Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 111/2022-32

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 46.389 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.616 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.616 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení a dále částku 873 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 873 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 14.880 Kč spolu s úrokem ve výši 4.723,62 Kč a ve výši 25,26 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1.542,75 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 4.384 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení a dále zaplacení částky 17.020 Kč spolu s úrokem ve výši 4.974,91 Kč a ve výši 24,69 % ročně z částky 13.533,23 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1.662,33 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 13.533,23 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 12.660,23 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.616 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.616 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení a dále částku 873 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 873 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 14.880 Kč spolu s úrokem ve výši 4.723,62 Kč a ve výši 25,26 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1.542,75 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 4.384 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení a dále zaplacení částky 17.020 Kč spolu s úrokem ve výši 4.974,91 Kč a ve výši 24,69 % ročně z částky 13.533,23 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1.662,33 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 13.533,23 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 12.660,23 Kč ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 46.389 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, sjednaných na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 5. 11. 2019 a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 5. 2019, uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo - obec. Tvrdil, že na základě prvé smlouvy ze dne 27. 5. 2019 jeho výše uvedený právní předchůdce poskytl žalovanému téhož dne po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení až 89 , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalovaného k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a vyhodnoceným skóringovým modelem věřitele) ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 20.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku 4.000 Kč, představující úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 24,69 % ročně dle smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce v sazbě nižší nežli sjednané), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč spolu s poplatky za doplňkové služby – 480 Kč za životní pojištění a 540 Kč za asistenční služby. Celkovou částku pak měl uhradit v 60 týdenních splátkách po 617 Kč do data 20. 7. 2020. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (uhradil celkem 19.127 Kč, naposledy pak bylo hrazeno k datu 24. 2. 2020 s tím, že uhrazená částka byla započtena na jistinu ve výši 6.466,77 Kč, na úrok 4.000 Kč, na poplatky 4.000 Kč a 4.133,23 Kč a na poplatky za doplňkové služby 248 Kč a 279 Kč), porušil tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. K tomuto datu tedy dluh činil 23.143 Kč, k němuž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazené jistiny ve výši 13.533,23 Kč a z dlužných úhrad za služby v částce 4.359,77 Kč – tj. poplatek za hotovostní inkaso v částce a poplatky za doplňkové služby v částkách 232 Kč a 261 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 24,69 % ročně z jistiny za období ode dne 21. 7. 2020 do 7. 2. 2022 částkou 4.974,91 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 1.662,33 Kč z dlužné jistiny ode dne 21. 7. 2020 do 7. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení. V dalším případě pak byl na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 11. 2019 poskytnut žalovanému téhož dne opět po posouzení jeho úvěruschopnosti hotovostní úvěr v částce 18.000 Kč, což žalovaný opět potvrdil podpisem smlouvy. Zavázal se pak uhradit věřiteli vedle vrácení úvěru též úrok z úvěru za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 3.600 Kč (úroková sazba 25,26 % ročně dle smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce v sazbě nižší nežli sjednané), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.200 Kč spolu s poplatky za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 480 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit opět v 60 týdenních splátkách po 548 Kč do data 29. 12. 2020. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (uhradil pouze 4.384 Kč s datem poslední platby dne 24. 2. 2020; uhrazená částka byla započtena na úrok ve výši 3.360 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 960 Kč a na poplatek za životní pojištění pak 64 Kč), porušil tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 pak byla i tato pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. K tomuto datu tedy dluh činil 36.696 Kč, k němuž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazené jistiny ve výši 18.000 Kč a z dlužných úhrad za služby v částce 240 Kč (úrok), 3.600 Kč (poplatek za administrativní činnost), 6.240 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek) a 416 Kč (za životní pojištění). K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 25,26 % ročně z jistiny za období ode dne 30. 12. 2020 do 7. 2. 2022 částkou 4.723,62 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 1.542,75 Kč z dlužné jistiny ode dne 30. 12. 2020 do 7. 1. 2022, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani v jednom případě na zaslanou předžalobní výzvu a své uvedené závazky doposud neuhradil, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrových smluv na základě informací vyžádaných od žalovaného, které následně ověřil oproti žalovaným předloženým dokladům – pracovní smlouvě, ze smlouvy nájemní a ze složenek či faktur. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne 5. 11. 2019 a 27. 5. 2019. Žalovaný současně ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaný tedy v době sjednání úvěrů pobíral invalidní důchod ve výši 25.616 Kč, resp. 15.353 Kč, bydlel v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost ani jiný závazek z titulu zápůjčky či úvěru z kreditní karty. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel poté, co si prověřil žalovaného též v insolvenčním rejstříku, neměl důvod pochybovat, a dospěl proto k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dostatečná. K požadovaným úrokům pak pouze uvedl, že výše úrokové sazby sjednaná ve smlouvách o úvěru činí v obou případech úvěrů 32,15 % ročně, žalobce však požadoval sazby nižší, tedy 24,69 % ročně a 25,26 % ročně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaný k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti„ Fajnpůjčka“ číslo ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s potvrzením o zařazení zákazníka do pojistného programu a do programu poskytování asistenčních služeb z téhož dne tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice anonymizováno číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tomuto věřiteli za takto poskytnutý úvěr, jehož převzetí v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy, úrok v částce 4.000 Kč, dále administrativní poplatek ve výši 4.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek v částce 8.000 Kč a poplatky za pojištění a asistenční služby v částkách 480 Kč a 540 Kč. Celkovou dlužnou částku 37.020 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 60 splátkách po 617 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. V článku 1.4 smlouvy pak bylo ujednáno, zápůjční úroková sazba z úvěru je stanovena jako fixní, platná po celou dobu trvání smlouvy a případě smlouvy sjednané na 60 týdnů činí 32,15 % ročně. Smlouva byl podle článku 2.6 sjednána na dobu určitou, určenou počtem týdnů ode dne poskytnutí úvěru až do dne vypořádání veškerých závazků z ní vzniklých. Pro případ prodlení dlužníka se splácením pak bylo v článku 5 smlouvy sjednáno oprávnění věřitele požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny (zde částky 20.000 Kč), dále zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka a s vymáháním dluhu. Ujednání o dalším úročení úvěru nad rámec úroků výslovně sjednaných pevnou částkou smlouva o úvěru neobsahuje.

6. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 5. 2019 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání úvěru právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů, dle nichž byl žalovaný rozvedený, bez vyživovací povinnosti a žil s partnerkou v nájmu. Od června 2003 pobíral invalidní důchod ve výši 11.621 Kč měsíčně, k němuž mu byly dále vypláceny dávky státní sociální podpory ve výši 3.732 Kč měsíčně; celkem tedy jeho příjmy činily 15.353 Kč, příjmy partnerky sdílející se žalovaným společnou domácnost zjišťovány nebyly. Výdaje žalovaného pak činily celkem 10.250 Kč měsíčně a sestávaly z nákladů na bydlení (nájem, inkaso, energie) v částce 5.750 Kč a z osobních výdajů ve výši 4.500 Kč. Závazky z titulu jiných zápůjček či úvěrů nebyly uvedeny. Disponibilní příjem žalovaného tak činil 5.103 Kč. Tvrzení o svých poměrech žalovaný doložil nájemní smlouvou, výplatními páskami (ač nebyl zaměstnán, dokládán měl být spíše důchodový výměr či rozhodnutí o přiznání dávek státní sociální podpory) a faktury za energie a další služby; výpis z účtu vyžadován nebyl a nebylo zjišťováno, zda žalovaný bankovní účet vlastní.

7. Dále soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti„ Fajnpůjčka“ číslo ze dne 5. 11. 2019 ve spojení s potvrzením o zařazení zákazníka do pojistného programu z téhož dne zjistil, že v tomto případe se právní předchůdce žalobce právnická osoba zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 18.000 Kč. Žalovaný i zde potvrdil převzetí hotovosti podpisem smlouvy a zavázal se zaplatit věřiteli za poskytnutý úvěr úrok v částce 3.600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek v částce 7.200 Kč a poplatky za pojištění v částce 480 Kč. Celkovou dlužnou částku 32.880 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 60 splátkách po 548 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Smlouva pak obsahuje shodná ujednání o zápůjční úrokové sazbě (opět v sazbě 32,15 % ročně), o době, na kterou je smlouva uzavírána, jakož i o nárocích věřitele v případě prodlení dlužníka se splácením úvěru. Ani zde pak smlouva neobsahuje žádné ujednání o dalším úročení úvěru nad rámec úroků výslovně sjednaných pevnou částkou smlouva o úvěru.

8. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 11. 2019 soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, které se co do druhu bydlení, počtu vyživovacích povinnosti a osobního stavu žalovaného oproti květnu téhož roku nezměnily. Žalovaný byl tedy i nadále rozvedený, bez vyživovací povinnosti a žil v nájmu s partnerkou; ke změně došlo pouze u místa jeho bydliště. Nově však měl příjem z vedlejší výdělečné činnosti (nespecifikována) v částce 14.240 Kč měsíčně, k níž pobíral dávky státní sociální podpory (bez bližší specifikace a patrně zahrnující též invalidní důchod vzhledem k tvrzenému zdroji příjmu – České správě sociálního zabezpečení) ve výši 9.891 Kč a 1.485 měsíčně; celkem tedy jeho příjmy činily 25.616 Kč. Zda a v jaké výši byly zjišťovány celkové příjmy domácnosti žadatele, tedy i příjmy jeho partnerky, není v předmětném dokumentu uvedeno nic. Výdaje žalovaného se pak oproti jeho předchozí žádosti navýšily na celkových 17.700 Kč měsíčně a zahrnovaly náklady na bydlení v částce 8.000 Kč, osobní výdaje ve výši 7.000 Kč a splátky předchozího úvěru u téhož věřitele (v částce 20.000 Kč) ve výši 2.700 Kč měsíčně. Disponibilní zdroje žalovaného tak činily 7.916 Kč. Tvrzení o poměrech žalovaného byla dokládána nájemní smlouvou, pracovní smlouvou a složenkami stran příjmů; výdaje (vyjma nájemného) dokládány nebyly, stejně jako výpisy z účtu.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovním podacím lístkem má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil obě své předmětné pohledávky za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

10. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 4. 2022 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek z úvěrů ve stanovené lhůtě do 1 29. 4. 2022 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.

11. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřel se žalovaným dne 27. 5. 2019 a dne 5. 11. 2019 celkem dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě poskytl žalovanému v prvém případě v hotovosti částku 20.000 Kč a v případě druhém pak – opět hotově – částku 18.000 Kč. V případě prvého úvěru se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně (byť je žalobou požadována úroková sazba nižší, a to 24,69 % ročně) pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 4.000 Kč, s poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v částkách 4.000 Kč a 8.000 Kč a za životní pojištění a asistenční služby v částkách 480 Kč a 540 Kč (celkem 37.020 Kč) ve sjednaných 60 splátkách po 617 Kč týdně (každých sedm dnů). Při sjednávání této smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, který uvedl, že je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s partnerkou. Nebyl zaměstnán a pobíral pouze invalidní důchod ve výši 11.621 Kč a dávky státní sociální podpory ve výši 3.732 Kč měsíčně (tyto příjmy měl žalovaný věřiteli prokazovat údajně výplatními páskami), jeho výdaje pak činily celkem 10.250 Kč (k tomu měl žalovaný doložit věřiteli nájemní smlouvu a faktury za energie a další služby). Závazky z titulu zápůjček či úvěrů sjednaných ať již s právním předchůdcem žalobce či s jinými věřiteli žalovaný neuvedl. Za dobu od čerpání úvěru v den podpisu smlouvy pak žalovaný na tuto pohledávku uhradil žalobcem tvrzenou částku 19.127 Kč O cca pět měsíců později pak žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí dalšího úvěru, přičemž uvedený věřitel takto předal žalovanému v hotovosti obnos 18.000 Kč. Tento závazek, navýšený o sjednaný úrok v částce 3.600 Kč (opět s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, byť žalobce účtuje úrokovou sazbu pouze ve výši 25,26 % ročně) a poplatky ve výši 3.600 Kč, 7.200 Kč a 480 Kč, tedy celkem 32.880 Kč, měl žalovaný splatit opět v 60 sjednaných týdenních splátkách po 548 Kč. V žádosti o poskytnutí tohoto v pořadí druhého úvěru pak žalovaný opět sdělil údaje o svých osobních a finančních poměrech, jež oproti předchozí žádosti doznaly dílčích změn. Jedná se tak o příjmy žalovaného, jež nově zahrnovaly příjem z vedlejší výdělečné činnosti v částce 14.240 Kč měsíčně, žalovaným dokládaný pracovní smlouvou, a dávky státní sociální podpory včetně důchodu ve výši 9.891 Kč a 1.485 Kč měsíčně, celkem tedy 25.616 Kč. Naproti tomu se však rovněž navýšily výdaje žalovaného na celkových 17.700 Kč měsíčně (z toho 8.000 Kč na bydlení v nájmu dle nájemní smlouvy, 7.000 Kč na osobní výdaje a 2.700 Kč na splátky předchozího úvěru u téhož věřitele). Na tuto úvěrovou smlouvu pak žalovaný uhradil dle tvrzení žalobce celkem 4.384 Kč. Protože zbývající části celkových částek k úhradě na základě výše uvedených smluv o úvěru žalovaný nehradil řádně a včas (naposledy plnil k datu 24. 2. 2020), dostal se s oběma svými peněžitým závazky do prodlení. Následně pak původní věřitel dne 7. 1. 2022 postoupil tyto své pohledávky za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl. Žalovaný dlužné částky zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svých peněžitých závazků vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

