Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 336/2022-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 4 357,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 580,67 Kč do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 624,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 205,16 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 581,7 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 140,42 Kč a částku ve výši 152,21 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 336,96 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 580,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 624,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 205,16 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 581,7 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 140,42 Kč a částku ve výši 152,21 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 336,96 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 205,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 581,70 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 140,42 Kč a částky 152,21 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne
datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak
do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 205,16 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 631 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 172,42 Kč, smluvní pokuty ve výši 152,21, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35,94 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 337 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. V následující sekci žalovaná vyplnila údaje o kontaktní osobě a v poslední sekci pak i číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalované zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře ze strany žalované vyplněny, byla žalovaná povinna se seznámit
s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru a na důkaz svého souhlasu s předmětnou smlouvou tuto odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdila,
že rozuměla a souhlasila se všemi právními součástmi procesu. Po procesu odsouhlasení dokumentů, byla žalované na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který žalovaná opsala do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončila žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalované zaslána na zadaný
e-mail. Samotná smlouva o úvěru a související dokumenty pak byly žalovanou podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalované následně schválena, kdy jí byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, a to s variabilním symbolem složeným z rodného čísla žalované a dalších symbolů, které společně vytvořili část, popř. celé číslo smlouvy o úvěru. Na základě údajů poskytnutých žalovanou v rámci shora popsaného procesu pak původní věřitel ověřoval schopnost a možnosti žalované splácet požadovaný úvěr. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu
z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen
v celé výši. Žalovaná byla upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne datum. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy
o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba,
IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba,
IČO, jako postupníkem a novým věřitelem.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru č. S0010965324429383, v níž se právnická osoba (jako úvěrující, věřitel) zavázala poskytnout žalované (úvěrovanému, klientovi) částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit do datum celkem částku 8 494,26 Kč, přičemž částka 3 169,07 Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru a částka 325,19 Kč smluvní úrok z úvěru. Částku 5 000 Kč poskytla právnická osoba žalované na její účet dne datum. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum a žalovaná byla vyzvána, aby dluh zaplatila do 10 dnů. Dopis byl žalované odeslán dne datum. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní výzvou ze dne datum.
4. K výzvě soudu, zda společnost právnická osoba prověřovala úvěruschopnost žalované, ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., předložila žalobkyně listiny, ze kterých nebylo možno zjistit žádné relevantní informace.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovanou) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí spisové značky spisová značka).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila (v podání ze dne datum), že společnost právnická osoba prověřovala úvěruschopnost žalované, ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona
č. 257/2016 Sb., avšak nepředložila, ba ani neoznačila žádné důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti žalované prokazovali. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla ani být poučena o následcích, které zákon spojuje s neunesením důkazního břemene k uvedeným skutečnostem, a soud tedy nemá za prokázané, že by společnost právnická osoba jakkoliv posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. o.z.
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 3 580,67 Kč (představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 5 000 Kč a zaplacenou částkou 1 419,33 Kč), kterou je žalovaná povinna zaplatit.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni, jež byla
v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 336,96 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 82 %
a úspěchu žalovaného v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 357,37 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze rozhodnutí vykonat.