Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 80/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku částka, žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Současně se žalovaný pro případ prodlení se splácením zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do jejího zaplacení. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících příjmení a NRKI. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaný schopen danou částku splatit. Žalovaný neplnil své povinnosti dle uzavřené smlouvy a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně svůj dluh nesplatil a žalobkyně podala žalobu. O podané žalobě bylo rozhodnuto dne 22. 5. 2020 pod č. j. 7 C 284/2019 -35, kterým bylo žalovanému mimo jiné uloženo zaplatit žalobkyni částku částka představující smluvní pokutu smluvenou v článku 6.5 úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky částka za období do datum. Citovaným rozsudkem bylo žalobě co do smluvní pokuty zcela vyhověno. Prodlení žalovaného se zaplacením dluhu trvalo i po datum, z toho důvodu vyúčtovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum. Žalovaný byl žalobkyní dne datum vyzván k úhradě takto vyúčtované smluvní pokuty v celkové výši částka.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne datum, soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o uzavření dohody o poskytnutí částky částka. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 166,42 % v 30 měsíčních splátkách po částka Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku částka. Bankovní spojení určil žalovaný na účet číslo bankovní účet. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla žalobkyně oprávněna požadovat částku částka jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že uhradila některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně může požadovat částku částka za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil déle než 65 dnů po splatnosti, byla žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovaného upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení (článek 6.3 smlouvy). Dnem, kdy by žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný by pak byl povinen žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měl žalovaný platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný žalobkyni platit úrok ve výši 166,42 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy) s tím, že žalobkyně může souhrnně požadovat částku ve výši nepřekračující částka. Shodná dílčí skutková zjištění pak soud učinil z předsmluvního formuláře ze dne datum.
4. Z dokumentu nazvaného„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši částka. Výdaje žalovaného byly určeny na částku částka (částka životní minimum žalovaného, částka náklady na bydlení). Po odečtení rezervy ve výši částka pak měl žalovaný každý měsíc vypočteny volné zdroje ve výši částka. Žalovaný uvedl, že bydlí v „ jiné“ formě bydlení (ne vlastní, nájem, u rodičů, státní či družstevní bydlení), bez manžela nebo partnera. Žalovaný uvedl, že v blízké budoucnosti očekává změny v příjmech nebo výdajích (zaškrtnuto„ jméno“ v Prohlášení klienta o příjmech).
5. Z fotografie průkazu totožnosti vyplynulo, že k žádosti číslo byla přiložena fotografie občanského průkazu žalovaného.
6. Z výpisu záznamů z registru příjmení soud zjistil, že žalovaný v tomto registru ke dni datum neměl záznam.
7. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni datum měl žalovaný skóre 294, což odpovídá hodnocení klientovy smlouvy jako s vyšším rizikem, který je výrazně limitován, případně zamítán.
8. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc červen 2018 soud zjistil, že žalovanému byla po odvedení záloh na daně a srážek vyplacena částka částka, přičemž čistá mzda činila částka.
9. Z informativního výpisu z bankovního účtu vyplynulo, že dne datum byla žalovanému na účet č. bankovní účet připsána mzda ve výši celkem částka.
10. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc červenec 2018 soud zjistil, že žalovanému byla po odvedení záloh na daně a srážek vyplacena částka částka, přičemž čistá mzda činila částka.
11. Z informativního výpisu z bankovního účtu vyplynulo, že dne datum byla žalovanému na účet č. bankovní účet připsána mzda ve výši celkem částka.
12. Z kopie pracovní smlouvy ze dne datum vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou.
13. Z oznámení zaslaného dne datum žalovanému soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že požaduje zaplacení celé dlužné částky, a totiž nevrácené části poskytnuté částky (jistiny) ve výši částka, nesplacené části úroku ve výši částka, neuhrazené smluvní pokuty ve výši částka a náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši částka.
14. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 5. 2020, č. j. 7 C 284/2019 -35, bylo zjištěno, že řízení bylo co do smluvního úroku ve výši 67,1 % zastaveno (výrok I.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částku částka a smluvní úrok ve výši 35 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně do částky částka (výrok II.) a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění citovaného rozsudku (bylo rozhodnuto rozsudek pro zmeškání) vyplynulo, že částka částka představuje smluvní pokutu. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.
15. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu vůči žalobkyni.
16. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne datum žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí částky částka. Žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaný byla schopen tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalovaného vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž vyplynulo, že žalovaný je v pracovním poměru na dobu neurčitou a jeho čistá mzda činí cca částka měsíčně. Žalobkyně dále odečetla částku životního minima žalovaného a náklady na bydlení (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Žalobkyně po žalovaném nepožadovala potvrzení o výši jeho výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si žalobkyně vyžádala informace o žalované z registru příjmení, v němž nebyl žalovaný veden, a z registru NRKI, dle kterého byl žalovaný hodnocen negativně, přičemž v takovém případě není doporučeno smlouvu uzavírat. V prohlášení o svých poměrech žalovaný zatrhl možnost, že očekává v blízké budoucnosti nepříznivou změnu svých majetkových poměrů. Na základě těchto informací žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ním dohodu. Žalovaný byl dle uzavřené dohody povinen žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. Ve věci podala žalobkyně již jednu žalobu, kterou se domáhala vrácení jistiny, zaplacení úroků a smluvní pokuty. Žaloba byla úspěšná a bylo o ní rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, který vydal Okresní soud Praha-východ dne 22. 5. 2020, č. j. 7 C 284/2019 -35. Citovaný rozsudek je v právní moci. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od datum do datum. Žalovaný na takto vyúčtovanou smluvní pokutu nic nezaplatil.
17. Soud se nejprve zabýval tím, zda je při svém rozhodování vázán předchozím rozsudkem zdejšího soudu, a dospěl k závěru, že nikoliv. Rozsudek sp. zn. 7 C 284/2019 byl tzv.„ rozsudek pro zmeškání“ a otázka zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy se žalobkyní nebyla skutkově řešena. Naproti tomu v právě řešené věci soud prováděl dokazování, na jehož základě pak utvořil skutkový závěr, který právně zhodnotil.
18. Žalobkyně podanou žalobou požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty z uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum Smluvní pokuta je k hlavnímu právnímu vztahu v akcesorickém postavení, tedy není-li hlavní právní vztah platný, platí totéž i o smluvní pokutě. Z toho důvodu se soud nejprve zabýval otázkou platnosti dané smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
25. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou měli žalobkyně a žalovaný úmysl uzavřít, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru..
26. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo ze dne datum). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalovaného v trestněprávní rovině.
27. V projednávané věci prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného následujícím způsobem: Žalobkyně od výše příjmu žalovaného (který byl podložena výplatními páskami) odečetla částku životního minima za žalovaného a dále náklady na bydlení ve výši částka (přičemž není zřejmé, z jakého zdroje žalobkyně tuto částku získala, nevyžádala si žádné potvrzení) a rezervu ve výši částka. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že očekává změny ve svých příjmech, které by se mohly projevit neschopností poskytnutý úvěr splácet. Dále si žalobkyně vyžádala o žalovaném informace z registrů příjmení a NRKI. V prvně jmenovaném o žalovaném nezjistila žádnou informaci, v druhém z nich byl žalovaný hodnocen negativně s upozorněním, že smlouva je vysoce riziková. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky, resp. že ze zjištěných informací nevyvodila správné závěry.
28. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Výše měsíčních nákladů na bydlení přitom v souvislosti s informací, že žalovaný neuvedl formu bydlení (zda vlastní, nájemní, u rodičů apod.), sama o sobě bez další kontroly nemohla obstát. Vzhledem k tomu, že hodnocení žalovaného bylo v systému NRKI rizikové, bylo na žalobkyni, aby si vyžádala dodatečné informace ohledně toho, jakou má žalovaný konkrétní platební historii a morálku. Informace z nebankovního registru samozřejmě nejsou informacemi směrodatnými a je třeba je vždy posuzovat v kontextu ostatních dostupných informací. Jak však soud uvedl výše, i informace poskytnuté žalovaným měly v žalobkyni vzbudit určité pochybnosti, neboť sám žalovaný výslovně uvedl, že jeho výše příjmů není do budoucna stabilní. Ve spojení s touto informací pak žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný je schopen splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.
29. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměla úvěr žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to žalobkyně učinila. S ohledem na akcesoritu smluvní pokuty ve smlouvě o úvěru toto ujednání sdílí osud smlouvy hlavní a je absolutně neplatné. Žalovaný tedy nemá povinnost smluvní pokutu žalobkyni zaplatit a soudu tak nezbylo než podanou žalobu zcela zamítnout.
30. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť v řízení úspěšnému účastníku, kterému by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , náhrada nákladů náležela, v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.