Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
26 C 105/2014
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Sedlákovou ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 95.070.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 95.070.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 95.070.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se žalobou, podanou dne datum (a doplněnou podáním ze dne datum), domáhal na žalované zaplacení částky 95.070.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že v důsledku nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu celních orgánů mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku ze smluvních vztahů s třetími subjekty. Žalobce uzavřel dne datum smlouvu se právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“), kterou se zavázal pro tohoto smluvního partnera rezervovat výrobní kapacitu a smluvní partner se zavázal odebrat minimální množství hard disků (HDD), LCD monitorů (LCD) a počítačů (PC). Z roku 2009 měl žalobce zkušenost, že komponenty pro výrobu HDD, LCD a PC (které si dovážel ze zahraničí) nebyly zatížení clem – sazba cla činila 0%. Celní orgány však přesto dodatečnými platebními výměry žalobci na tyto komponenty vyměřily clo ve výši 5%. Stalo se tak celkem 11 rozhodnutími Celního úřadu obec ze dne datum a Celního úřadu obec z datum, datum a datum, která byla k odvolání žalobce potvrzena Celním ředitelstvím obec. Uvedená rozhodnutí byla následně zrušena Krajským soudem v Ostravě rozsudkem ze dne 11.10.2012, sp.zn. 22 Af 43/2011 , pro nepřezkoumatelnost. Žalobce dále tvrdí, že v květnu 2010 požádal celní úřad o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží (dále jen„ ZISZ“), která ale byla vydána až datum (po 28 měsících), a tvrdí, že celní orgány neměly až do vydání ZISZ rozhodovat o sazebním zařazení zboží. Tím, že celní orgány rozhodly o sazebním zařazení zboží, byť věděly, že ve věci je podána žádost o ZISZ, porušily čl. 244 a 248 Nařízení Komise č. 2454/1993 EH. Navíc žalobce předložil celním orgánům ZISZ vydané celními orgány v jiných členských státech EU, kterých se mohl dovolávat i vůči českým celním orgánům, ty se s ní ovšem nijak nevypořádaly. Žalobce tvrdí, že v příčinné souvislosti s výše popsaným postupem celních orgánů mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku z kontraktu se právnická osoba. Ta s ním totiž ukončila spolupráci v r. 2012. V důsledku zatížení dovozu komponentů clem došlo k omezení odběru garantovaného množství výrobků a nedodržení vytížení výrobních kapacit ze strany zahraničního odběratele, neboť cena výrobků se navýšila o náklady 5% a produkty se staly neprodejné z důvodu vysoké ceny. Ušlý zisk za období od roku 2010 do roku 2014 žalobce vyčíslil částkou 78.770.000 Kč. Dne datum žalobce uzavřel smlouvu se právnická osoba anonymizována dvě slova, předmětem smlouvy byla rezervace výrobní kapacity žalobce pro montáž LCD monitorů v určeném minimálním objemu. V souvislosti s touto smlouvou žalobce požádal o vydání ZISZ, kterou Celní úřad pro Olomoucký kraj dne datum vydal. Žalobce proti rozhodnutí o ZISZ podal odvolání, na základě kterého Generální ředitelství cel vydanou ZISZ dne datum zrušilo a věc vrátilo k dalšímu řízení. V důsledku těchto nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu celních orgánů došlo opět k zatížení dovážených komponentů na výrobu garantovaných produktů dle smlouvy dovozním clem 5%, pročež právnická osoba anonymizována dvě slova se žalobcem dne datum ukončila obchodní spolupráci. Žalobci tím ušel zisk ve výši 10.000.000 Kč. Naposledy žalobce tvrdí, že výše uvedeným postupem celních orgánů byl zmařen chystaný kontrakt se právnická