Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 269/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 650 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 902,30 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 11 650 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 8 145,33 Kč a nadále běžícím ve výši 24,6% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 408,81 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 8 350 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 650 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 902,30 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 11 650 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 8 145,33 Kč a nadále běžícím ve výši 24,6% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 408,81 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 8 350 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 27 650 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 28. 3. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 5. 2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 14. 7. 2020. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 650 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 8 145,33 Kč a nadále běžícího ve výši 24,6% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 311,11 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 28. 3. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 16 000 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tvrzení žalobkyně uvedených v návrhu pak soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem 8 350 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 7. 2020.
6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 28. 3. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V kartě je zaznamenány tyto údaje o žalovaném, čistý měsíční příjem 12 155 Kč a jako další příjem uvedl 2 500 Kč, kdy tento příjem je označen jako hodnota stravenek. Bydlí se spolubydlícím, má partnerku a dvě nezaopatřené děti. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 1 500 Kč měsíčně jeho výdaje na domácnost a osobní výdaje 5 000 Kč a další pravidelné výdaje 1 909 Kč.
7. Žalobkyně dále předložila doklady sloužící pro ověření úvěruschopnosti žalovaného, a to jeho pracovní smlouvu, z níž soud zjistil že žalovaný byl zaměstnán jako pomocný pracovník ve sběrných surovinách na dobu určitou do 1.1.2020. Z výplatních pásek za leden a únor 2019 má soud za prokázané, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 10 245 Kč měsíčně.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022.
9. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovaným. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
24. Je pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného. Jakým způsobem vyhodnotila, že výše vypláceného čistého měsíčního příjmu žalovanému je jen 10 245 Kč, a že z uvedeného příjmu má hradit životní náklady nejen své, ale i své družky a dvou nezletilých dění, z žádného soudu předloženého dokladu nevyplývá. Nelze rovněž přehlédnout, že vedle běžných životních nákladů musel žalovaný hradit i náklady za cestu do zaměstnání (viz. pracovní smlouva ze dne 2. 1. 2019 - místo výkonu práce mělo být v obec či na dalších pracovištích dle potřeby, a to ve obec, v obec, v obec, v obec nebo v obec, tj. v obcích odlišných od místa bydliště žalovaného). Z výplatních pásek bylo rovněž zjištěno, že z příjmu žalovaného jsou strhávány srážky za exekuce ve výši 1 505 Kč. Označenými důkazy žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla ověřována výše úvěrové angažovanosti žalovaného a jeho platební morálka, to vše i s důrazem, že z výplatních pásek vyplývá, že ze mzdy je mu strhávána exekuce.
25. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že u žalovaného s příjmem 10 245 Kč měsíčně, dvěma dětmi a partnerkou je dána důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr se splátkou přes 2 550 Kč měsíčně splácet. Je nepochybné, že částka nedosahující ani 8 000 Kč, není objektivně schopna pokrýt základní měsíční životní náklady žalovaného a jeho rodiny (i pokud by hradil jen příspěvek na výživu nezletilých dětí) a nákladů na bydlení. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 28. 3. 2019 číslo je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná, neboť žalovanému byl poskytnut úvěr, ač ze zjištění musela vyplynout důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
26. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 3. 2019 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradil celkem 8 350 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 11 650 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 902,30 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 10 % ročně z částky 11 650 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.).
27. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).