Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 162/2022-16
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 320,44 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 320,44 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 320,44 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 320,44 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 480,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 320,44 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 320,44 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 320,44 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 480,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].
Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 320,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 23. 3. 2022 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela se žalovaným dne 26. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr do sjednané výše úvěrového limitu. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku 15 320,44 Kč, přičemž se smlouvou zavázal splatit věřiteli dlužnou částku nejpozději dne 22. 3. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020, zahraniční společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. Na základě výzvy a poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do rejstříků a databází, bez dalšího výstupu;
Žalovaný se k věci nevyjádřil.
Soud provedl ve věci dokazování listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti:
- z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (dále také jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 26. 4. 2021 smlouvu, na základě které se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému opakovaně úvěr (revolving) až do výše sjednaného čerpaného úvěrového limitu 80 000 Kč; žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané také úroky z úvěru s úrokovou sazbou, která ke dni uzavření smlouvy činí 10,5 % měsíčně a dále platit dohodnuté poplatky. Žalovaný se zavázal věřiteli splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání úvěru minimálními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo částku 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky připsány na bankovní účet klienta. Celkový počet splátek závisel na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Dle článku VI. bod 1 smlouvy, pro případ prodlení žalovaného se splacením částky věřiteli bylo ujednáno oprávnění věřitele požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením ve výši 250 Kč, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Dle článku VI. bod 2 smlouvy byl věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti úvěru klientovi, pokud …d) se klient dostane do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Nedílnou součástí smlouvy se staly obchodní podmínky a sazebník;
-) z výpisu čerpání, splátek a úhrad úvěru, že žalovaný dne 8. 11. 2021 čerpal částku 2 000 Kč, dne 9. 11. 2021 částku 4 000 Kč a dne 11. 11. 2021 částku 4 000 Kč; ke dni 8. 3. 2022 je evidována dlužná jistina 10 000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 750 Kč, úroky 4 570,44 Kč, celkem pak částka 15 320,44 Kč;
-) z informace k žádosti žalovaného na zapůjčení částky 4 000 Kč dne 11. 11. 2021, že žalovaný je označen rodným číslem, číslem účtu, telefonním číslem, adresou, emailovou adresou, částka 4 000 Kč byla proplacena dne 11. 11. 2021, tato byla splatná 11. 12. 2021;
-) z platební informace adresované právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, že dlužná částka činí k 22. 3. 2022 částku 15 320,44 Kč, z toho dlužná jistina činí 10 000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 750 Kč (250 Kč za každou z upomínek ze dne 29. 12. 2021, 29. 1. 2022 a 1. 3. 2022), úroky 4 570,44 Kč;
-) z dopisu ze dne 13. 4. 2022, poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. označení číslo ze dne 26. 4. 2021, zásilka byla žalovanému odeslána dne 13. 4. 2022;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 4. 2021 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: společnost právnická osoba uzavřela dne 26. 4. 2021 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně tak, že mohl požádat o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách uvedené společnosti na adrese webová adresa a pokud úvěrující žádost o čerpání neodmítla, převedla peníze na bankovní účet, který žalovaný sdělil při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách. Žalovaný takto vyčerpal částku 10 000 Kč Smlouvou bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí úvěrující společnosti úvěr, úrok z poskytnutého úvěru ve výši 10,5 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Celkový počet splátek závisel na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Žalovaný splátky nehradil. Výpisem splatným 22. 3. 2022 byla žalovanému oznámena výše celkové dlužné částky k datu splatnosti (15 320,44 Kč), o výši neuhrazené částky z minulého období (4 218,64 Kč) a o aktuální povinné minimální měsíční splátce k datu splatnosti (1 685,25 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným společností právnická osoba postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. Žádné tvrzení žalobkyně neobsahuje konkrétní údaje (zejména exaktní), z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného; z žádné listiny nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila příjmy a výdaje žalovaného a že údaje získané od žalovaného o těchto skutečnostech nezávisle ověřila.
Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
1. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
2. § 1746 odst. 2 o.z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
3. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
4. § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. § 86 odst. 2 ZoSÚ věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Po právním hodnocení dospěl soud k závěru, že mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a poskytovatelem a žalovaným jak úvěrovaným spotřebitelem byla dne 26. 4. 2021 uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. ve spojení s ustanoveními § 1 a následujícími ZoSÚ, neboť poskytovatel při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaný jako spotřebitel. V souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ proto bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, jakožto úvěrující osoby podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v citovaném ust. § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ. Z žádného důkazu není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalovaného ve veřejných databázích, včetně skutečné výše jeho příjmů a výdajů a jejich porovnání, jakož i způsobu plnění dosavadních dluhů, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 2 věta první ZoSÚ. Žalobkyně nepředložila listinné důkazy prokazující, že zákonem předepsané skutečnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřovala a že tyto odpovídaly realitě. Důkazní povinnost žalobkyni přitom ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že k prvnímu jednání ve věci samé se žalobkyně nedostavila, nemohla být o této důkazní povinnosti při jednání poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. (byť byla poučena již v rámci přípravy jednání v usnesení ze dne 18. 10. 2022) Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ. Ostatně žalobkyně sama ve svém vyjádření rezignovala jak na otázku dotvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k prokázání zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.
zn. III. ÚS 4129/18, posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, a proto je tato smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ. Z neplatné smlouvy nelze plnění proto v této věci přiznat. Soud však nárok žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytla a žalovaný ji nevrátil, jedná se o bezdůvodné obohacení a žalobkyně má právo na vrácení částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., neboť se jedná o plnění, které žalovaný převzal bez právního důvodu (z neplatné smlouvy). Soud proto v odst. I výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Žalobkyně totiž vstoupila do práv a povinností původní úvěrující společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve smyslu § 1879 a následujících o.z. upravující postoupení pohledávky. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění.
Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 5 320,44 Kč a úroků z prodlení z částky 15 320,44 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, byla v této části žaloba jako nedůvodná ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť uvedená smlouva o úvěru ze dne 26. 4. 2021 je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala nad rámec nároku na vrácení 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (viz výrok I. rozsudku), nelze v soudním řízení důvodně přiznat. Ve vztahu k zamítavému výroku co do úroků z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a tudíž splatnost jistiny spotřebitelského úvěru vzhledem k uvedenému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, ještě splatnost částky 10 000 Kč nenastala (nastane až uplynutím třídenní lhůty k plnění počítané od právní moci rozsudku), proto nemohly být ani úroky z prodlení žalobkyni přiznány.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000. Kč, neúspěšná byla co do částky 5 320,44 Kč a co do dospělých úroků z prodlení ve výši 1 403 Kč, ke dni rozhodnutí soudu předmět řízení včetně dospělých úroků z prodlení tak činil 16 723,44 Kč. Tedy žalobkyně byla neúspěšná z 40,2 %, úspěšná z 59,8 %, a má tedy nárok na poměrnou část nákladů řízení ve výši 19,6% což představuje z částky jinak plné částky nákladů 2 452 Kč částku 480,60 Kč. Tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni zaplatit, když částka 2 452 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, a to odměny stanovené podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a paušální náhrady výdajů stanovené dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a dále daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Ostravě, podáním u nadepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o.s.ř.).