osoba. právnická osoba, v důsledku čehož žalobci ušel zisk 6.300.000 Kč. Svůj nárok na náhradu škody žalobce uplatnil u žalované podáním ze dne datum, žalovaná však nárok dopisem ze dne datum odmítla. Žalovaná ve své obraně potvrdila, že žalobce u ní předmětný nárok uplatnil dne datum a že tento nárok odmítla uspokojit. Nerozporovala ani skutkový děj, pokud jde o průběh řízení před celními orgány a správním soudem, jen doplnila, že ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozhodoval dne 19.11.2013 pod sp.zn. 2 Afs 85/2012 Nejvyšší správní soud, který sice kasační stížnost zamítl, nicméně odůvodnění jeho rozhodnutí žalovaná považuje pro věc samu za významné. V důsledku rozhodnutí správních soudů se řízení o doměření cla vrátilo do stádia odvolacího řízení, které již bylo ukončeno. Generální ředitelství cel vydalo dne číslo a datum celkem 11 nových rozhodnutí, jimiž byla rozhodnutí celního úřadu o doměření cla opětovně potvrzena. Žalobce tato rozhodnutí znovu napadl správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě, projednávanou pod sp.zn. 22 Af 52/2014 , o které dosud (v době vyhotovení písemné obrany ze dne datum) nebylo rozhodnuto. K řízení o vydání ZISZ žalovaná uvedla, že existence či neexistence ZISZ nemůže nikomu bránit v podnikání či jej v tomto podnikání omezovat. Účelem ZISZ není určení celní sazby, nýbrž stanovení kódu celní nomenklatury, do kterého má být zboží zařazeno. Takové stanovení nemůže nikomu způsobit škodu. Existence či předložení ZISZ není podmínkou pro celní řízení a záleží na samotném subjektu, zda si o ni požádá či nikoli. V daném případě žalobce podal žádost o ZISZ dne datum a požadovaná ZISZ č. CZ číslo byla vydána dne datum (žalobci doručena dne datum), a tedy v zákonné lhůtě. Tato ZISZ č. CZ číslo však nikdy nenabyla právní moci (a už vůbec nemohla být způsobilá ovlivnit rozhodování celních úřadů v r. 2010), neboť žalobce ji napadl odvoláním, na jehož základě byla v odvolacím řízení zrušena a vrácena celnímu úřadu k novému projednání. Žalobce pak vzal svou žádost o vydání ZISZ dne datum zpět a řízení bylo dne datum zastaveno. Poukazuje-li žalobce na ZISZ, vydanou německými a nizozemskými celními orgány, ta se týkala jinak deklarovaného zboží. I v případě, že by postup celních orgánů v řízení o vydání ZISZ byl vadný a mohla z něj vzniknout škoda (což žalovaná popírá), nebylo by možno domáhat se její náhrady z titulu nesprávného úředního postupu, pokud se tento postup odrazil v konečném rozhodnutí celních orgánů. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Z nesporných tvrzení účastníků, doplněných listinnými důkazy, zejména spisem Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Af 43/2011 , a dále rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.12.2015, sp.zn. 22 Af 52/2014 , soud zjistil níže uvedený skutkový stav věci: I. Ohledně vyměřovacího řízení bylo zjištěno: Celní úřad obec svým rozhodnutím ze dne 28.4.2010, číslo jednací, a Celní úřad obec rozhodnutími ze dne 13.7.2010, č.j. 8421-3/2010-096100-021, č.j. 8417-3/2010-096100-021, č.j. 8420-3/2010-096100-021, č.j. 8413-3/2010-096100-021, ze dne 3.9.2010, č.j. 10255-3/2010-096100-021, č.j. 10253-3/2010-096100-021, ze dne 8.7.2010 č.j. 8252-3/2010-096100-021, č.j. 8282-3/2010-096100-021, č.j. 8283-3/2010-096100-021, č.j. 8254-3/2010-096100-021 (celkem 11 rozhodnutími) vydal dodatečné platební výměry, kterými žalobci vyměřil clo ve výši 5% na žalobcem dovážené zboží – komponenty pro LCD monitory. Žalobce podal proti těmto platebním výměrům odvolání, která Celní ředitelství obec zamítlo rozhodnutími ze dne 29.9.2010, č.j. 4169-2/2010-140100-21, ze dne 15.12.2010 č.j. 6154-4/2010-140100-21, č.j. 6156-2/2010-140100-21, č.j. 6163-2/2010-140100-21, č.j. 6164-2/2010-140100-21, ze dne 21.12.2010, č.j. 6159-2/2010-140100-21, č.j. 6160-2/2010-140100-21, č.j. 6161-2/2010-140100-24, č.j. 6162-2/2010-140100-21, ze dne 23.12.2010 č.j. 7138-3/2010-140100-21, č.j. 7139-3/2010-140100-21. Žalobce podal proti výše uvedeným rozhodnutím Celního ředitelství obec žalobu ke správnímu soudu, Krajskému soudu v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne 11.10.2012, sp.zn. 22 Af 43/2011 , rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (tedy do stádia odvolacího řízení). Žalovaný správní orgán (dříve příjmení ředitelství cel, poté Generální ředitelství cel) podal proti zrušujícímu rozsudku kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2013, sp.zn. 2 Afs 85/2012 , zamítnuta. Odvolací orgán, Generální ředitelství cel, znovu o odvolání žalobce rozhodl rozhodnutími ze dne číslo až datum, kterými opětovně žalobcova odvolání zamítl a rozhodnutí celních úřadů, jimiž bylo vyměřeno clo, potvrdil. Tato rozhodnutí odvolacího orgánu žalobce opětovně napadl správní žalobou, která byla projednávána u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 22 Af 52/2014 a bylo o ní rozhodnuto dne datum. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel byla opět zrušena a věc byla podruhé vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení (z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.12.2015, č.j. 22 Af 52/2014 -54, bylo zjištěno, že důvodem zrušení rozhodnutí byla„ nezákonnost v metodice sazebního zařazení“). Generální ředitelství cel podalo proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost, o které zatím nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. II. K řízení o vydání ZISZ bylo zjištěno: Žalobce podal dne datum žádost o ZISZ, na jejímž základě Celní úřad pro územní celek vydal dne datum ZISZ č. CZ číslo, kterou zařadil zboží„ Šasi LED monitoru“ do celní nomenklatury číslo (zjištěno ze ZISZ z datum, předložené žalovanou). Žalobce se proti této ZISZ odvolal, odvolací orgán ji zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení (kvůli nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu). Následně vzal žalobce vzal svou žádost podáním ze dne datum zpět, celní úřad proto řízení dne datum zastavil. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že ještě před shora uvedenou žádostí požádal žalobce o vydání ZISZ dne datum (žalobce tvrdil, že to bylo v souvislosti s jeho obchodním kontraktem se společnostmi anonymizováno a anonymizována dvě slova). O této žádosti celní úřad rozhodl až dne datum (žalovaný toto„ prodlení“ odůvodňoval tím, že otázka týkající se sazebního zařazení předmětného zboží byla v jednotlivých členských zemích vykládána různě, a proto byla předložena příjmení pro celní kodex, až do vyřešení nebylo možno o vydání ZISZ rozhodnout, na což byl žalobce celními orgány opakovaně upozorňován). Proti ZISZ, vydané dne datum se žalobce odvolal, jeho odvolání bylo Generálním ředitelstvím cel dne datum zamítnuto. Žalobce toto rozhodnutí napadl správní žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27.10.2015, sp.zn. 22 Af 109/2013 . Soud rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žádost o vydání ZISZ zpět, Generální ředitelství cel dne datum pod sp.zn. číslo 2010 číslo řízení zastavilo. Dopisem žalované z 17.4.2014, č.j. MF-114183/2013/29, ve spojení se souhlasnými tvrzeními účastníků lze mít za prokázané, že žalobce podáním ze dne datum u žalované uplatnil nárok na náhradu škody, žalovaná však odmítla plnit s tím, že zákonné podmínky pro přiznání nároku nejsou splněny.
Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále je„ příjmení“).
