Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 140/2021-32

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 660,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil 4 220,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 028,35 Kč, úrok 29 % ročně z částky 4 559,2 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 4 559,20 Kč od 24. 6. 2018 do 29. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení z 119,20 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil 4 220,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 028,35 Kč, úrok 29 % ročně z částky 4 559,2 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 4 559,20 Kč od 24. 6. 2018 do 29. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení z 119,20 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 8 660,69 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 620,05 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 4 559,20 Kč od 24. 6. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok ve výši 1 028,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 559,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok 29 % ročně z částky 4 559,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně příjmení jméno anonymizováno a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 410 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 4. 2019. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradil pouze 1 560 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.

2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování z listin předložených žalobkyní, když žalovaný nic nedoložil a z nich zjistil níže uvedené skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 617 Kč (kapitalizované úroky, administrativní poplatek a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení). Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč.

4. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný žije na ubytovně, má základní vzdělání, pracuje na plný úvazek, když doložil potvrzení o příjmu 6/2018, uvedl, že má příjem 14 000 Kč, výdaje 2 000 Kč, bez toho, že by uvedl jakoukoliv konkretizaci výdajů ve smyslu toho, kolik činí nájem, další platby za bydlení, cestovné, atd.

5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil předchůdkyni žalobkyně 1 560 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (položka číslo) a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované sdělena dopisem ze dne 20. 1. 2020, ve které byl současně žalovaný vyzván k zaplacení do 10 dnů. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu a násl. , , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.

7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali Smlouvu o zápůjčce číslo ze dne datum. Na základě této skutečnosti žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kterou měl zaplatit společně s dalšími 4 617 Kč v 45 týdenních splátkách. Žalovaný žalobkyni uhradil 1 560 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

11. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila vyplněnou zákaznickou kartu. Z tohoto bylo prokázáno, že žalovaný má příjem 14 000 Kč. Co se týká výdajové stránky, žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 2 000 Kč, což však nebylo žádným dokladem doloženo. Rovněž nebylo doloženo, kolik žalovaný ve skutečnosti hradí za bydlení, stravu, cestovné do práce a zpět, v podstatě jaké jsou jeho povinné měsíční výdaje. Žalobkyni (její předchůdkyni) toto nezajímalo, žádného doložení tvrzených skutečností se nedomáhala. Nebyly předloženy ani výpisy z účtu ani nájemní smlouva, a proto soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

12. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 6 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 1 560 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 4 440 Kč.

14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 4 440 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 1. 3. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán dne 14. 2. 2020, tedy dle zákonné fikce (srov. o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 19. 2. 2020, tedy od 1. 3. 2020 se žalovaný dostal do prodlení, když sama žalobkyně dala žalovanému lhůtu k plnění 10 dní od doručení výzvy.

15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

16. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy nebo jí obdobné, nebo výpisy z účtu.

17. Oba účastníci měli ve věci obdobný úspěch i neúspěch ve věci, a proto soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (srov. § 202 odst. 2 o.s.tř.)

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.