Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 253/2022-22
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 27 035,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 747,13 Kč do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 055,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 24 803 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 519,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 571,83 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 866,48 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 747,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 055,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 24 803 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 519,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 571,83 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 866,48 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 803 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 803 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 519,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 172 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 571,83 Kč
a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne
datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo. Na základě Smlouvy poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právnická osoba vrátit částku 45 103,32 Kč formou 36 pravidelných měsíčních splátek. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dále dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technicky dodatkem shora uvedené Smlouvy ze dne datum (dále jen„ Dodatek“). Na základě Dodatku byl předchozí závazek na základě dohody smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 24 803,63 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy
k 15. dni příslušného měsíce, jak je uvedeno v přehledu splátek na druhé straně Dodatku. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 1 526,70 Kč. Žalovaný se spolu s jistinou úvěru zavázal splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 30 157,57 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal spol. Zaplo uhradit částku ve výši 54 961,20 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni datum. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, když splátky úvěru nehradil řádně a včas. Společnost Zaplo proto využila svého smluvního oprávnění a žalovanému zaslala Předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovaného informovala, že úvěr by ke dni datum zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum převedena na žalobkyni, přičemž změna
v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 32 300 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 24 803 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 022 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 325 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Nad rámec všech shora uvedených nároků požaduje žalobkyně i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobkyně uvádí, že nejprve vyvíjela snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne
datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky (odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč). Žalobkyně nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 473 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1, cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 2. Ode dne postoupení pohledávky uhradil žalovaný na svůj dluh částku
1 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 2 325 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. datum z dlužné jistiny pohledávky ve výši 24 803 Kč do datum. Žalovanému byla zaslána před podáním žaloby předžalobní výzva ze dne datum.
2. Před zahájením řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 6 404,27 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 172 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 232,27 Kč. Soud řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu usnesením zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení jistiny ve výši 24 803 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 571,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 519,84 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum se účastníci nedostavili, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř.).
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru číslo v níž se právnická osoba (jako věřitel) zavázala poskytnout žalovanému (jako klientovi) částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ve 36 splátkách po 1 252,87 Kč do datum celkem částku 45 103,32 Kč, přičemž částka 25 103,32 Kč představuje smluvní kapitalizovaný úrok. Částku 20 000 Kč poskytla právnická osoba žalovanému na jeho účet dne datum.
(Ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu). Dne datum uzavřela společnost právnická osoba (jako věřitel) a žalovaný (jako klient), Smlouvu o úvěru téhož čísla, na základě níž se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku 24 803,63 Kč a žalovaný se zavázal vrátit
ve 36 splátkách po 1 526,70 Kč celkem částku 54 961,20 Kč právnická osoba poskytla žalovanému dne datum na jeho účet částku ve výši 5 000 Kč (Ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu). Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Dopis byl žalovanému odeslán dne datum. (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z podacího archu). K úhradě dluhu byl žalovaný opakované vyzýván, naposledy pak písemnou předžalobní výzvou ze dne datum (z upomínek). Žalobkyně vyčíslila náklady na mimosoudní vymáhání v podobě ceny za odeslání obyčejného dopisu ve výši 39 Kč a v podobě ceny za dvě cesty pověřeného pracovníka žalobkyně u dlužníka ve výši 434 Kč (2x217Kč). Podle žalobkyně zaplatil žalovaný na svůj dluh celkem částku ve výši 2 252,87 Kč; žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky již zaplatil.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smluv uzavřených mezi právnická osoba (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum a dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, které jsou podle svého obsahu smlouvami
o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně nedoložila, že by právnická osoba (věřitel) jakkoliv posuzovala schopnost žalovaného úvěry splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a proto nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelské úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrové smlouvy jsou proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatné, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu úvěrových smluv přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěrů dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 22 747,13 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 25 000 Kč (20 000 Kč + 5 000 Kč) a žalovaným zaplacenou částkou ve výši 2 252,87 Kč.
15. S ohledem na výše uvedené tedy soud žaloby vyhověl co do částky 22 747,13 Kč a ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 547,04 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 83 %
a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Náklady žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 376 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)
z tarifní hodnoty ve výši 27 508,27 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč
ve výši 168 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, je možno rozhodnutí vykonat.