12. Podle ustanovení a , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

21. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu značně neúplných – údajů o jeho poměrech, když tyto zjišťoval a prověřoval zcela nedostatečně. Soud nemá za prokázané především zjišťování a hodnocení celkových příjmů a hospodaření celé domácnosti žalovaného, který sdílel společnou domácnost se svou partnerkou, jejíž příjmy nebyl zjišťovány a posuzovány vůbec, stejně jako ani konkrétní výdaje domácnosti žalovaného jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr. Z podkladů doložených žalobcem tedy nelze získat úplný obraz o aktuální finanční situaci žalovaného v době sjednání každého jednotlivého úvěru, zejména za situace, kdy žalované nejméně v době prvé žádosti o úvěr nepracoval a byl zcela odkázaný na pobíraný invalidní důchod a sociální dávky. Již tato skutečnost sama o sobě upozorňuje na možnost finanční nouze a tíživost poměrů žadatele o úvěr, jež musí logicky zavdat důvod pro o to důkladnější posuzování schopnosti člověka v takové situaci splácet vedle běžných výdajů na bydlení a další základní životní potřeby též úvěr, podstatně navýšený o úroky a poplatky. Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Pro účely prověření zejména výdajové složky poměrů žalovaného si však věřitel vyžádal informace pouze z insolvenčního rejstříku a nikoliv též z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí, natož pak o výpis z bankovního účtu žalovaného k doložení jeho pravidelných výdajů a celkové finanční situaci. Úvěrující tudíž nijak nezjišťoval, zda žalovaný je schopen z disponibilních prostředků, jak byly vypočteny v jeho žádostech o úvěr, skutečně schopen splácet též jeden či dva úvěry, a to tak, aby mu z nich zbyla případná finanční rezerva na pokrytí splátek či mimořádných nezbytných výdajů (např. kauce na nájemné s ohledem na zjištěnou změnu bydliště žalovaného v průběhu doby mezi jednotlivými žádostmi o úvěr) v případě výpadku příjmů (např. v podobě ztráty nároku na přiznání sociální dávky či snížení pobíraného důchodu). Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalovaného byly a jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnuté úvěry, a to oba, řádně splácet. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost obou předmětných úvěrových smluv, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ).

22. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalovaného ve smlouvě o tom, že tak úvěrující učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé.

23. Soud tedy posoudil vymáhané pohledávky jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžitá plnění na základě neplatných právních jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 20.000 Kč a 18.000 Kč. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinen tato plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaného tvrzení žalobce, že žalovaný takto již původnímu věřiteli uhradil na poskytnutý obnos 20.000 Kč částku 19.127 Kč a na poskytnutý obnos 18.000 Kč pak částku 4.384 Kč. K úhradě tak nadále zbývají částky 873 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalovaného ve výši 20.000 Kč, ponížené o již žalovaným uhrazenou částku 19.127 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno celkem 17.893 Kč) a 13.616 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalovaného ve výši 18.000 Kč, ponížené o již žalovaným uhrazenou částku 4.384 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno celkem 28.496 Kč). Žalovaný se potom k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedené zbývající dlužné částky 873 Kč a 13.616 Kč, a to vždy spolu s úrokem z prodlení z každé této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 30. 4. 2022 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené v předžalobní upomínce žalobce (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu ), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s  , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 14.880 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 28.496 Kč a přiznaným nárokem ve výši 16.616 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě - zčásti kapitalizovaného - úroku (ve výši 4.723,62 Kč a dále ve výši 25,26 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 8,25 % ročního úroku z prodlení ve výši 1.542,75 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 18.000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 (tedy za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení) a jednak z částky 4.384 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení, jakož i co do zaplacení částky 17.020 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 17.893 Kč a přiznaným nárokem ve výši 873 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě - zčásti kapitalizovaného - úroku (ve výši 4.974,91 Kč a dále ve výši 24,69 % ročně z částky 13.533,23 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení), jakož i 8,25 % ročního úroku z prodlení ve výši 1.662,33 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 13.533,23 Kč ode dne 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 (tedy za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení) a jednak z částky 16.660,23 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalovanému pouze nárok na vydání peněžitých plnění, která mu poskytl a která mu nebyla vrácena, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotných neplatných smlouvách, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroků nad rámec úroků pevně sjednaných ve smlouvách částkami 4.000 Kč a 3.600 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluvních ujednání je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok z úvěru byl v obou případech sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkové částky k úhradě) a pro tyto účely byl vypočten za použití konkrétní úrokové sazby uvedené vždy v dané smlouvě v závislosti na počtu sjednaných splátek (bez ohledu na následní snížení této úrokové sazby, jež shodně činila 32,15 % ročně, žalobce v podané žalobě). Argumentace žalobce je tedy zcela nepřípadná, a povinnost žalovaného hradit smluvní úroky z úvěrových prostředků až do jejich zaplacení tedy nebyla mezi stranami smluv platně sjednána; úroky byly sjednány vždy pouze pevnou částkou vypočtenou za použití shora uvedené procentní sazby. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svého nároku po právu.

25. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převáženě úspěšný (žaloba vůči němu podaná byla v převažující části zamítnuta; tedy žalobci bylo přiznáno pouze 14.489 Kč z celkem žalovaných 46.389 Kč; k příslušenství se nepřihlíží), v tomto řízení žádné takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.