Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2923/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2022 č. j. 8 Tdo 533/2022-1728, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Shrnutí dosavadního řízení

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 22. 9. 2021 sp. zn. byl stěžovatel shledán vinným, že spáchal přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle , , ve znění pozdějších předpisů, a zločin přijetí úplatku podle alinea první, odst. 3 písm. b) . Za tyto trestné činy byl stěžovateli uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, dále peněžitý trest v celkové výměře 75 000 Kč, sestávající ze 75 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu povolání v Bezpečnostních sborech České republiky na dobu tří let. Uvedené trestné činnosti se měl stěžovatel - zjednodušeně řečeno - dopustit tím, že jako policista a hlavní zpracovatel trestní věci nabídl jednomu z tamních obviněných - M. D. (dále jen "svědek") - flash disk, na němž se dle jeho tvrzení měly nacházet kompromitující materiály týkající se jiného z obviněných, výměnou za finanční hotovost; následně měl stěžovatel svědkovi flash disk předat a naopak od něj převzít finanční hotovost ve výši 145 000 Kč.

3. Odvolání stěžovatele zamítl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. .

4. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu dovolání, jež Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel opřel své podání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), jejich slovní vyjádření však odpovídalo důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) trestního řádu ve znění novelizačního , jenž nabyl účinnosti před podáním dovolání. Nejvyšší soud v té souvislosti konstatoval, že stěžovatel neuplatnil žádné námitky proti použité právní kvalifikaci, a proto dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu naplněn nebyl; i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu přitom stěžovatel uplatňoval ve spojení s tímto důvodem. Nejvyšší soud však dovolání posoudil z hlediska nového důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy); přezkoumal také, zda nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, na něž stěžovatel poukazoval. K jednotlivým námitkám Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatel v dovolání pouze opakuje obhajobu, kterou uplatňoval již v předchozích fázích trestního řízení a s níž se soudy nižších stupňů podrobně a věcně správně vypořádaly; v této souvislosti odkázal na konkrétní pasáže usnesení městského soudu a případně i rozsudku obvodního soudu. Nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že obecné soudy pochybily, když řádně nedokončily výslech svědka a nepřipustily stěžovatelovy otázky ohledně technické specifikace zařízení, jež byly svědkovi poskytnuty ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů pro použití při předstíraném převodu; zpochybněna nebyla ani věrohodnost výpovědi svědka, vůči níž měl stěžovatel po celou dobu trestního řízení výhrady. Podle Nejvyššího soudu neobstála ani stěžovatelova výtka, že ústní a písemné odůvodnění usnesení městského soudu spolu nekorespondovaly. Konečně se Nejvyšší soud neztotožnil ani s tvrzením stěžovatele, že soudy nižších stupňů opomenuly některé z jím navrhovaných důkazů; soudy totiž svůj postup ohledně těchto důkazních návrhů řádně odůvodnily. Nejvyšší soud následně uzavřel, že skutková zjištění i právní posouzení obvodního soudu, potažmo městského soudu, jsou zcela správné a odpovídají zákonu; městský soud řádně a důkladně přezkoumal rozhodnutí obvodního soudu a bez pochybností se vypořádal s námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání. Dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení podle Nejvyššího soudu netrpělo vytýkanými nedostatky, jež byly jednoznačně vyvráceny již v odvolacím řízení; jelikož stěžovatel v dovolání tyto námitky pouze znovu opakoval, byl jeho návrh zjevně neopodstatněný. V posuzované věci ani nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu a obecné soudy nezatížily svá rozhodnutí vadou podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

III.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel předně namítá, že se stal obětí předem vykonstruovaného a promyšleného jednání svědka, jenž si vzal za cíl jej odstranit z pozice zpracovatele trestní věci vedené proti svědkovi jako obviněnému. Není pravdou, že by stěžovatel od svědka obálku s penězi převzal; to bylo vyloučeno při kontrole nasvícením stěžovatelových rukou UV lampou a nedokazuje to ani pořízený kamerový záznam, neboť kamera mířila na zeď. Stěžovatel opakovaně navrhoval, aby bylo předmětem dokazování, zda a jak záznamová technika poskytnutá svědkovi ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů selhala; obecné soudy však v rozporu s judikaturou Ústavního soudu jeho důkazní návrh zamítly. Stěžovatel v ústavní stížnosti líčí svou verzi průběhu setkání se svědkem, v jehož rámci měl údajně úplatek převzít. Dovolává se části výpovědi svědka, jež dle něj svědčí o tom, že byl zaskočen, když mu svědek neočekávaně předal obálku s hotovostí v rámci předstíraného převodu. Argumentuje, že o úplatek ve výši 150 000 Kč svědka nikdy nežádal; řekl si pouze o 150 Kč, což představuje obvyklou cenu za flash disk s obsahem trestního spisu. Uzavírá, že Nejvyšší soud rozhodl v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, ústavní stížnost splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a contrario].

V.

Vlastní posouzení

7. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud - jako soudní orgán ochrany ústavnosti - povinen vždy nejprve zkoumat, zda napadenými rozhodnutími či jinými zásahy orgánů veřejné moci vůbec mohla být porušena ústavně zaručená práva či svobody stěžovatele, a zda jsou tedy ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost podle . Takto postupoval i v nynější věci.

8. Těžiště ústavní stížnosti tvoří námitky, jež stěžovatel uplatňoval již dříve v rámci své obhajoby a uvedl je i v dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením, které stěžovatel ústavní stížností napadá.

9. Nejvyšší soud se stěžovatelovým dovoláním řádně zabýval - přezkoumal usnesení městského soudu (a řízení předcházející jeho vydání) z hlediska stěžovatelem uváděných dovolacích důvodů, jakož i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, o který se stěžovatel ve svém podání výslovně neopíral; posoudil i soulad trestního řízení se zásadami spravedlivého procesu. V napadeném usnesení Nejvyšší soud pečlivě reagoval na jednotlivé stěžovatelovy námitky, jež jsou nyní opakovány i v ústavní stížnosti; každou z nich jednotlivě vyvrátil a při té příležitosti i odkázal na relevantní pasáže usnesení městského soudu (případně rozsudku obvodního soudu), v nichž obecné soudy již dříve tyto námitky vypořádaly. Ústavnímu soudu tak nezbývá, než na odůvodnění napadeného usnesení odkázat a uzavřít, že Nejvyšší soud řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil svůj závěr o zjevné neopodstatněnosti stěžovatelova dovolání, a jeho rozhodnutí proto z ústavněprávního hlediska obstojí.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele. Proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu