Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 240/2022
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 23 933,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje pro kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a pro smluvní pokutu ve výši 3 468,73 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, do jednoho roku od právní moci rozsudku.
III. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 5 525 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 784,03 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 525 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 407,80 Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se částečně zastavuje pro kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a pro smluvní pokutu ve výši 3 468,73 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 5 525 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 784,03 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 525 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 407,80 Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem částku 23 933,73 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovanou smlouvu o úvěru číslo v elektronické podobě, a to prostřednictvím žádosti online na internetových stránkách poskytovatele. Úvěr byl vyplacen na účet žalované, ze kterého byla předtím zaplacena verifikační platba, kterou žalovaná potvrdila svoji vůli smlouvu uzavřít. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem
5 525 Kč do datum. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem. Žalobkyně zaslala žalované poslední upomínku před podáním žaloby dne datum.
2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně k výzvě soudu skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši
150 Kč a smluvní pokuty 3 468,73 Kč a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu 20 525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od datum do zaplacení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 784,03 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč a náhradu nákladů řízení.
3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a dále pokračoval v řízení pro zaplacení jistiny dluhu
20 525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 784,03 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč.
5. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.
6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
7. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, upomínkou ze dne datum, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum na částku 7 000 Kč, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum na částku 1 900 Kč, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum na částku 5 000 Kč, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum na částku 11 100 Kč, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované, obchodními podmínkami právnická osoba, oznámením o předání věci do advokátní kanceláře ze dne datum, výzvou před podáním žaloby ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované.
8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:
Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč převodem na účet číslo bankovní účet. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru 1 610 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána
30 dnů. Dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná smlouvu o úvěru číslo kterou byly změněny a doplněny podmínky smlouvy ze dne datum. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na účet číslo bankovní účet. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem 5 525 Kč a splatnost úvěru byla sjednána 30 dnů. Žalované byla na účet číslo bankovní účet (uvedený ve smlouvě) vyplacena dne datum částka 7 000 Kč, dne datum částka 1 900 Kč, dne datum částka 5 000 Kč, dne datum částka 11 100 Kč, celkem bylo žalované vyplaceno 25 000 Kč. Pohledávka ze smlouvy číslo byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalované bylo postoupení oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.
9. Ze žalobních tvrzení a předložených listin nevyplývá, jak splnil právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení. Žalobkyně byla zároveň poučena, že je její povinností vylíčit všechny, pro rozhodnutí významné skutečnosti,
(§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a že nedoplnění skutkových tvrzení může vést k zamítnutí žaloby, či její části pro neunesení břemene tvrzení, a že nedostatečná skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazy na předložené listinné důkazy, neboť tyto slouží pouze k prokázání tvrzení již v žalobě učiněných. Žalobkyně byla dále poučena, že je dle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. povinna plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. na podporu svých tvrzení je povinna označit a předložit důkazy, nerespektování této povinnosti může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení důkazního břemene. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla v podání ze dne
datum, že důkazy ke splnění uvedené povinnosti nedisponuje.
10. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost.
17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum resp. dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností poskytovatele úvěru bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemena (tvrzení a důkazní), když k výzvě soudu nedotvrdila a neprokázala splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, v důsledku čehož posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Nároky žalobkyně vůči žalované jsou tak omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
20. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 25 000 Kč. Žalovaná podle žaloby zaplatila na svůj dluh 10 000 Kč, což vyplývá ze žaloby a žalovaná toto nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
21. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
22. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
23. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
24. Soud proto rovněž zamítl požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky 15 000 Kč.
25. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalované a skutečnosti, že veškeré písemnosti byly žalované doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době jednoho roku od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 25 400,76 Kč (včetně příslušenství), přičemž úspěšná byla co do částky 15 000 Kč, tj. v rozsahu 18,11 % (čistý úspěch). Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť se tak stalo z viny žalobkyně a žaloba tak v této části nebyla podána důvodně.
27. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 960 Kč a náklady právního zastoupení. Při výpočtu nákladů právního zastoupení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ust. § 14b , dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 300 Kč (neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, když tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč). Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 900 Kč, dále režijním paušálem za 3 úkony právní služby po 100 Kč úkon ve výši 300 Kč (za přípravu a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákona o DPH), tj. 252 Kč Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 252 Kč. Jelikož žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 18,11 %, byla jí přiznána částka 407,80 Kč. Splatnost nákladů řízení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.