Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 155/2022
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka (snížený o případně přijaté platby či jednorázovou slevu). Úvěr byl žalovanému poskytnut
a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr poté, co prověřil jeho schopnost splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel dne datum s žalovaným prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne
datum, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka (před slevou), resp. ve výši částka (po případné slevě), k jehož zaplacení se žalovaný zavázal (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne datum na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku částka (z historie transakcí). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právním předchůdcem žalobkyně žalovanému oznámeno písemností ze dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne datum (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytnutý úvěr, či jeho část, do dne jeho splatnosti, ale ani později, vrátil, žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy
o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla
a nepřeložila žádné důkazy. Dále soud zjistil, že proti žalovanému je od roku 2017 mimo jiné vedeno dalších šest soudních řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a dále několik exekučních řízení v souvislosti s neplněním uložených povinností, a to již od roku 2012 (z výpisu zapsaných věcí u Okresního soudu v Benešově vedených proti žalovanému).
4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum podepsané mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala.
6. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka, jedná se v této částce na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. Žalovanému se výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu od žalobkyně ze dne datum (dle tvrzení žalobkyně), musela dostat do jeho dispozice nejpozději dne datum. Žalovaný měl plnit do datum, a protože nezaplatil, je od
datum v prodlení. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z poskytnuté částky v zákonné výši. Ve zbylé části soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť jejich úspěch byl pouze částečný a téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).