Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3103/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. N., zastoupeného Mgr. Martinem Šenkýřem, advokátem, sídlem Mariánské náměstí 127, Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 5. 8. 2025, č. j. 59 Co 156/2025-198, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. 5. 2025, č. j. EXNc 3581/2003-186, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Cashdirect a. s., sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle , odst. 4, a d (dále jen " "), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením odmítl návrh stěžovatele jako povinného na odklad exekuce ze dne 23. 7. 2024, doplněný podáním ze dne 26. 12. 2024. Okresní soud shledal tvrzení stěžovatele, že se bez vlastního přičinění dostal do situace, kdy by neprodlený výkon rozhodnutí na něj mohl mít fatální dopad, nedostatečným, neboť stěžovatel netvrdil a ani nedoložil, jaké zvlášť závažné nepříznivé následky by okamžité provedení exekuce mohlo způsobit. Zároveň nedoložil své tvrzení, že by oprávněná vedlejší účastnice nebyla odkladem exekuce vážně poškozena. V exekučním řízení doposud bylo vymoženo 171.863,40 Kč, a tudíž není pravdivé tvrzení stěžovatele, že výtěžek nepokryje ani náklady exekuce.

3. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu odvoláním, které bylo Krajským soudem v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") shledáno nedůvodným, a krajský soud usnesení okresního soudu nyní napadeným usnesením potvrdil. Stěžovatel ve svém odvolání nevysvětlil, jak se jeho nepříznivý zdravotní stav a absence dávek z invalidního důchodu promítají do jeho poměrů. Krajský soud zdůraznil, že tyto následky nemohou spočívat v běžných následcích exekuce, které pociťuje prakticky každý povinný, ale musí představovat mimořádnou újmu jdoucí nad rámec obvyklých následků a nepříjemností spojených s exekucí. Stěžovatel taktéž nevysvětlil, proč nepobírá dávky plynoucí z přiznaného invalidního důchodu. Krajský soud uzavřel, že nebyly vysvětleny skutečnosti týkající se neexistence zavinění stěžovatele na jeho aktuálním nepříznivém postavení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že soudy postupovaly v jeho věci přepjatě formalisticky, nevypořádaly se v napadených usneseních s jeho nemajetností a návrh na odklad exekuce byl bez hlubšího zkoumání a následného odůvodnění odmítnut. Dle názoru stěžovatele měly soudy postupovat z úřední povinnosti v otázce zjišťování jeho nemajetnosti. Stěžovatel podotýká, že ani do budoucna není schopen zajistit si výdělky, které by mohly sloužit k naplnění účelu exekuce. Soudy měly zvážit možnost zastavení exekuce pro neúčelnost podle § 55 odst. 7 exekučního řádu, jelikož v posledních 6 letech nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Z důvodu skartace původního spisu byla stěžovateli upřena možnost věcného přezkumu exekučního titulu.

5. Stěžovatel se domáhal odkladu výkonu exekuce podle , protože je ve stavu pracovní neschopnosti z důvodu cévní mozkové příhody, která jej postihla v roce 2023. Stěžovatel dále uvádí, že v roce 2015 mu byla přiznána invalidita 3. stupně, avšak doposud nepobírá dávky invalidního důchodu. Takto se bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že neprodlený výkon rozhodnutí by pro něj mohl mít fatální dopad. Stěžovatel současně navrhl zastavení exekuce podle , avšak spis sp. zn. byl již skartován. Stěžovatel tedy dále navrhl zastavení exekuce podle , neboť lze doložit, že zjevně doposud nebylo ničeho uhrazeno a výtěžek z exekuce zjevně nebude stačit ani na uhrazení jejích nákladů.

6. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu posudek o své invaliditě a rozhodnutí správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, z nichž se podává, že na přiznání invalidního důchodu nemá stěžovatel nárok z důvodu neodpracovaných let.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [ , písm. d) y]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.

9. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti vznáší námitky, které byly již vypořádány v napadených usneseních, a nepředkládá žádnou relevantní ústavně právní argumentaci. Ústavní soud považuje tyto námitky za neopodstatněné. Stěžovatel ve svém návrhu na odklad exekuce především neuvedl zákonné požadavky a nepřipojil ani y, jichž se dovolával. Jeho návrh byl tedy neúplný, a tudíž byl odmítnut. Okresní soud i krajský soud v tomto ohledu vysvětlily, proč se v daném případě neaplikuje ustanovení o výzvě k odstranění vad návrhu. K tomuto legislativnímu kroku se uchýlil sám zákonodárce v exekučního řádu, když explicitně vyloučil aplikaci předmětného ustanovení u návrhů na odklad exekuce. Odmítnutí návrhu stěžovatele bez dalšího bylo tedy zcela předvídatelné, neboť je předmětné pravidlo explicitně uvedeno v zákoně. Stěžovatel svým vadným návrhem nenaplnil podmínky, které stanoví , neboť nedoložil svůj nepříznivý zdravotní stav, ani jaké náklady mu vznikají na zajištění léčebné péče. Nespecifikoval ani neprokázal existenci tzv. kvalifikovaného nepříznivého postavení, což je okolnost nutná pro odklad výkonu rozhodnutí podle . Taktéž řádně netvrdil ani neprokázal neexistenci svého zavinění a dočasnost svého postavení, ani pouze formálně tvrzenou skutečnost, že odkladem výkonu rozhodnutí nebude poškozena vedlejší účastnice jako oprávněná. Soudy dále zkoumaly, zda není dán důvod pro zastavení exekuce podle , přičemž dospěly k závěru, že takový důvod dán není. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na napadená rozhodnutí, která se dostatečně vypořádávají se všemi námitkami stěžovatele vznesenými v ústavní stížnosti.

10. Stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá y, z nichž má plynout jeho nemajetnost a neschopnost výdělku do budoucna. Ústavní soud však není oprávněn zkoumat tyto skutkové otázky, neboť mu přísluší toliko posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí. Stěžovatel měl tyto y předložit v řízení před obecnými soudy, čímž mohl (alespoň zčásti) naplnit břemeno důkazní.

11. Ústavní soud tedy konstatuje, že napadená rozhodnutí nevykazují žádný ústavně právní deficit, jsou řádně a logicky odůvodněná, a tedy plně přezkoumatelná v souladu s y.

12. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu