s uhrazením splátky v délce 15 dní (2 × 200 Kč). Žalovaný po zesplatnění dluhu zaplatil žalobkyni dne datum částku 3 500 Kč. Po započtení úhrad žalovaného žalobkyně nárokuje zaplacení částky ve výši 52 267,51 Kč. příjmení 9 246,13 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z 55 358,51 Kč od datum do datum a ve výši 0,1 % denně z částky 52 267,51 Kč od datum do datum (vyhotovení žaloby). Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 47 712,09 Kč od datum do datum (tj. 1 975,68 Kč) a dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 47 712,09 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 168 652 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván a po celou dobu řízení před soudem zůstala pasivní.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č číslo ve znění dodatku číslo to dne datum, podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve výši 64,6 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 337 Kč RPSN byla sjednána ve výši 87,61 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy. Smluvní strany dále dne datum sjednaly pojištění schopnosti splácet, ve které se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistěné ve výši 409 Kč měsíčně, které bylo zahrnuto v měsíční splátce úvěru. /viz smlouvu o úvěru na č. l. 40 – 42, podpis na dálku na č. l. 8, dodatek číslo na č. l. 9 – 10 spisu, výpis z registru nebankovních poskytovatelů úvěrů na č. l. 11 spisu, přílohu číslo – pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 12 spisu, přihlášku do pojištění na č. l. 13 – 14 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 21 – 23 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 32, dodejku na č. l. 20 spisu, splátkový kalendář na č. l. 33 spisu, informační dokument o pojistném produktu na č. l. 34 spisu, informace o pojištění na č. l. 35 – 37 spisu, kopie občanského průkazu žalovaného v elektronické podobě v systému ISAS/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum v celkové výši 57 574 Kč (z toho 47 712,09 Kč představuje dluh na jistině, 7 646,42 Kč představuje dluh na úrocích do zesplatnění, 998 Kč představují smluvní pokuty a 400 Kč náklady na vymáhání související s prodlením žalovaného) /viz potvrzení o platbě na č. l. 15 spisu, výzvu k zaplacení ze dne datum na č. l. 20 spisu, výzvu k zaplacení ze dne datum na č. l. 31 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 43 spisu, podací arch na č. l. 44 spisu/. Žalovaný uhradil před zesplatněním 6 splátek po 2 758 Kč, tj. 16 536 Kč a po zesplatnění dvě splátky po 2 758 Kč, tj. 5 516 Kč /viz karta klienta na č. l. 24, 39 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je od datum zaměstnancem Fakultní nemocnice ulice. příjmení příjem žalovaného za měsíc březen 2021 činil 28 916 Kč a za měsíc duben 2021 činil 47 844 Kč. Výdaje žalovaného na živobytí činí 3 860 Kč, na bydlení 2 603 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Žalovanému zbývá rezerva ve výši 17 037 Kč, je svobodný, bezdětný a má základní vzdělání /viz hodnocení klienta na č. l. 24 – 25 spisu, prohlášení klienta na č. l. 16 – 17 spisu, oznámení o provedení příkazu k úhradě na č. l. 18 – 19 spisu/. Žalovaný měl na běžném účtu v dubnu 2021 počáteční zůstatek ve výši – 1 800,57 Kč a konečný zůstatek ve výši – 863,16 Kč. Žalovanému byly na účet připsány tři platby od právnická osoba, a to dne datum ve výši 4 800 Kč s poznámkou půjčka, dne datum ve výši 5 000 Kč s poznámkou půjčka a dne datum ve výši 3 900 Kč. Dále byla žalovanému na účet připsána dne datum částka ve výši 5 000 Kč od právnická osoba a dne datum částka ve výši 1 840 Kč od právnická osoba Finance. Dne datum odeslal žalovaný ze svého účtu částku 1 Kč ve prospěch právnická osoba /viz výpis z účtu na č. l. 26 – 29 spisu/. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis z registru příjmení v elektronické podobě v systému ISAS/. V NRKI žalobkyně zjistila, že CBS skóre žalovaného je 526, na základě čehož byl žalovaný zařazena do kategorie III (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klient) /viz výpis z NRKI v elektronické podobě v systému ISAS/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č číslo, na základě níž poskytla žalovanému 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve výši 64,6 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 337 Kč Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy. Smluvní strany dále dne datum sjednaly pojištění schopnosti splácet, ve které se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojištění ve výši 409 Kč měsíčně, které bylo zahrnuto v měsíční splátce úvěru. Když žalovaný neplatil řádně a včas splátky, žalobkyně dluh žalovaného zesplatnila. Žalovaný je zaměstnancem Fakultní nemocnice ulice, kde jeho čistý měsíční příjem za měsíc březen 2021 činil 28 916 Kč a za měsíc duben 2021 činil 47 844 Kč. Výdaje žalovaného na živobytí činí 3 860 Kč, na bydlení 2 603 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Žalovanému zbývá rezerva ve výši 17 037 Kč, je svobodný, bezdětný a má základní vzdělání. Žalovaný měl na běžném účtu v dubnu 2021 počáteční zůstatek ve výši - 1 800,57 Kč a konečný zůstatek ve výši – 863,16 Kč. Žalovanému byly na účet připsány tři platby od právnická osoba, a to dne datum ve výši 4 800 Kč s poznámkou půjčka, dne datum ve výši 5 000 Kč s poznámkou půjčka a dne datum ve výši 3 900 Kč. Dále byla žalovanému na účte připsána dne datum částka ve výši 5 000 Kč od právnická osoba a dne datum částka ve výši 1 840 Kč od právnická osoba Finance. Dne datum odeslal žalovaný ze svého účtu částku 1 Kč ve prospěch právnická osoba.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle ust. č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle , 2 , (dále jen „“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalovaný uhradil před zesplatněním částku ve výši 26 696 Kč a po zesplatnění částku ve výši 3 500 Kč, celkem tedy 30 196 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 19 804 Kč (tj. 50 000 – 30 196 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z jejího osobního prohlášení o jeho majetkových a výdělkových poměrech. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaný má výdaje v celkové výši 6 463 Kč (přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima) a zbývá mu rezerva ve výši 17 037 Kč. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného, např. výdaje za dopravu apod.). Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Za této situace, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíc duben 2021. Z tohoto výpisu plyne, že žalovaný měl na účtu jak počáteční, tak konečný záporný zůstatek, je tak zřejmé, že výdaje žalovaného musely být podstatně vyšší, než uvedených 6 963 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nezohlednila. Z výpisu z účtu žalovaného dále vyplývá, že žalovaný měl závazky i vůči jiným věřitelům, než je žalobkyně, když mu byly na účet poukázány peněžní prostředky od právnická osoba s poznámkou půjčka, dále od právnická osoba finance. Žalovaný dále odeslal ze svého účtu částku 1 Kč ve prospěch právnická osoba, což odpovídá, jak soud ví ze své úřední činnosti, výši ověřovacího poplatku při sjednávání úvěrů prostřednictvím internetu. Tuto skutečnost žalobkyně také nezohlednila. Žalobkyně měla dle soudu zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr o to pečlivěji, když žalovaný měl evidentně další dluhy. Soud uzavírá, že takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného, a to z kopií výpisů z běžného účtu žalovaného, ale nedostatečně ověřovala výdaje žalovaného, a to i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, kde jsou jeho výdaje spolehlivě zachyceny. Pokud žalovaný měl na svém bankovním účtě počáteční i konečný záporný zůstatek, měla žalobkyně mnohem pečlivěji zkoumat, zda bude žalovaný schopen, i při případném omezení výdajů, platit měsíční splátku ve výši 3 337 Kč. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěru žalobkyně vyšla také z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž měl žalovaný příjmení skóre ve výši 52. Tato hodnota spadá do kategorie III (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klient). Přestože CSB skóre žalovaného spadá do nejméně rizikové kategorie, nelze přehlédnout skutečnost, že žalovaný měl dle výpisu z bankovního účtu řadu dalších závazků. Tato skutečnost měla vést žalobkyni k tomu, aby schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěru ověřovala mnohem pečlivěji, pokud mu chtěla půjčit peněžní prostředky v relativně vysoké výši 50 000 Kč. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, když vyhodnotila, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. že nebude mít ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. zjevný problém úvěr splatit, když nezohlednila jeho reálné výdaje, přestože měla k dispozici výpis z jejího bankovního účtu. K závěru, že žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet, nemohlo vést ani její prověření v NRKI, kde byl vyhodnocen jako nejméně rizikový dlužník.

23. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

24. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“

25. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

26. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

27. Soud má tedy za to, že v ust. zákona o spotřebitelském úvěru č. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. -118).

28. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného 50 000 Kč, z čehož jí část vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení ve výši 19 804 Kč žalobkyni vydat. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené Soud zohlednil platbu žalovaného ze dne datum, přiznal proto žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 23 304 Kč za období od datum do datum. Ve zbytku soud nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení zamítl.

29. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nedošlo tak ke sjednání úroku, smluvních pokut ani nákladů spojených s prodlením žalovaného. Soud proto ve zbytku žalobu, co do tzv. nové jistiny ve výši 39 868,69 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 9 694,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 849,44 Kč a úroku ve výši ve výši 8,5 % z částky 48 181,60 Kč od datum do zaplacení jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.

31. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na provedení exekuce podle , exekučního řádu.