Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 366/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 460 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 460 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 17 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 655,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 063,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 246,60 Kč od 8. 1. 2022 do 7. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 786,60 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 18 246,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a dále zaplacení 9 188,89 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 460 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 17 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 655,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 063,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 246,60 Kč od 8. 1. 2022 do 7. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 786,60 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 18 246,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a dále zaplacení 9 188,89 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 460 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 14. 10. 2019. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu úrokem ve výši 4 000 Kč, s odměnou za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a s hotovostním inkasem ve výši 8 000 Kč (dále také„ úhrady za služby“), to vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 21. 10. 2019 s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 7. 12. 2020. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 1. 11. 2020 a za celou dobu trvání smlouvy uhradila celkem 13 540 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla právním předchůdcem žalobkyně pohledávka ze smlouvy postoupena na žalobkyně s účinností k témuž dni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku 23 460 Kč, z toho dlužnou jistinu ve výši 18 246 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 5 213,40 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 5 063,98 Kč (za období od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1655,88 Kč (za období od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny), úrok ve výši 25,23 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém - per analogiam úpravu obsaženou ve Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a dospěl k závěru, že podle čl. 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 48 odst. 2 mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč.
5. Z karty zákazníka ze dne 14. 10. 2019 a z čestného prohlášení žalovaného ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 20 826 Kč, který měl žalovaný doložit jednak pracovní smlouvou zaměstnavatele právnická osoba s.r.o., IČO, jednak výplatní páskou, dále vycházel právní předchůdce žalobkyně z žalovaným deklarovaných měsíčních výdajů v podobě nájemného ve výši 4 500 Kč, osobních výdajů ve výši 4 000 Kč a pojištění ve výši 199 Kč s tím, že skutečnost, že žalovaný bydlí v nájmu na adrese obec a číslo, PSČ obec žalovaný zvlášť čestně prohlásil v písemné podobě. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí sám v nájmu do začátku roku 2018.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností k 7. 1. 2022 postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávek z uzavřené smlouvy na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno poštou dne 4. 2. 2022.
8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu smlouvy do 29. 4. 2022. Výzva byla odeslána poštou dne 16. 4. 2022.
9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
Žalovaný uzavřel dne 14. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle vrácení peněžních prostředků právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Za celou dobu trvání vztahu žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem 13 540 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně s účinnosti od 7. 1. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván jednak v rámci oznámení o postoupení pohledávky sdělením se dne 3. 2. 2022 a dále pak výzvou před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2022.
10. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
12. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006 ).
17. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
19. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z žalovaným deklarovaných příjmů a výdajů s tím, že tyto údaje měly být uvedeny do zákaznické karty na základě dokladů předložených ze strany žalovaného v den podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty bylo přitom zjištěno, že se jednalo o následující doklady: pracovní smlouva a výplatní pásky, která však nebyly předloženy. Žalobkyně se z nařízeného jednání a omluvila, čímž se zbavila možnosti poskytnutí výzvy soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doložení uvedených listin. S argumentací žalobkyně odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020 -97, v jehož odůvodnění dospěl krajský soud k závěru, že postačovalo, pokud listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce a jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, se soud neztotožnil, jelikož žalobkyně je vedle povinnosti tvrzení zatížena rovněž povinností důkazní ve smyslu § 120 o.s.ř. , kterou žalobkyně v daném případě nesplnila.
20. Nebylo tedy prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnost před uzavření smluv o půjčkách posoudit schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 87 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.
21. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace je odůvodněna na základě § 1879 o.z. , tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z. ) pouze nesplacená jistina půjčky ve výši 6 460 Kč (bez smluvních úroků a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 o.z. , přičemž soud přiznal úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši odpovídající prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení. K prodlení žalovaného přitom s ohledem na neplatnost uzavřených smluv došlo ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. ode dne následujícího poté, co se dozvěděl o svém dluhu a k jeho úhradě byl žalobkyní vyzván. V daném případě se tak stalo oznámením o postoupení pohledávky. Úrok z prodlení tak soud přiznal ode dne následujícího po dni doručení oznámení o postoupení pohledávky. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovanému, který byl z převážné části úspěšný, žádné náklady nevznikly (byla zohledněna jistina a kapitalizovaný úrok, jakož i úrok požadovaný do budoucna, soudem kapitalizovaný k datu vyhlášení rozsudku).
23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.