Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
128 C 15/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 43 657,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení 43 657,19 Kč s
úrokem z prodlení ve výši 1 157,79 Kč,
úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 409 Kč od datum do zaplacení,
úrokem ve výši 7 205,46 Kč a
úrokem ve výši 95,92 % ročně z částky 29 314,71 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 212 486 Kč
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení 43 657,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 157,79 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 409 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 7 205,46 Kč a úrokem ve výši 95,92 % ročně z částky 29 314,71 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 212 486 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo v níž se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 689 Kč spolu s úrokem v efektivní sazbě 151,63 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení se splátkami, náhrada nákladů žalobkyně spojených s prodlením žalované a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména tak, že si vyžádala doklady o příjmech žalované (pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu); opatřila výpisy z databází NRKI a příjmení a kopii občanského průkazu žalované; provedla hodnocení klienta a vyžádala si prohlášení žalované. Poskytnutý úvěr žalovaná včas a řádně nesplácela, a proto došlo v souladu se smlouvou ke dni datum k jeho zesplatnění. Dosud žalovaná žalobkyni zaplatila na úvěr celkem 121 400 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 29 314,71 Kč (zahrnuje i úrok, který ke dni zesplatnění přirostl k jistině), pěti smluvních pokut za prodlení se splátkami po 499 Kč, náhrady nákladů ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění ve výši 7 248,19 Kč a příslušenství uvedeného v prvním výroku.
2. Žalovaná uvedla, že s žalobou souhlasí.
3. Soud zjistil následující skutečnosti.
4. Dne datum žalobkyně a žalovaná podepsaly návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši efektivní sazby 151,63 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 689 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta za prodlení se splátkou delší než 30 dnů ve výši 499 Kč, náhrada nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každé prodlení se splátkou delší než 15 dnů a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. K zesplatnění celé jistiny úvěru, včetně do té doby přirostlých úroků dojde podle smlouvy automaticky při prodlení delším než 65 dnů se zaplacením splátky. Jako bydliště žalovaná ve smlouvě uvedla obec a číslo, PSČ obec.
5. Oznámením ze dne datum žalobkyně návrh výše uvedené smlouvy přijala.
6. Před podpisem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. V prohlášení klientů ze dne datum žalovaná mj. uvedla a svým podpisem stvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, není proti ní vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku a veškeré informace, které poskytla, jsou pravdivé. Dále si žalobkyně vyžádala výplatní pásky žalované za březen a duben 2019, dle kterých měla čistou mzdu 14 889 Kč (po exekučních srážkách 9 013 Kč) a 22 047 Kč, a pracovní smlouvu žalované, podle které byla zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba s místem výkonu práce v Kladně. Žalobkyně si též vyžádala výpis z běžného účtu za duben a květen 2019, který byl veden na jméno jméno příjmení. Na účtu byl počáteční zůstatek 2 603,22 Kč (duben 2019), resp. - 90,01 Kč (květen 2019) a konečný zůstatek v květnu 2019 celkem 3 210,48 Kč. Žalovaná dále doložila detail svého běžného účtu, na němž byl zůstatek 0 Kč. Předložila rovněž svůj občanský průkaz a vyplnila a podepsala hodnocení klienta. V něm o svých výdajích uvedla, že na bydlení (nájemné, inkaso) vynakládá měsíčně 2 000 Kč a na„ ostatní“ (doprava, kurzy, záliby apod.) celkem 0 Kč (jiné výdaje žalovaná nesdělila). Dále prohlásila, že je svobodná, nesdílí domácnost s partnerem, bydlí v pronájmu a má čistý příjem 15 796 Kč. Žalobkyně konečně žalovanou prověřila v databázi příjmení, kde žalovaná neměla záznam (viz výpis ze příjmení) a nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle kterého neměla žádné skóre, neboť byla v registru příliš nová či měla rozpracované žádosti (viz výpis z NRKI).
7. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalobkyně dne datum vyplatila 45 000 Kč na účet žalované (viz též detail účtu žalované se stejným číslem účtu).
8. Podle karty klienta žalovaná zaplatila žalobkyni na úvěr celkem 121 400 Kč. Celkem sedmi výzvami žalobkyně upozorňovala žalovanou, že je v prodlení se splátkami a na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne datum žalované sdělila, že došlo k okamžitému zesplatnění dle smlouvy o úvěru.
9. Předžalobní výzvou odeslanou dne datum (viz poštovní podací arch) žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru.
10. Soud neprovedl důkaz vyjádřením znalce k efektivní úrokové sazbě, neboť rozdíly mezi úrokovou a efektivní úrokovou sazbou nejsou relevantní pro projednávanou věc.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku ). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, OPR-Finance, C číslo, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
20. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné.
21. Proti tomu, jak žalobkyně zkoumala příjmy žalované v zásadě nelze mít námitky, neboť se nespokojila jen s jejím prohlášením, ale pravdivost si ověřila i z pracovní smlouvy a výplatních pásek.
22. U výdajů však žalobkyně nekriticky vyšla pouze z údajů, které jí žalovaná tvrdila v hodnocení klienta, aniž by si je jakkoliv prověřila. Ty jsou navíc již na první pohled nevěrohodné. Tvrzení o tom, že žalovaná platí na výdaje spojené s bydlením pouze 2 000 Kč, není žádným způsobem doloženo, a především jsou tyto výdaje, které by měly zahrnovat jak nájemné, tak veškeré další platby spojené s užíváním bytu (tj. veškeré energie – teplo, plyn, elektřina, voda; odpad či různé další poplatky), zcela zjevně podhodnocené. Těžko uvěřitelné je i tvrzení o ostatních výdajích ve výši 0 Kč, neboť žalovaná bydlela v Hředli, která je více než 30 km vzdálena od místa výkonu práce v Kladně. Minimálně na dopravu do práce by tedy musela mít relativně podstatné měsíční výdaje. Výpisy z účtu, které si žalobkyně vyžádala, se netýkají přímo žalované (ale jméno příjmení) nehledě na to, že je z nich zřejmá nedobrá finanční situace majitele účtu, neboť zůstatky se pohybovaly v řádech několika tisícikorun či dokonce v mínusu. Na běžném účtu žalované pak byl zůstatek 0 Kč, což také svědčí v neprospěch schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr.
23. Informace poskytnuté žalovanou ohledně jejích výdajů tak nelze považovat za dostatečné a s ohledem na jejich zjevnou nevěrohodnost ani za spolehlivé a bylo na místě, aby si je žalobkyně dále prověřila (např. vyžádala od žalované doklady o platbách inkasa, energií a cestovného do práce, nájemní smlouvu, výpisy z účtů přímo žalované atp.).
24. Vyhodnocení příjmů a výdajů žalované přitom představuje spojené nádoby, neboť i relativně vysoké příjmy mohou být„ dorovnány“ vysokými výdaji. Jinými slovy, i kdyby bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.
25. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno tvrzení a důkazní tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
26. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, nákladech spojených s prodlením žalované a splatnosti.
27. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem 45 000 Kč na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak žalovaná jí uhradila dohromady 121 400 Kč, čímž jí vrátila více než celou jistinu spotřebitelského úvěru a není tedy povinna jí dále cokoliv platit.
28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu prvním výrokem zamítl v plném rozsahu jako nedůvodnou.
29. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska plně uspěla, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti neúspěšné žalobkyni. Žádné takové náklady jí však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu. Účast žalované na jednání soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad, neboť s žalobou souhlasila a k zamítnutí došlo výhradně z důvodů, které nenamítala, nýbrž je musel soud zkoumat i bez návrhu (absolutní neplatnost podle § 588 občanského zákoníku ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.