Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 283/2022-24
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 52.549,72 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 14.700 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 2.11.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 37.849,72 Kč, úrok ve výši 8.401,58 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 3.348,85 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 14.700 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 2.11.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 37.849,72 Kč, úrok ve výši 8.401,58 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 3.348,85 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 52.549,72 Kč s úroky ve výši 8.401,58 Kč a ve výši 29% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 3.348,85 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 8.8.2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 38.583 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9.803 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 17.780 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11.000 Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4.366 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 8.2.2021. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla žalovanou uhrazena dne 20.8.2020. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 25.300 Kč. Ke dni 8.1.2021 činila dlužná jistina částku 29.461,99 Kč a dlužný poplatek částku 23.087,73 Kč. Do data postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 29.461,99 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně a to od 9.2.2021 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 28.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení částky 52.549,72 Kč, skládající se z jistiny ve výši 29.461,99 Kč a poplatku ve výši 23.087,73 Kč, s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze číslo to pod číslo. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 30.1.2022.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 20.12.2022 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako operátor ve výrobě, její měsíční příjem činí 37.858 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku). Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalované (uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je vdaná, počet vyživovaných osob 1, je nájemník. Uvedla zaměstnavatele. Finanční údaje (čistý příjem žadatele – 15.858 Kč, další čisté příjmy domácnosti – 22.000 Kč a odhadované měsíční výdaje – 6.500 Kč, žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy a 2 výplatní pásky 5, 6/19. Zákaznická karta je dne 8.8.2019 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 8.8.2019 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 8.8.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 38.583 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 9.803 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 17.780 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 11.000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 78.583 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4.366 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.
Z listin y označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila v osmi splátkách celkem částku 25.300 Kč (dne 9.9.2019 – 4.400 Kč, dne 22.10.2019 – 4.000 Kč, dne 14.11.2019 – 4.700 Kč, dne 16.12.2019 – 4.300 Kč, dne 13.1.2020 – 4.400 Kč, dne 19.6.2020 – 1.000 Kč, dne 20.7.2020 – 1.500 Kč, dne 20.8.2020 – 1.000 Kč).
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 30.1.2022, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 24.2.2022.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 3.8.2022 k zaplacení pohledávky ve výši 70.000,85 Kč nejpozději do 18.8.2022. Výzva byla odeslána dne 3.8.2022.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 8.8.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 38.583 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 78.583 Kč v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4.366 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaná zaplatila v osmi splátkách celkem částku 25.300 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 30.1.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované byly dle tvrzení žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek (tyto doklady však soudu nebyly předloženy). Pokud jde o měsíční výdaje žalované, byly odhadované na 6.500 Kč. Další příjmy domácnosti ve výši 22.000 Kč nebyly doloženy ani nebylo uvedeno, co tyto příjmy tvoří. Žádný z dokladů, potvrzující další příjmy nebo výdaje žalované, soudu předložen nebyly a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o dalších příjmech domácnosti, kdy ze zákaznické karty není zřejmé, jaké údaje zjistil a zda obsahovaly příjmy a výdaje uváděné žalovanou v zákaznické kartě. Žalobce neuvedl, zda žalovaná měla vyživovací povinnost, ale ze zákaznické karty vyplývá počet vyživovaných osob – 1. Právní předchůdce žalobce se ani nepozastavil nad nízkými výdaji (6.500 Kč) s přihlédnutím k počtu vyživovaných osob a tomu, že žalovaná byla nájemník. To, že schopnost žalované splácet zápůjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná uhradila pouze pět splátek, následně od ledna do června nehradila žádné splátky a v červnu, červenci a srpnu uhradila pouze část splátek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky) že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 40.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 40.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a tabulky umoření vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 25.300 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 14.700 Kč (částka poskytnutá 40.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 25.300 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 31.10.2022. Nárok se stal splatným 1.11.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 2.11.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 2.11.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 75.665,45 Kč (částku 52.549,72 Kč + úrok 8.401,58 Kč + 8.8489,20 Kč – úrok 29% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do 10.2.2023 + úrok z prodlení 3.348,85 Kč + 2.517,10 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 29.461,99 Kč od 29.1.2022 do 10.2.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 15.310,10 Kč (jistina – 14.700 Kč + 610,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 14.700 Kč od 2.11.2022 do 10.2.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 20%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 80%. Poměr úspěchu tedy činí 60% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.