Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 5/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Oliveriusovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 778,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 778,87 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 25 778,87 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 778,87 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 25 778,87 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Návrhem podaným dne 10. 6. 2022 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že společnost právnická osoba, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 10. 5. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 75 778,87Kč, přičemž tento měl být splacen nejpozději do dne 10. 12. 2021, žalovaný však úvěr do data splatnosti nevrátil. Smlouva byla uzavřená prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně telefonního čísla a emailové adresy), což vedlo ke zřízení uživatelského účtu dle úvěrové smlouvy a po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru, na základě které mu byl zaslán konkrétní návrh smlouvy. Úvěr byl žalovaným čerpán na bankovní účet č.ú. bankovní účet, s uvedením variabilní symbol, resp. číslo (jak uvedla žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 21. 9. 2022, viz níže bod 3. odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům byla ponechána rezerva 10% mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy těchto 10% se musí rovnat životnímu minimu, které činí 3 410 Kč, dále právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala dostupné databáze ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka z úvěrové smlouvy za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2023. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila 25 778 Kč.
2. Na výzvu soudu žalobkyně podáním ze dne 30. 9. 2022 doplnila žalobu tak, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI s tím, že žalovaný odesláním žádosti o úvěr prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil schopnost úvěr splácet. Žalovaný čerpal peněžní prostředky na bankovní účet č.ú. bankovní účet, konkrétně dne 10. 5. 2021 částku 50 000 Kč, dne 11. 6. 2021 částku 800 Kč a 5 000 Kč (k čemuž žalobkyně doložila potvrzení o provedených platbách). Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem 12 100 Kč, po postoupení pohledávky dále 50 000 Kč na účet žalobkyně. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 75 778,87 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 49 545,40 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (dle čl. VI. odst. 1 písm. a) úvěrové smlouvy) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 25 483,47Kč (dle čl. II. odst. 4 úvěrové smlouvy), přičemž jako správný VS pro identifikaci platby úvěru žalobkyně uvedla číslo (nikoliv číslo, jak bylo uvedeno v žalobě).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 20. 1. 2023 jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán (zásilka s předvoláním byla uložena a připravena žalovanému k vyzvednutí dne 20. 10. 2022, následně byla vhozena do schránky žalovaného); právní zástupce žalobkyně se podáním ze dne 13. 1. 2023 z jednání omluvil s tím, že požádal o projednání věci; soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) bez přítomnosti účastníků.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
6. Ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 10. 5. 2021, jejíž součást činily Obchodní podmínky a Sazebník, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ze zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit s úrokem ve výši dle Sazebníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila úroková sazba 10,50% měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy poskytnuty. V čl. VI. odst. 1 písm. a) bylo sjednáno, že věřitel může požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlení dlužníka se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Identické údaje obsahovaly rovněž standardní (kandidátní) informace o spotřebitelském úvěru (čl. 34).
7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 6. 2021 (2x; čl. 21 a 23) a ze dne 10. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byly na účet uvedený v úvěrové smlouvě, tj. účet č. bankovní účet, pod variabilní symbol připsány z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částky 50 000 Kč (dne 10. 5. 2021), 800 Kč a 5 000 Kč (obojí dne 11. 6. 2021).
8. Z bilance úvěru na čl. 25 soud zjistil, že dne 10. 5. 2021 vybral žalovaný částku 50 000 Kč, dne 6. 11. 2021 celkem částku 5 800 Kč (5 000 Kč a 800 Kč), ke dni 26. 11. 2021 činila pohledávka na jistině 49 545,40 Kč, na účelně vynaložených nákladech 750 Kč a na úrocích 25 654,50 Kč; celkem tedy částku 75 949,90Kč.
9. Z nedatované listin y označené jako platební informace na čl. 26 soud zjistil dluh žalovaného na jistině ve výši 49 545,40 Kč, na účelně vynaložených nákladech 750 Kč a na úrocích 25 654,50 Kč; celkem tedy částku 75 949,90Kč a datum splatnosti dne 10. 12. 2021.
10. Z nedatované listin y označené jako Loan application info (informace z datové aplikace) na čl. 31 soud zjistil, že dne 11. 6. 2021 požádal žalovaný o částku 800 Kč.
11. Ze Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala postupně prodávat pohledávky žalobkyni pohledávky a žalobkyně se zavázala pohledávky za podmínek stanovených ve smlouvě nakoupit, přičemž v připojeném seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným, označená ref. no. číslo a first invoice variabilní symbol.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo (variabilní symbol) z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 1. 2022 (včetně kopie podacího lístku) bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 5. 2021 (variabilní symbol).
14. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.
15. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dle svého obsahu smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
20. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 257/2016 Sb. ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům byla ponechána rezerva 10% mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy těchto 10% se musí rovnat životnímu minimu, které činí 3 410 Kč, dále právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala veřejně dostupné databáze ISIR, CEE, CRKI, EUCB, s tím, že žalovaný odesláním žádosti o úvěr prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil schopnost úvěr splácet, k čemuž však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr řádně neověřila, jelikož nikterak nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec zjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databází. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem č. 257/2016 Sb. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
23. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 55 800 Kč (tedy částku, jejíž čerpání žalovaným žalobkyně doložila příslušnými potvrzeními o platbě – součet částek 5 000 Kč, 800 Kč 50 000 Kč), a to v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z., přičemž jak sama žalobkyně ve svém podání ze dne 30. 9. 2022 uvedla žalovaný na pohledávku před jejím postoupení zaplatil částku 12 000 Kč, po postoupení pohledávky dále zaplatil 50 000 Kč na účet žalobkyně, čímž tedy příslušnou částku zcela uhradil, proto tedy soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak mu žádné náklady v řízení nevznikly (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.