Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 208/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 480 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 256 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 120,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 7. 2022 do 11. 11. 2022 zamítá.

III. Řízení se co do částky 3 480 Kč a úroku ve výši 4 750 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 806,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek ve výši 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 256 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 120,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 7. 2022 do 11. 11. 2022 zamítá. III. Řízení se co do částky 3 480 Kč a úroku ve výši 4 750 Kč zastavuje. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 806,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek ve výši 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal do 14. 1. 2022 vrátit částku 24 600 Kč s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách právní předchůdkyně, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu ze svého účtu (na který pak byl úvěr poskytnut). Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej prověřila v registrech (insolvenční rejstřík, BRKI, a NRKI). Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný dosud nic neuhradil. Žalobkyně nyní žádá jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 12. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 120,27 Kč za období od 15. 1. 2022 do 8. 7. 2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, úrok ve výši 4 750 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 480 Kč (0,1 % denně z jistiny za období od 15. 1. 2022 do 8. 7. 2022).

2. Podáním ze dne 14. 12. 2022 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 3 480 Kč (smluvní pokuta) a částky 4 750 Kč (úrok), neboť nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný uvedl, že předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel v žalobě tvrzeným způsobem, včetně její změny. Obdržel na jejím základě peníze.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 15. 11. 2021 se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej vrátit do 15. 12. 2021 s úrokem 4 600 Kč Smlouvou stejného čísla ze dne 16. 12. 2021 byla prodloužena splatnost dlužné částky do 14. 1. 2022. Účastníci shodně tvrdili ( zákona č. 99 /1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ “), že k uzavření smlouvy i její změny došlo přes internetové stránky právní předchůdkyně.

6. Dne 29. 5. 2018 právní předchůdkyně zaslala verifikační platbu ve výši 0,01 Kč na účet žalovaného (viz potvrzení o provedené platbě).

7. Právní předchůdkyně dne 15. 11. 2021 zaslala na účet žalovaného 20 000 Kč (viz výpis z účtu právní předchůdkyně z tohoto dne a též výpis z účtu žalovaného ke dni 30. 11. 2021).

8. Dopisem ze dne 20. 7. 2022 žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru. Oznámením ze dne 20. 7. 2022, odeslaným dne 21. 7. 2022 (viz poštovní podací arch), oznámila právní předchůdkyně (viz plná moc opravňující jednatelku žalobkyně k oznámení postoupení jménem právní předchůdkyně) žalovanému totéž.

9. Žalobkyně dne 2. 11. 2022 (viz poštovní podací arch) zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 28 230 Kč do 11. 11. 2022.

10. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle a násl. , včetně dodatku měnícího splatnost. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalovaného prověřila v registrech, což je samo o sobě nedostatečné, neboť vedle způsobu splácení dosavadních dluhů je třeba vyhodnotit i porovnání příjmů a výdajů spotřebitele (viz § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení o prověření žalovaného v registrech je navíc zcela obecné, neboť není zřejmé, s jakým výsledkem proběhlo a jak na jejich základě dospěla právní předchůdkyně k závěru o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Svá tvrzení pak žalobkyně především neprokázala (neoznačila k jeho prokázání žádné důkazy).

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu a 3 , aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně výzvy k prokázání výše uvedených neprokázaných skutečností). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

21. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně dílčích ujednání o úroku, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti. Soud podotýká, že právo na náhradu nákladů na vymáhání žalobkyni (či právní předchůdkyni) neplyne z žádného ustanovení právního předpisu ani – platného – ujednání účastníků ( pouze stanoví, že tento nárok představuje příslušenství pohledávky, ale samo o sobě jej bez dalšího nezakládá – podobně jako např. u úroků, které jsou v tomto ustanovení rovněž vyjmenovány). K analogické aplikaci není důvod, neboť zde nevzniká žádná mezera v právu, a navíc ani nejde o obdobné situace (právě z důvodu rozdílů mezi spotřebitelskými a podnikatelskými vztahy).

22. Právní předchůdkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení ( a ) na straně žalovaného, které byl povinen podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni v době přiměřené jeho možnostem. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovaným byla v souladu s  posléze postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ).

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Právní předchůdkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky do 11. 11. 2022. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem ( věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úrok z prodlení podle a ve výši určené (žalobkyně jej nicméně žádala pouze ve výši 11,75 % ročně).

24. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Ve zbývající části (tj. zejména co do nákladů na vymáhání, částky jistiny, která žalobkyni s ohledem na platby žalovaného nenáležela a úroků z prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

25. Třetím výrokem soud řízení zčásti zastavil co do částky 3 480 Kč a úroku ve výši 4 750 Kč, neboť žalobkyně ještě před začátkem jednání vzala žalobu v tomto rozsahu zpět ( , 2 a 4 ).

26. Ve výroku čtvrtém soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s  větou první a Při posouzení procesního úspěchu a zavinění stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalobkyně svým zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení, v tomto rozsahu by tedy měl žalovaný právo na náhradu nákladů proti žalobkyni ( věta první ). Z procesního hlediska však žalobkyně i po odečtení jejího neúspěchu ve věci uspěla ve větší části, má proto podle právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti žalovanému, tj. na 32,75 % náhrady (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v rozsahu 66,37 % a zaviněním žalobkyně v součtu s jejím neúspěchem v celkovém rozsahu 33,62 %, vše po zaokrouhlení). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 300 Kč podle a 6 advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle a v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží také soudní poplatek ve výši 1 174 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2 626 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část ve výši 806,02 Kč. Náhrada je splatná k rukám zástupce žalobkyně ( ) do tří dnů od právní moci rozsudku ( )

27. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně ze dne 14. 12. 2022, neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby (tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti a uzavření smlouvy jsou zcela základní), která tak neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností ( ). To se týká i částečného zpětvzetí. Žalobkyně musela již od počátku vědět, že nedisponuje důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a stejně tak musela vědět, že tuto skutečnost soud zkoumá i bez návrhu (viz výše). Svůj procesní postoj teda mohla adekvátně„ revidovat“ již před podáním žaloby. Náklady žalobkyně na toto vyjádření (včetně zpětvzetí) proto soud shledal neúčelně vynaloženými ( ).

28. Pátým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 234 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k  , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. , publ. pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opírá o

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Žalovaný není oprávněn podat odvolání, neboť se po vyhlášení rozsudku odvolání vzdal.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).