Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 119/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 133 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 3 543 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 610,17 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 5 999 Kč od 11. 12. 2021
do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 1 741 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 175,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 741 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 174,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 3 543 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 610,17 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 5 999 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 1 741 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 175,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 741 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 174,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 26. 4. 2022 domáhala zaplacení 11 133 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 16. 7. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 21. 7. 2020, na základě nichž žalovaný obdržel úvěr v celkové výši 8 000 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 15. 8. 2020 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši
od 16. 8. 2020 do 8. 11. 2021, kapitalizovaný částkou 785,50 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 11. 12. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 16. 12. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 3 C 119/2022 -19 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 7. 2020 ve spojení se smlouvou téhož čísla
ze dne 21. 7. 2020, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr
v celkové výši 8 000 Kč za podmínek ve smlouvách uvedených, a to částku ve výši
5 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž tato smlouva neobsahuje podpis žádného z účastníků, a dále pak částku 3 000 Kč, kterou žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě.
6. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 7. 2020 vyplývá, že tato poukázala celkem částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet, jehož číslo se shoduje s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě z téhož dne. právnická osoba ze dne 17. 10. 2022 má pak soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu, na nějž byl úvěr
ve výši 5 000 Kč poskytnut, je právě žalovaný a že mu dne 21. 7. 2020 byla na tento účet připsána částka ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně
za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 ve spojení s vyjádřením žalobkyně ze dne
20. 9. 2022 soud zjistil, že na předmětný úvěr žalovaný uhradil celkem částku ve výši
2 001 Kč.
7. Z vyjádření žalobkyně ze dne 20. 9. 2022 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 22. 11. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně všech příloh
ke smlouvě o postoupení pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2021 (viz. Oznámení ze dne 16. 12. 2021 a podací arch ze dne
17. 12. 2021).
9. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 7. 4. 2022 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022 a podací arch ze dne 11. 4. 2022).
10. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 2 001 Kč.
11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl
o vrácení požádán.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. ,
o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat
a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry
v oblasti jeho činnosti.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv
a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění
od počátku nemožnému.
20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku
z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
23. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 3 C 119/2022 -12 ze dne 5. 9. 2022, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že dodatek k úvěrové smlouvě ze dne 21. 7. 2020 uzavřela právě s žalovaným. Žalobkyně na tuto výzvu uvedla, že není schopna prokázat, v jakém rozsahu byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, a proto vzala žalobu v rozsahu úroku z úvěru a smluvních pokut, tj. v částce 3 543 Kč zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.), a to v souladu s § 96 o.s.ř. .
24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 5 999 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy
a výdaje žalovaného, tak aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucující ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.
25. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 7. 2020 v hotovosti částku 3 000 Kč a dále pak dne 21. 7. 2020 částku ve výši 5 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě, tj. celkem žalovanému poskytla částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil celkem 2 001 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 5 999 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 610,17 Kč a nadále běžící v zákonné výši za dobu ode dne 11. 12. 2021 do zaplacení spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky
ve výši 39 Kč (výrok II.).
26. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud
ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních poplatků a k nim požadovaného úroku
z prodlení) žalobu zamítl, neboť na takové plnění nevznikl žalobkyni nárok (výrok III.).
27. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 174,98 Kč. Tato částka představuje 7,77 % (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci) z jejich celkové výše,
tj. z částky 2 252 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši
11 133 Kč sestávající 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil
ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).