Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 223/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem se sídlem v Mostě, Čsl. armády 2113/58, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -765 ze dne 19. října 2022 a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 21. července 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze zločinu obchodování s lidmi podle , odst. 3 písm. d), přečinu ohrožování výchovy dítěte podle a přečinu kuplířství podle , za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odložený na zkušební dobu čtyř let, a peněžitý trest ve výměře 54 000 Kč.

2. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") zrušil výrok o trestu a nově uložil stěžovateli při nezměněném výroku o vině úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků ve věznici s ostrahou. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele i spoluodsouzené odmítl, neboť byla podána z jiných než dovolacích důvodů.

3. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhuje zrušit napadená rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva zakotvená v a násl.d (dále jen ""), v a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v Protokolu č. 7 k Úmluvě.

4. Stěžovatel namítá, že nalézací soud rozhodl na základě uznání viny a s přihlédnutím k tomu nepřekročil zákonné meze, uložil-li mu podmíněný trest odnětí svobody spojený s trestem peněžitým; naopak odvolací soud nepostupoval správně a k neoprávněnému odvolání státního zástupce původní výrok o trestu zrušil, trest stěžovateli podstatně zvýšil, a to postupem porušujícím jeho právo na spravedlivý proces a právní jistotu. Nejvyššímu soudu stěžovatel vytýká, že se v dovolacím řízení nezabýval dodržením práva na spravedlivý proces [viz například nález

sp. zn.

ze dne 14. června 2016 (N 113/81 SbNU 771)]. Stěžovatel konečně namítá, že prohlásí-li vinu, připadá v úvahu dohoda o vině a trestu nebo uzavření dohody o narovnání a zastavení trestního stíhání; k tomu odkazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 15. února 2016 (N 32/80 SbNU 411),

sp. zn.

ze dne 10. února 2021 a

sp. zn.

ze dne 22. února 2022 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz) i Evropského soudu pro lidská práva [rozsudky č. 38830/97 (Czekalla v. Portugalsko) ze dne 10. října 2002 a č. 35228/03 (Bogumil v. Portugalsko) ze dne 7. října 2008].

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho zásah připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky libovůle.

7. Podle napadeného rozsudku proběhlo řízení před nalézacím soudem v souladu s procesními předpisy a po řádném poučení stěžovatele byl aplikován § 206c trestního řádu; stěžovatel uznal vinu a soud jeho uznání podle zákona přijal. Odvolací soud se následně neztotožnil s výroky o trestu, které považoval za nepřiměřeně mírné, protože obžalovaní byli ohroženi trestem odnětí svobody na pět až dvanáct let ( ). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nalézací soud aplikoval snížení trestu pod dolní hranici zákonné sazby [ ] nepřiměřeně, což korigoval uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody - rovněž pod spodní hranicí.

8. Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení podrobně vysvětlil, že uplatněné dovolací důvody [§ 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu] nedopadají na kontrolu postupu odvolacího soudu, rozhodoval-li jen o výroku o trestu; dovolací soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí z nenapadených dovolacích důvodů. Následně se Nejvyšší soud důkladně zabýval tvrzeným porušením základních práv stěžovatele ( Úmluvy a a 38y) postupem odvolacího soudu, nic takového však nezjistil.

9. Podle § 206c může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedeného v obžalobě (odst. 1). Soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran (odst. 5). Přijme-li soud prohlášení viny pachatelem, může s ohledem na jeho poměry a povahu trestné činnosti snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici, lze-li tím dosáhnout nápravy.

10. Významné pro posouzení věci je, že přijetí prohlášení viny, stejně jako snížení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí stanovenou zákonem, je fakultativní a zcela v diskreci obecného soudu. V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud srozumitelně uvedl, proč nepovažoval původní trest za přiměřený a proč uložil trest přísnější. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu [viz nález

sp. zn.

ze dne 24. dubna 2008 (N 74/49 SbNU 119)], neboť rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (y a y); může zasáhnout jen v případě, nebyla-li by respektována zásada zákonnosti ukládaného trestu (y).

11. Právo na spravedlivý proces ( Úmluvy, y), na přístup k soudu (y), na účinné opravné prostředky ( Úmluvy) a právo na odvolání v trestních věcech ( Protokolu č. 7 k Úmluvě) poskytuje účastníkům řízení záruku, že jejich věc budou rozhodovat obecné soudy podle předem stanovených pravidel při plném respektování uvedených základních práv. Uvedená práva nejsou však porušena, vysloví-li obecné soudy závěry, které neodpovídají očekáváním, k nimž účastník řízení dospěl na základě subjektivního vyhodnocení projednávané věci.

12. Odvolací soud se k zákonnému odvolání státního zástupce zabýval výhradně přezkumem uloženého trestu. Nejvyšší soud odmítl dovolání proto, že v něm nebyly uvedeny zákonem stanovené dovolací důvody, a nezjistil, že by v předchozím řízení byla porušena základní práva stěžovatele. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud, neboť stěžovatel mimo prostého nesouhlasu neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o porušení jeho základních práv.

13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

14. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že obdobně jako v případě dovolání, podala obsahově shodnou ústavní stížnost i spoluobžalovaná, a její věc je vedena pod

sp. zn.

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu