Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 129/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 071,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 7 393,28 Kč a nadále běžícím ve výši 24,69% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a
s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 399,34 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 071,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 7 393,28 Kč a nadále běžícím ve výši 24,69% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 399,34 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 33 480 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne
24. 5. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 480 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena
na 17. 7. 2020. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala
po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužných poplatcích 13 480 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 7 393,28 Kč a nadále běžícího ve výši 24,69% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 470,42 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným
na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem
ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru
o skutkovém stavu věci.
5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 24. 5. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 16 480 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 5. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru
a zařazení zákazníka do pojistného programu).
6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 24. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 40 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, bydlí s partnerkou v nájmu. Náklady na bydlení včetně inkasa měli činit 3 500 Kč a jeho osobní výdaje 5 000 Kč. K prokázání uvedených údajů měl předložit nájemní smlouvu, SIPO, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a výplatní pásky.
7. Z paragonu číslo z paragonu číslo z paragonu číslo má soud
za prokázané, že žalovanému byly vystaveny zjednodušené daňové doklady za měsíce leden až duben 2019 společností právnická osoba vždy na částku ve výši 10 000 Kč, a to s poznámkou„ dohoda o provedení práce“.
8. Z nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2019 soud zjistil, že jméno příjmení uzavřela nájemní smlouvu dne 12. 3. 2019 s paní jméno příjmení na dobu určitou do 31. 12. 2019, kdy předmětem smlouvy byl byt o velikosti 2 + 1. Žalovaný v uvedené smlouvě není uveden jako jedna ze smluvních stran, není ve smlouvě uveden ani jako osoba, která je oprávněna byt užívat.
9. Z příjmového podkladního dokladu ze dne 20. 3. 2019, ze dne 21. 4. 2019 a z příjmového pokladního dokladu ze dne 21. 5. 2019 vyplývá, že žalovaný hradil za měsíc březen 2019 nájemné + kauci ve výši 15 000 Kč a za měsíce duben a květen 2019 nájemné ve výši
7 500 Kč.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, včetně jejích příloh, má soud
za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku
za žalovaným, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022.
11. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 má soud
za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů
a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv
a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí
i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně
a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní
a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku
z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
25. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně
na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem
na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé
a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovaným. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen
na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
26. Je pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného, kdy tato fakticky nebyla ve výši, kterou žalovaný uvedl v kartě zákazníka. Jakým způsobem vyhodnotila, že žalovaný má příjem ve výši 10 000 Kč z blíže nespecifikované dohody
o provedení práce místo jím uvedeného čistého příjmu ve výši 40 000 Kč v kartě zákazníka, z provedených důkazů nevyplynulo. Rovněž se shora předložených důkazů nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalovaného. Z karty zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení (nájem, inkaso a náklady na energie) žalovaného činily
3 500 Kč měsíčně, uvedené náklady nebyly ověřeny nájemní smlouvou, neboť nebylo v řízení prokázáno, že by shora uvedenou nájemní smlouvu ze dne 12. 3. 2019 uzavřel právě žalovaný. Nelze přehlédnout, že běžná výše nákladů na nájemní bydlení podstatným způsobem, převyšovala uvedenou částku v kartě zákazníka. Již tato informace tak měla vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti, neboť uvedený údaj zjevně budí obavu o své správnosti.
27. Za situace, kdy informace uvedené žalovaným budí obavy, zda bude žalovaný schopen svůj závazek řádně splácet a bylo tak na poskytovateli aby ověřil úvěrovou angažovanost žalovaného a jeho platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
28. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně
a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně
a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru
ze dne 24. 5. 2019 číslo je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
29. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 5. 2019 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil částku ve výši 3 000 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 17 000 Kč, (tj. 20 000 – 3 000), včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 071,08 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 8. 1. 2022
do zaplacení (výrok I.).
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl, neboť žalobkyni na plnění v rozsahu žádné právo nevzniklo (výrok II.).
31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, by tak náležela poměrná část účelně vynaložených nákladů na obranu svého práva, avšak žádné náklady mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).