Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3266/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. T., zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti České republiky č. j. MSP-490/2024-MOT-T/32 ze dne 29. října 2025, za účasti Ministerstva spravedlnosti jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal rovněž zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -285 ze dne 4. srpna 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -263 ze dne 22. května 2025 a navrhoval, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost všech napadených rozhodnutí. Ústavní soud usnesením

sp. zn.

ze dne 10. listopadu 2025 odmítl jako nepřípustnou (pro překážku litispendence) a opožděnou ústavní stížnost v rozsahu, v němž směřovala proti uvedeným usnesením vrchního soudu a městského soudu a odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí ministryně spravedlnosti do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu. Další řízení vedené Ústavním soudem pod

sp. zn.

se tak týkalo již jen rozhodnutí ministryně spravedlnosti. O dřívější ústavní stížnosti stěžovatele proti uvedeným soudním rozhodnutím, která vytvořila překážku litispendence v nyní posuzované věci, rozhodl Ústavní soud usnesením

sp. zn.

ze dne 12. listopadu 2025.

3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozhodnutím ministryně spravedlnosti bylo podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních povoleno vydání stěžovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu, a to pro trestný čin zneužití pravomoci nebo úředního postavení podle Ukrajiny. Toto rozhodnutí bylo vydáno v návaznosti na výše uvedená usnesení městského soudu a vrchního soudu, jimiž bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání stěžovatele na Ukrajinu.

4. Stěžovatel namítá, že splňuje podmínky zakládající nepřípustnost vydání podle § 91 odst. 1 písm. c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž obecné soudy tyto podmínky v jeho případě vyhodnotily nesprávně a ministryně spravedlnosti následně toto nesprávné posouzení aprobovala. Obecné soudy ani ministryně spravedlnosti podle něj při posuzování splnění podmínek pro jeho vydání nevzaly dostatečně v úvahu, že je na území České republiky již ve velké míře ukotven a na Ukrajině naopak již nemá téměř žádné vazby. V této souvislosti poukazuje na to, že má v České republice povolen trvalý pobyt, žije zde s manželkou a dvěma syny, je dostatečně kvalifikován ve svém oboru činnosti a s manželkou zde pořídili nemovitost s využitím hypotečního úvěru, který splácí. Tvrdí, že trestná činnost, pro kterou by měl být vydán, není velmi závažná, z čehož dovozuje nepřiměřenost zásahu do základních práv, k němuž by došlo v důsledku vydání na Ukrajinu. Má za to, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily bezpečnostní záruky poskytnuté Ukrajinou, a to zejména s ohledem na probíhající válku s Ruskem, v jejímž důsledku nelze zajistit jeho stoprocentní bezpečí. Uvádí pochybení, kterých se měly dopustit ukrajinské orgány při zahájení trestního řízení.

5. Ústavní stížnost je v rozsahu, v němž směřuje proti usnesení ministryně spravedlnosti, přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

6. Ústavní soud připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před trestními soudy a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti. Ústavní soud je oprávněn kasačně zasáhnout pouze v těch případech, kdy dochází k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Takové pochybení však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

7. Všechny výše uvedené námitky stěžovatel uplatnil již ve své dřívější ústavní stížnosti směřované proti usnesením městského soudu a vrchního soudu, jimiž bylo rozhodnuto o přípustnosti jeho vydání na Ukrajinu. Ústavní soud tuto dřívější ústavní stížnost usnesením

sp. zn.

odmítl jako zjevně neopodstatněnou, přičemž konstatoval, že obecné soudy přesvědčivě odůvodnily závěr o splnění podmínek pro vydání stěžovatele na Ukrajinu a důsledně se vypořádaly s jeho námitkami.

8. V nyní projednávané ústavní stížnosti stěžovatel nenabízí žádné doplnění své argumentace. Ústavní soud tak nemá žádný důvod k tomu, aby stěžovatelovy námitky posuzoval odlišně, to znamená, že je stále hodnotí jako neopodstatněné a beze zbytku odkazuje na odůvodnění zmíněného usnesení

sp. zn.

.

9. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 26. listopadu 2025

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu