Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 88/2022-23
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 146 739,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 703 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 703 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:
- částku 44 989 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 497 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 864,43 Kč
- kapitalizovaný úrok ve výši 1 835,84 Kč
- úrok 25,26 % ročně z částky 42 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 500 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:
- částku 39 547,05 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 525,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 795,63 Kč
- kapitalizovaný úrok ve výši 9 209,55 Kč
- úrok 29,00 % ročně z částky 34 025,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení
se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 703 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 703 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 44 989 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 497 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 864,43 Kč - kapitalizovaný úrok ve výši 1 835,84 Kč - úrok 25,26 % ročně z částky 42 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení <b>se zamítá.</b> III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 500 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 39 547,05 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 525,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 795,63 Kč - kapitalizovaný úrok ve výši 9 209,55 Kč - úrok 29,00 % ročně z částky 34 025,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení <b>se zamítá.</b> V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 83 692 Kč s příslušenstvím (nárok 1). Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 27. 11. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 46 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 44 989 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 27 027 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 17 962 Kč a pojistného (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku sestávající z poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 792 Kč, přičemž poslední splátka a zároveň celková splatnost úvěru připadala na den 27. 11. 2021. Schopnost žalované řádně splácet poskytnutou zápůjčku posoudila předchůdkyně žalobkyně vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty žalované ze dne 27. 11. 2019 měla předchůdkyně žalobkyně ověřit před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výměru o přiznání dávky ze dne 1. 3. 2016. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na skutečnost, že má žalovaná stálý příjem ze státní podpory a výši požadované zápůjčky dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 13. 8. 2020 Celkem žalovaná zaplatila předchůdkyni žalobkyně 7 297 Kč. Dlužná jistina ke dni 23. 12. 2020 činila 42 200 Kč a dlužný poplatek 41 492 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky tj. dne 27. 11. 2021 řádně nesplatila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 42 200 Kč dále úrokem ve výši 25,26 % ročně (dle smlouvy o spotřebitelském úvěru), a to ode dne 28. 11. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 83 692 Kč (dlužná jistina ve výši 42 200 Kč a poplatku ve výši 41 492 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1 835,84 Kč (jedná se o úrok ve výši 25,26 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 42 200 Kč od 28. 11. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 864,43 Kč, úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 42 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 42 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila.
2. Žalobkyně se touto žalobou dále domáhala po žalované zaplacení částky 63 047,05 Kč s příslušenstvím (nárok 2). Žalobu v této části odůvodnila tím, že dne 26. 8. 2019 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované v hotovosti částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny částku 40 905 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 803 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně (sjednanou ve smlouvě o zápůjčce), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 780 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 000 Kč a pojistného (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného byla žalovaná povinna uhradit v 18 měsíčních splátkách po 4 495 Kč, přičemž termín poslední splátky byl stanoven na 26. 2. 2021. Nejpozději tohoto dne byla žalovaná povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Předchůdkyně žalobkyně posoudila poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od žalované. Konkrétně se jedná o výměr o přiznání dávky ze dne 17. 2. 2016 a kartu pojišťovny. Předchůdkyně žalobkyně učinila závěr, že má žalovaná stálý příjem financí ze státní podpory, žije ve spoluvlastnictví a schopnost splácet zápůjčku je dostatečná. Současně bylo zjištěno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 10. 1. 2020. Dlužná jistina ke dni 23. 12. 2020 činila 34 025,42 Kč a dlužný poplatek 29 021,63 Kč Celkem žalovaná zaplatila předchůdkyni žalobkyně 16 500 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky tj. dne 26. 2. 2021 řádně nesplatila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 34 025,42 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně (dle smlouvy o zápůjčce), a to ode dne 27. 2. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tak žalobou požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 63 047,05 Kč (dlužná jistina ve výši 34 025,42 Kč a poplatku ve výši 29 021,63 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 9 209,55 Kč (jedná se o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 34 025,42 Kč od 27. 2. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 795,63 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 025,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 025,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.
4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání. Soud proto podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění.
6. K nároku 1)
7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, který měl krýt neočekávané výdaje žalované. V žádosti uvedla žalovaná měsíční příjem ve výši 11 152 Kč, kdy zdrojem příjmu měla být mateřská/rodičovská dávka. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, vyživuje celkem 3 osoby, nevlastní automobil a je spoluvlastnicí nemovitosti, ve které bydlí. Zápůjčku u jiné společnosti dle žádosti nemá, měsíční výdaje žalovaná vyčíslila na částku 4 000 Kč. V části„ Ověřené dokumenty“ jsou uvedeny karta pojišťovny a výměr o přiznání dávky ze dne 1. 3. 2016.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 11. 2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 46 000 Kč Tyto byly žalované vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 44 989 Kč, který je vypočten jako úrok ve výši 27 027 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 17 962 Kč. Žalovaná měla podle dle smlouvy zaplatit částku celkem 90 989 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách, přičemž výše splátek činí 3 792 Kč a poslední splátka odpovídá částce 3 773 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 109,82 %.
9. Z Tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na dluh ze smlouvy číslo celkem 7 297 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu žalovanou uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 24. 2. 2022.
11. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána dne 7. 6. 2022.
12. K nároku 2).
13. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, který měl krýt neočekávané výdaje žalované. V žádosti uvedla žalovaná měsíční příjem ve výši 3 800 Kč a 7 742 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, vyživuje celkem 3 osoby, nevlastní automobil a je spoluvlastnicí nemovitosti, ve které bydlí. Zápůjčku u jiné společnosti dle žádosti nemá, měsíční výdaje žalovaná vyčíslila na částku 3 000 Kč. V části„ Ověřené dokumenty“ jsou uvedeny karta pojišťovny a výměr o přiznání dávky ze dne 17. 2. 2016.
14. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 8. 2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč. Finanční prostředky byly žalované vyplaceny při podpisu smlouvy v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 38 583 Kč, který je vypočten jako úrok ve výši 9 803 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 17 780 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení 1 100 Kč. Žalovaná v rámci této smlouvy uzavřela doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění činí 2 322 Kč. Žalovaná měla podle dle smlouvy zaplatit částku z poskytnuté zápůjčky celkem ve výši 80 905 Kč, a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách, přičemž výše splátek odpovídala částce 4 495 Kč a poslední splátka částce 4 490 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 161,17 %.
15. Z Tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na dluh ze smlouvy číslo celkem 16 500 Kč.
16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu žalovanou uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 24. 2. 2022.
17. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána dne 7. 6. 2022.
18. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.
19. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru dne 26. 8. 2019 a dále 27. 11. 2019. Předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky, nejprve ve výši 40 000 Kč a následně 46 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky od předchůdkyně žalobkyně převzala a zavázala se je vrátit spolu s dohodnutým poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila na tyto pohledávky 16 500 Kč a 7 297 Kč. Obě pohledávky byly následně smlouvou postoupeny ve prospěch žalobkyně.
20. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.
21. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
25. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
29. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
31. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení, z původního věřitele tj. předchůdkyně žalobkyně na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalované. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.
32. Soud hodnotí obě uzavřené smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, neboť obsahují podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2390 o. z., když původní věřitel přenechal žalované zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, přičemž při peněžité zápůjčce je možné lze ujednat úroky, což si strany v tomto případě dohodly. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalované v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaná předmětné smlouvy neuzavírala v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto úhlu pohledu se v případě obou uzavřených smluv, a to smlouvy číslo i smlouvy číslo jedná v souladu s ustanovením § 2 ZSU o smlouvy o spotřebitelském úvěru.
33. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejich schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
34. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.
35. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSU, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
36. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí před uzavřením ani jedné z předmětných smluv. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované uvedených v jejich žádostech o úvěr. V těchto žádostech je uvedeno, že si předchůdkyně žalobkyně vyžádala některé doklady, tyto však soudu žalobkyně ani na výzvu nepředložila. V obou případech se mělo jednat o výměry dávek státní podpory a kartu pojišťovny žalované. Předchůdkyně žalobkyně si žádné další doklady k příjmům a výdajům žalované nevyžádala. Uvedla, že při uzavírání smluv nahlédla do insolvenčního rejstříku, kde ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Pokud se týká výdajů, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr, kde žalovaná v kolonce„ odhadované měsíční výdaje“ uvedla částku 3 000 Kč a v druhé žádosti 4 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala výpisy z účtu žalované, žádné doklady o výši plateb za bydlení, energie, tak, aby věřitel při poskytnutí úvěru získal představu o reálných výdajích žalované. Žalovaná uvedla v žádostech o úvěr, že bydlí v nemovitosti ve spoluvlastnictví. Tuto skutečnost věřitel také neověřoval. Předchůdkyně žalobkyně nezjistila, zda a jaké má žalovaná reálné náklady na bydlení, případně v jaké výši. Stejně tak soud postrádá zjišťování jiných závazků a dluhů, když žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaná nebyla v době uzavírání smlouvy evidována v insolvenčním rejstříku a v žádosti uvedla, že nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jak už soud výše uvedl, skutečnost, že dlužník není v insolvenčním rejstříku veden bez dalšího neprokazuje, že je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem, dosahovaný žalovanou v rozhodném období, jí umožňoval měsíční splátky hradit, bez ověření jejich výdajů a závazků nebylo možné tento závěr učinit. Takové ověření příjmů a výdajů nemůže dle názoru soudu v tomto případě obstát.
37. Žalobkyně byla v rámci přípravy jednání soudem vyzvána k doplnění žaloby v tom rozsahu, jakým způsobem a jaké konkrétně získala předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr a k těmto tvrzením doložila důkazy. Žalobkyně však soudu žádné důkazy k prokázání svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit schopnost žalované splácet úvěr bez dokladů o příjmech a výdajích žalované.
38. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, soud předmětné smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod.
39. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Co se týká nároku 1) předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 46 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 7 297 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 38 703 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit (výrok I.). V případě nároku 2) předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 16 500 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 23 500 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit (výrok III.) Tyto částky odpovídají majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobkyně.
40. Žalobkyně v řízení požadovala rovněž příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to u obou nároků od 29. 1. 2022, tedy od následujícího dne po účinném postoupení pohledávky, což je první prokázaný den prodlení žalované. Výše zákonného úroku z prodlení v době prokazatelného počátku prodlení odpovídala 11,75 % ročně. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal dle jejího návrhu v souladu s ust. § 1970 o. z. za jí požadované období a v žalobkyni navrhované (nižší) výši.
41. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. a IV. rozsudku.
42. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 38 703 Kč a 23 500 Kč, ačkoli se domáhala zaplacení částky 83 692 Kč s příslušenstvím a částky 63 047,05 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná. Žalované, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
43. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec.
Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.