Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 136/2022-41
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
místem podnikání adresa žalovaného
o zaplacení 107 994,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 994,48 Kč spolu s úrokem ve výši 4 350,40 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 068,80 Kč a dále ve výši 16,5 % ročně z částky 104 120,98 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 083,60 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 994,48 Kč spolu s úrokem ve výši 4 350,40 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 068,80 Kč a dále ve výši 16,5 % ročně z částky 104 120,98 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 083,60 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobkyně se svou žalobou (po jejích četných opravách) domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne datum k uzavření úvěrové smlouvy číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,9 % ročně. Jelikož však žalovaný své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnil, žalobkyně nejprve převedla konkorent na anuitní splátky s úrokem ve výši 14,7 % ročně a posléze z důvodu trvajícího prodlení žalovaného veškeré závazky žalovaného z úvěrového vztahu ke dni 15. 5. 2021 zesplatnila. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 104 120,98 Kč, dále dlužným úvěrovým poplatkům v celkové výši 3 873,50 Kč (sestávající ze tří poplatků za zaslání výpisu za období únor až duben 2021 v celkové výši 28,50 Kč, tří poplatků za vedení úvěrového účtu v období únor až květen 2021 v celkové výši 1 045 Kč, poplatku převod kontokorentu na splátkový úvěr ve výši 1 000 Kč, dvou úhrad nákladů spojených s prodlením v celkové výši 1 800 Kč), dále úroku z úvěru kapitalizovanému za dobu od 29. 1. 2021 do 15. 5. 2021 ve výši 4 350,40 Kč, dále smluvního úroku z prodlení kapitalizovanému za dobu od 16. 5. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 10 068,80 Kč a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 16,5 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem obou stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.
Z doložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne datum je zřejmé, že úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 16. 7. 2021 (s možností automatické prolongace) včetně úroku ve výši 13,9 % ročně s podmínkou udržování kreditního obratu na účtu za období 3 po sobě následujících měsíců ve výši min. 150 % aktuálního limitu kontokorentu. V případě porušení této povinnosti k udržování kreditního obratu pak byla úvěrující oprávněna ukončit čerpání kontokorentu a zesplatnit jej v jí stanovených splátkách (čl. V. úvěrové smlouvy), kdy při prodlení s úhradou splátek směla úvěrující přistoupit k úplnému zesplatnění celého úvěru, kdy v takovém případě vznikala žalovanému povinnost hradit úroky z prodlení ve výši úrokové sazby zvýšené o dalších 10 % ročně, dále smluvní pokutu a ceny za úkony dle ceníku služeb (čl. V. úvěrové smlouvy). Dle ceníku služeb pro Firemní kontokorent činila výše poplatku za převedení kontokorentu na splátky 1 000 Kč, úroková sazba z kontokorentu převedeného na splátky 14,7 % p.a., poplatek za vedení kontokorentu převedeného na splátky 300 Kč měsíčně a náklady spojené s prodlením pak 300 Kč za každých 10 dní v prodlení (účtovaných k 10., 40. a 70. dni prodlení). Čerpání kontokorentního úvěru pak žalobkyně prokázala výpisem z podnikatelského konta žalovaného, z něhož jsou patrné i další transakce proběhlé na úvěrovém účtu, vč. účetního vyrovnání pohledávky ve výši 104 120,98 Kč v důsledku zesplatnění kontokorentu a jeho převedení na splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, jak patrno z oznámení úvěrující ze dne 3. 2. 2021. Dopisem ze dne 15. 5. 2021 pak žalobkyně z důvodu trvajícího prodlení žalovaného přistoupila k zesplatnění celého závazku žalovaného, a to po předchozí výzvy ze dne 13. 4. 2021.
Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i vyplacení úvěru žalovanému. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru, který byl dle ujednání stran po převedení kontokorentu na splátky úročen sazbou 14,7 % ročně, a dále též sjednané poplatky dle ceníku úvěrující za jednotlivé úkony při správě splatného kontokorentu. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení, jehož výše byla v úvěrové smlouvě s podnikajícím žalovaným sjednána smluvně, když žalovaný své závazky neplnil, a proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila k zesplatnění celé jistiny úvěru.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle kterého žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 320 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 16 260 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 3 603,60 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu ) Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 25 083,60 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Za účelně vynaložené, a tedy k tíži žalovanému přičitatelné, pak nelze považovat takové úkony zástupkyně žalobkyně, které spočívající v odstraňování vad a nedostatků žalobních tvrzení či důkazních návrhů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí anebo na exekuci.