Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 345/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 701,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 408,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 363,53 Kč a nadále běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 408,26 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 293,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 754,35 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,69 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 304,18 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 408,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 363,53 Kč a nadále běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 408,26 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 293,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 754,35 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,69 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 304,18 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 701,43 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne 18. 12. 2015 poskytla žalované revolvingový úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % čerpaného úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalované úvěr splácet posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, kde uvedla čistý měsíční příjem 14 500 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 29 700 Kč. Dále uvedla, že je rozvedená, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a bydlí v pronajatém domě/bytě. Tyto informace žalobkyně dále ověřila nahlédnutím do interních a externích databázích, zejména do bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku, databáze MV ČR aj. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně nehradila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr dopisem
ze dne 31. 12. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Dluh žalované podle žalobkyně sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 858,43 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 304,18 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 843 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 792,22 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 162,61 Kč
od 28. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovaná postupně z tohoto rámce vyčerpala peněžní prostředky ve výši
104 912,92 Kč a celkem uhradila 100 504,66 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne
18. 12. 2015 a dispozic k této smlouvě bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč s roční procentní sazbou nákladů 41,25 %. Celý úvěr se žalovaná zavázala hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky.
6. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a z výpisů ke kreditní kartě bylo zjištěno, že žalovaná postupně načerpala celkem 104 912,92 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaná na svůj dluh splatila celkem 100 504,66 Kč.
7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce u zaměstnavatele právnická osoba
na nižší vedoucí pozici měl být 14 500 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit
29 700 Kč, přičemž žalovaná bydlí v pronajatém domě/bytě, má střední vzdělání, je rozvedená a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. U položky ostatní životní náklady bylo uvedeno 0 Kč.
8. Z výzvy ze dne 27. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.
9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. , vzal soud
za prokázané, že žalobkyně na základě žalovanou odsouhlasené žádosti poskytla žalované finanční prostředky formou revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky převodem na bankovní účet a platbami zboží na prodejním místě, a to v celkové výši 104 912,92 Kč. Žalovaná postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši 100 504,66 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k jeho zaplacení.
11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 4 408,26 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 20. 9. 2022 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů v žádosti o úvěr a výpisů z běžného účtu, ze kterých je však zřejmé, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádně splácet. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v databázi BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR, ale tato svá tvrzení nedoložila. Ze žalobkyní předložené žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaná ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedla, že je rozvedená, bydlí v pronajatém domě/bytě, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a její měsíční čistý příjem měl činit 14 500 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. pracovní smlouva osvědčující, zda je žalovaná skutečně zaměstnána u právnická osoba anonymizována dvě slova a jaký zde má skutečně příjem, kolik činí její další výdaje, i když v žádosti o úvěr je uvedeno telefonní číslo žalované, tudíž mezi výdaji žalované by tato skutečnost měla být uvedena. Žalovanou nebylo ani v žádosti o úvěr uvedeno, zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.
21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované postupně částku 104 912,92 Kč. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná před podáním žaloby průběžně uhradila celkem 100 504,66 Kč,
a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 4 408,26 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 10 % ročně z částky 4 408,26 Kč
od 28. 10. 2020 do zaplacení a na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 363,53 Kč (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
22. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
23. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle
§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).