Podle § 1 odst. 1 příjmení stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 příjmení stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 příjmení právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 příjmení nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 příjmení stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V projednávané věci žalobce odvozuje vznik tvrzené škody od skutečnosti, že jím dovážené zboží bylo zařazeno pod nesprávný celní kód a v důsledku toho zatíženo 5% clem, ač správně měla být sazba cla 0%. Tím došlo i k navýšení ceny finálních produktů, jež byly předmětem obchodu mezi žalobcem a jeho smluvními partnery, což vedlo k omezení výroby a nakonec i k ukončení obchodní spolupráce z důvodu neprodejnosti a ztráty konkurenceschopnosti. Ačkoli žalobce v dané věci svůj nárok opírá současně o„ nezákonnost rozhodnutí“ i„ nesprávný úřední postup“ celních úřadů, je třeba všechny úkony celních orgánů posoudit jako činnost správního orgánu, která směřovala k vydání rozhodnutí a odrazila se v jeho obsahu – zde 11 platebních výměrů, jimiž bylo doměřeno clo. Právě těmito rozhodnutími bylo zasaženo do práv žalobce způsobem, kterým mu měla vzniknout škoda. V takovém případě je však nezbytnou podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody, aby tato rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušena či změněna příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je obecný soud, rozhodující v řízení o odpovědnosti státu za škodu, vázán, sám není oprávněn zákonnost rozhodnutí vydaného správním orgánem posuzovat (viz výše citovaný § 8 odst. 1 příjmení). Jak bylo zjištěno, platební výměry, jimiž bylo žalobci clo vyměřeno, žalobce napadl odvoláním a o jeho odvolání dosud nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí odvolacího orgánu byla totiž již dvakrát zrušena správním soudem (Krajským soudem v Ostravě v řízeních, vedených pod sp.zn. 22 Af 43/2011 a 22 Af 52/2014 ) a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání. Lze souhlasit se žalobcem, že v obou případech byla důvodem zrušení rozhodnutí jejích nezákonnost. Tím sice byla objektivně splněna podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, správní řízení však nadále pokračuje a pro posouzení této věci je významné zjištění, jak bude nakonec celními orgány rozhodnuto. Dokud se tak nestane, nelze posoudit, zda nezákonnost rozhodnutí skutečně vedla k žalobcem tvrzené škodě. Nelze totiž vyloučit, že konečné rozhodnutí bude svým výrokem totožné s rozhodnutím zrušeným, a pak by žalobcem tvrzená škoda nemohla být kladena do souvislosti s vyměřeným clem. Soud proto žalobu zamítl„ pro tentokrát“, neboť pro posouzení věci je nezbytné znát konečný výsledek řízení po zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu správním soudem. K namítanému„ nesprávnému úřednímu postupu“ celních orgánů při vyřízení žalobcových žádostí o vydání ZISZ lze zvlášť uvést, že soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalovaného stran této otázky, totiž že vydání či nevydání ZISZ nemohlo u žalobce vést ke vzniku škody. Ze žalobních tvrzení to nakonec ani nevyplývá, škoda – jak bylo uvedeno výše – je dávána do souvislosti s celním zatížením zboží. O clu však bylo rozhodnuto platebními výměry, nikoli samotným rozhodnutím o ZISZ. Součástí rozhodovacího procesu, jímž je vyměřeno clo, pochopitelně musí být i vyřešení otázky, pod jaký kód celní nomenklatury bude předmětné zboží zařazeno. A právě v tomto procesu může vydaná ZISZ sehrát svou roli. K úloze ZISZ a postupu celních orgánu se k námitkám žalobce opakovaně vyslovily i správní soudy ve výše uvedených rozsudcích, lze zmínit zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2013, č.j. 2 Afs 85/2012 -40, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.12.2015, č.j. 22 Af 52/2014 -54, kde soudy žalobce upozornily jednak na to, že k doměření cla lze přistoupit bez ohledu na to, že je vedeno řízení o vydání ZISZ a dosud v něm nebylo rozhodnuto, jednak na povahu ZISZ vydané v jiném členském státě coby důkazního prostředku, kterým není celní úřad vázán, musí se však s ním vypořádat. Z uvedeného vyplývá, že celní orgány nepochybily, pokud přistoupily k doměření cla před vydáním ZISZ. Vzhledem k tomu, že základ uplatněného nároku na náhradu škody není (zatím) dán, neboť až do pravomocného skončení doměřovacího celního řízení nelze posoudit, zda nezákonnost rozhodnutí způsobila žalobci tvrzenou škodu, soud žalobu zamítl (výrok I), aniž by se blíže zabýval otázkou výše uplatněného nároku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (výrok II). Žalovaná, která byla v řízení plně úspěšná, má vůči žalobci právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalované byla přiznána požadovaná paušální náhrada ve výši 300 Kč za 2 úkony, tj. písemnou obranu z datum a účast u jednání dne datum (§ 1 odst. 3 písm. a/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. ), celkem 600 Kč Lhůta k zaplacení této částky byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena na 3 dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.