Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 164/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 41 340 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

částky 24 540 Kč,

úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 340 Kč od 23. 1. 2022 do 20. 4. 2022 a

úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 540 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 413 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 24 540 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 340 Kč od 23. 1. 2022 do 20. 4. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 540 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 413 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 28. 11. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 24 540 Kč v týdenních splátkách po 909 Kč počínaje sedmým dnem od podpisu smlouvy. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu rodného čísla, kontrolu insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení finanční situace žalovaného podle vyplněného čestného prohlášení na základě„ odborných vědomostí z terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů. Žalovaný na úvěr dosud zaplatil jen 13 200 Kč. Splácel jej nepravidelně. Žalobkyně jako datum splatnosti určila 22. 1. 2022. Žádá také zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 340 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaný a žalobkyně podepsali dne 28. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úrok 5 940 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 909 Kč s tím, že první splátka je splatná 5. 12. 2020 a každá další 7 dní od splatnosti předešlé. Částku 30 000 Kč žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy.

5. Před podpisem smlouvy žalovaný vyplnil a podepsal evidenční kartu, ve které uvedl, že bydlí v rodinném domě, je svobodný, v jeho domácnosti je jeden člen, nevlastní automobil ani nemovitosti, pracuje na plný úvazek s čistou mzdou 24 601 Kč a má výdaje na bydlení 4 872 Kč a na splátky nebankovních závazků 3 000 Kč s tím, že životní minimum činí 4 360 Kč. Podle evidenční karty měl dále žalovaný předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a občanský průkaz (viz řádek„ doplňující / upřesňující informace“).

6. Z informace o smlouvě plyne, že žalovaný žalobkyni na úvěr zaplatil celkem 13 200 Kč.

7. Předžalobní výzvou odeslanou dne 8. 4. 2022 (viz podací arch) žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 41 340 Kč do sedmi dnů od doručení.

8. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. , která je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně neunesla již své břemeno tvrzení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ “), neboť její tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného jsou zcela nedostatečná. Žalobkyně sice uvádí, jaké všechny různé kontroly provedla, avšak vůbec nespecifikuje, k jakým výsledkům na jejich základě dospěla. Jinými slovy z tvrzení žalobkyně není vůbec zřejmé, jaké relevantní skutečnosti pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vlastně zjistila – natož aby uvedla, jak je vyhodnotila a proč dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet ( věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Žalobkyně dále neunesla ani své břemeno důkazní ( a a odst. 2 věta druhá ), neboť ke svým tvrzením o prověřování úvěruschopnosti žalovaného neoznačila v podstatě žádné důkazy (zejména k tomu, že provedla kontrolu žalovaného v různých databázích a rejstřících, telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie či měla„ odborné vědomosti z terénu“). Výjimkou je pouze evidenční karta, která ale prokazuje toliko dílčí tvrzení o tom, že ji žalovaný vyplnil (jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně ani netvrdí, co do ní vlastně uvedl). Z judikatury přitom plyne, že posouzení pouze na základě údajů získaných od spotřebitele (žalovaného) není dostatečné a sdělené údaje je třeba mít objektivně podloženy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Podle evidenční karty sice měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky, žalobkyně však nepřednesla žádná tvrzení o tom, co bylo jejich obsahem, který ani neprokázala. Jinými slovy žalobkyně sice prokázala, že žalovaný předložil tyto dokumenty, ale netvrdila, co v nich bylo uvedeno, a ani neprokázala, že údaje zachycené v evidenční kartě odpovídaly údajům podle předložených dokumentů. V tomto směru tedy rovněž neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Předložené dokumenty by navíc mohly maximálně doložit příjmy žalovaného, výdaje však žalobkyně podle evidenční karty žádným způsobem neověřovala (viz též věta první zákona o spotřebitelském úvěru, dle které je poskytovatel v rámci posouzení úvěruschopnosti mj. povinen porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele).

19. Tvrzení žalovaného v evidenční kartě jsou kromě toho značně vágní a nevěrohodná. Uvádí např., že bydlí v rodinném domě, avšak není zřejmé, jestli jde o jeho vlastní dům (a mohl by tak mít např. výdaje na hypotéku) či si jej najímá (a mohl by tedy platit nájemné). Nijak ani nespecifikuje své výdaje (co konkrétně jsou výdaje na bydlení – jde o nájemné, hypotéku, platby energií, poplatky za odpad, platby na telefon, internet atp. a co vše je schopen zaplatit z„ životního minima“), což znemožňuje jakkoliv prověřit jejich věrohodnost.

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu a 3 , aby nedostatečná (viz výše) tvrzení doplnila a označila důkazy, které by byly schopné prokázat výše uvedená neprokázaná tvrzení. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

21. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích a splatnosti.

22. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla celkem 30 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 13 200 Kč. Rozdíl ve výši 16 800 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení ( ) na straně žalovaného, které je povinen podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

23. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně od žalobkyně. Nelze ji odvíjet od smlouvy o úvěru, neboť je neplatná jako celek, včetně ujednání o splatnosti a nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takových případech se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Tento názor aproboval v typově obdobné věci i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 9. 2022, č. j.  – 75 (viz body 20 až 24 tohoto rozsudku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 8. 4. 2022 do sedmi dnů ode dne doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, ). Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem ( věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 21. 4. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené

24. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Ve zbývající části, tj. co do požadovaných poplatků a úroku z prodlení, který žalobkyni nenáleží, soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

25. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

26. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 413 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k  , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“). O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s  a odst. 6 větou první tohoto zákona, neboť již začal jednat o věci samé. Lhůta k plnění plyne z

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.