Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 262/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele města Vsetín, sídlem Svárov 1080, Vsetín, zastoupeného JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, sídlem 28. října 1610/95, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 55/2022-663 ze dne 29. listopadu 2023 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 6/2021-550 ze dne 14. dubna 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) Karola Kandrače a 2) Emílie Kandračové, 3) Lukáše Kandrače, 4) Aleše Kandrače, 5) Miloše Kandrače, 6) Pavla Kandrače, 7) Moniky Kandračové, 8) Adriana Kandrače, 9) Karly Kandračové, 10) Katrin Kandračové a 11) Erika Kandrače, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -663 ze dne 29. listopadu 2023 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -550 ze dne 14. dubna 2021 se zamítá.

Odůvodnění:

1. Město Vsetín se jako stěžovatel ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces (ve smyslu d, dále jen "Listina") a odepření spravedlnosti. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

2. Napadenými rozhodnutími byla stěžovateli uložena povinnost omluvit se a poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích vedlejším účastníkům za to, že svým protiprávním postupem porušil jejich osobnostní práva, a to v souvislosti s jejich nuceným vystěhováním z bytového domu ve vlastnictví města Vsetín a dále také s výroky tehdejšího starosty města Jiřího Čunka, které pronesl ve vztahu k této události.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel k návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí uvedl, že by se nepříčilo žádnému významnému veřejnému zájmu. Naopak výkon napadených rozhodnutí by mohl vyústit v situaci, kdy jemu vznikne nepoměrně větší újma, než by mohla vzniknout vedlejším účastníkům. K tomu rozvedl, že v případě úspěchu ústavní stížnosti by museli vedlejší účastníci již vyplacenou náhradu újmy stěžovateli vrátit zpět. Stěžovatel má obavu, že dostatečnými prostředky však už nebudou disponovat, a stěžovatel se vrácení bude muset domáhat soudní cestou. To podle něj představuje zbytečnou zátěž soudů i neopodstatněný výdaj z veřejných prostředků, s nimiž stěžovatel hospodaří. Ze stěžovatelovy "mnohaleté zkušenosti" má dle jeho slov plynout, že "vydání exekučních titulů u osob romské národnosti (...) nevede k dobrovolnému splnění tímto exekučním titulem uložené povinnosti dluhy uhradit". Tvrdí, že výkon rozhodnutí trvá i desítky let a často končí neúspěšně. Nyní vyplacené částky by tedy podle stěžovatele byly jen velmi obtížně vymahatelné zpět, což by poškodilo veřejné finance. Ostatně vedlejší účastníci 1) a 2) měli vůči stěžovateli dluhy, které ? ač byly vymáhány ? nebyly uhrazeny.

4. Podle může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, (1) jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a (2) jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Ústavní soud připomíná, že v řízení o ústavních stížnostech je odklad vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek, a Ústavní soud ji vykládá restriktivně (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 6. 2022).

5. Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozsudků. I kdyby odložení vykonatelnosti nebránil žádný důležitý veřejný zájem a první podmínka by byla splněna, jak stěžovatel tvrdí, stěžovatel svými tvrzeními nevymezil žádnou závažnou újmu, která mu hrozí. Proto aniž by bylo třeba vyzývat k vyjádření vedlejší účastníky řízení, zjišťovat, jaká újma by jim v případě odložení vykonatelnosti hrozila, a poměřovat ji s újmou hrozící stěžovateli, Ústavní soud nepovažuje za splněnou druhou podmínku pro vyhovění návrhu.

6. Stěžovatel spatřuje jemu hrozící újmu v tom, že mu vedlejší účastníci v případě úspěchu ústavní stížnosti (kdyby došlo ke zrušení právního titulu pro její vyplacení) nevrátí již vyplacenou náhradu újmy. Pro takový případ však existují standardní procesní mechanismy, které může stěžovatel k řešení této (doposud hypotetické) situace využít. To, že by šlo o zásah do veřejných prostředků, nijak nezvyšuje závažnost takové situace. Veřejným prostředkům nelze z ústavněprávního hlediska přiznat bez dalšího vyšší úroveň ochrany, než která náleží prostředkům soukromým. Nelze proto konstatovat, že stěžovateli disponujícímu veřejnými prostředky hrozí automaticky nepoměrně větší újma, než případná újma v podobě odepření již vyplacené náhrady újmy, přiznané pravomocným soudním rozhodnutím. Takto pojímaná újma nemůže sama o sobě odůvodnit mimořádné odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

7. Ústavní soud navíc považuje za nepřijatelnou skutečnost, že stěžovatelova argumentace spojuje "vysokou pravděpodobnost" toho, že by vedlejší účastníci již vyplacené částky nevrátili, s příslušností k určitému etniku. Argumentace, kterou stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, je paušalizující, stigmatizující a předsudečná a jako taková je neslučitelná s ústavním principem rovnosti v důstojnosti a právech ( a také y). Argumentace na ochranu zájmů stěžovatele, která sama porušuje u chráněná práva jiných osob, nemůže před Ústavním soudem uspět. Za obzvlášť paradoxní ? a jen stěží pochopitelné ? přitom Ústavní soud považuje, že stěžovatel a jeho právní zástupce pokládali takové odůvodnění návrhu za právně přesvědčivé, když předmětem napadených rozhodnutí je, mimo jiné, stěžovatelova odpovědnost za újmu způsobenou předsudečnými výroky statutárního zástupce města. Její uplatnění je o to víc alarmující, že ji použil stěžovatel jako subjekt, který nesmí ani při obraně svých práv na poli soukromého práva ztrácet ze zřetele své veřejnoprávní postavení v rámci systému veřejné moci, a tím i svou povinnost ctít ústavní pořádek. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ani skutečnost, že vedlejší účastníci 1) a 2) měli vůči stěžovateli dluh, nemůže na těchto závěrech nic změnit.

8. Stěžovatel tedy neunesl své břemeno tvrzení stran hrozby nepoměrně větší újmy, než která hrozí vedlejším účastníkům. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle a contrario tak, že návrh zamítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2024

Kateřina Ronovská v. r.

předsedkyně senátu