Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 264/2022-23
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení 10 273,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:
a) částky 705,83 Kč,
b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 305,83 Kč od datum do zaplacení,
c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 225,38 Kč,
d) kapitalizovaného úroku ve výši 8 283,90 Kč,
e) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč,
f) částky 967,81 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 705,83 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 305,83 Kč od [datum] do zaplacení, c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 225,38 Kč, d) kapitalizovaného úroku ve výši 8 283,90 Kč, e) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, f) částky 967,81 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 10 273,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které obdržela žalovaná finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 400 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 9 305,83 Kč; nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 831,38 Kč; nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 531,02 Kč; nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 859,31 Kč; nesplaceného inkasního poplatku 1 664,46 Kč; smluvního úroku 397,73 K za období od datum do datum; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 225,38 Kč za období od datum do datum, vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, smluvní pokuty ve výši 967,81 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
Dokazování
3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.
4. právnická osoba se dne datum zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky uhradit ve 14 splátkách ve výši 1 328 Kč spolu s úrokem ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč právnická osoba dne datum poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala v případě nezaplacení jakékoli splátky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně které je v prodlení za každý den prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru).
5. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené; celkové měsíční příjmy činí 9 545 Kč; celkové měsíční výdaje činí 7 320 Kč z toho energie a bydlení připadá 1 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč; je svobodná, bydlí u rodičů a vyživuje jedno dítě do 26 let (zjištěno ze žádosti o úvěr). Žalované byl od datum přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory). Žalovaná obdržela ve dnech datum, datum a datum částku 9 545 Kč (zjištěno z poštovních poukázek B).
6. právnická osoba postoupila za úplatu žalovanou pohledávku za žalovanou žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dohody o úplatě za postoupení pohledávek, právnická osoba, potvrzení o provedení transakce). právnická osoba oznámila žalované postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne datum a podacího archu).
7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení žalované částky (zjištěno z dopisu ze dne datum, plné moci a podacího archu).
8. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dopis ze dne datum, dopis ze dne datum, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky.
9. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
10. právnická osoba se dne datum zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky uhradit ve 14 splátkách ve výši 1 328 Kč spolu s úrokem ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč právnická osoba dne datum poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala v případě nezaplacení jakékoli splátky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně které je v prodlení za každý den prodlení. Příjem žalované v období měsíců dubna, května a června 2020 činil 9 545 Kč a tento příjem doložila při uzavření smlouvy.
11. Soud nemá za prokázané, že by společnost právnická osoba ověřila, jaké jsou skutečné výdaje žalované a že by zjistila jakékoli informace z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud zde podotýká, že ve věci nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly skutečné výdaje žalované či zjištění údajů z databáze ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované.
Právní hodnocení
12. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Mezi společností právnická osoba jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost právnická osoba se zavázala přenechat žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s úrokem a dalšími poplatky (úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek).
16. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti právnická osoba jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
21. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.
24. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“
25. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
26. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost právnická osoba dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
27. právnická osoba byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
28. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).
29. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy poskytovatel úvěru nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem. Soud dodává, že má možnost od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky.
30. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti.
31. Soud podotýká, že ve věci byly předloženy pouze důkazy vztahující se k příjmu žalované (oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a poštovní poukázky B), avšak nebyla předloženy žádné důkazy vztahující se ke skutečným výdajům žalované či že by společnost právnická osoba nahlédla do jakékoli databáze.
32. Jelikož společnosti právnická osoba nebyly známy skutečné výdaje žalované, tak je ani nemohla dle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti porovnat s jejími příjmy, tedy nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu za absolutně neplatnou.
33. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost právnická osoba, dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů co do splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované.
34. Tím, že žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, připravila se o možnost dalšího poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů co do splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
35. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši 8 600 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl co do požadovaného smluvního úroku, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru, nesplaceného inkasního poplatku, zákonného úroku z prodlení, vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
36. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
37. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
38. právnická osoba dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. Dále soud dodává, že žalovaná bylo o postoupení pohledávky společností právnická osoba vyrozuměna (viz § 1882 odst. 1 OZ).
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
39. Soud shledal, že společnost právnická osoba nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši 8 600 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.
40. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.
41. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.