Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 371/2022-21
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku
částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka
od datum do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení
ve výši částka a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky částka
od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka,
k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že dne datum uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr
ve výši částka. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši částka. Úvěr byl sjednán na 30 dnů. příjmení ve výši částka byla žalovanému zaslána na bankovní účet č. bankovní účet dne datum, přičemž úvěr byl splatný 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Ke dni podání návrhu žalovaný neuhradil na pohledávku ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, nákladů
na vymáhání ve výši částka a smluvních pokut ve výši částka. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou. Z ústního jednání dne datum se žalobkyně omluvila.
2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při uzavření smlouvy
o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to nahlédnutím do registru NRKI, BRKI a příjmení, a zároveň nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného, zohledněn jeho věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání dne datum, kdy uvedl, že smlouvu uzavřel na dálku, přes webovou stránku a žalobkyni dosud nic nevrátil. K dotazu soudu žalovaný uvedl, že před uzavřením smlouvy poslal žalobkyni kopii občanského průkazu
a výpis ze svého účtu, na kterém byl v mínusu, nic víc si nevybavoval, že by žalobkyně zkoumala nebo si od něj vyžadovala.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný měl v dubnu 2022, tedy před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru se žalobkyní, na bankovním účtu počáteční zůstatek – částka a konečný zůstatek – částka (z výpisu bankovního účtu žalovaného). Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit celkovou částkou částka ve lhůtě 30 dnů (z úvěrové smlouvy, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku poplatků a z kopie OP žalovaného). Dne datum žalobkyně částku ve výši částka zaslala žalovanému na bankovní účet č. bankovní účet (z opisu výpisu proplacení smlouvy a ze splátkového kalendáře). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne datum
(z předžalobní výzvy včetně podacího archu k předžalobní výzvě).
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je
v prodlení.
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst.
1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně ke svému tvrzení nedokládá žádné důkazy. Pouhé nekonkrétní tvrzení, že žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotila, není dostačující. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání před soudem, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ,tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko
od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo) .Uvedenýmr ozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla
a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat
a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení
a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka, na kterou žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho, a proto je povinen celou částku ve výši částka žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky částka, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná, poplatků a smluvních pokut, které mají oporu v neplatné smlouvě, soud žalobu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni a uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku
částka, sestávající se z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši částka, a dále
z odměny advokáta ve výši částka za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava
a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částka. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši částka za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem částka. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši částka. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o formulářovou žalobu na vymáhání dlužného úvěru, v níž se mění pouze označení žalovaných, smluv a dlužných částek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovená ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).