Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 192/2022-16
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 462 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 176 Kč od 5. 7. 2021 do zaplacení a částku 7 286 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 926 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 176 Kč od 5. 7. 2021 do zaplacení a částku 7 286 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 926 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 176 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 7 286 Kč coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že s ní žalovaný dne datum uzavřel smlouvu o zápůjčce, a to po vyplnění žádosti o poskytnutí zápůjčky žalovaným prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 600 Kč převodem na bankovní účet žalovaného dne datum. Žalovaný se naproti tomu zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 576 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne datum. Dle žalobních tvrzení žalovaný neuhradil na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho. Žalobkyně se v důsledku prodlení žalovaného domáhá úhrady zákonných úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů za písemné výzvy žalovanému, a to konkrétně za výzvy ze dne datum, datum, datum, datum a datum. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně opírá o čl. 2 smlouvy o zápůjčce a požaduje ji ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 17 600 Kč od dne datum coby dne následujícího po splatnosti zápůjčky do datum, tj. ve výši 7 286 Kč po zaokrouhlení. K úhradě dluhu žalovaný nepřistoupil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum (dále též jen„ smlouva“) je zřejmé, že mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky uzavřena smlouva o zápůjčce, když se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobkyně, uvedl své osobní údaje, potvrdil seznámení se s podmínkami smlouvy a obchodními podmínkami a následně smlouvu podepsal na dálku prostřednictvím zaslaného pin kódu na jeho telefonní číslo. Obsahem smlouvy o zápůjčce byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 17 600 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se proti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 576 Kč, a to nejpozději do datum, jak plyne z čl. 1 smlouvy. Žalobkyně provedla dne datum platbu ve výši 17 600 Kč ve prospěch účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě (čl. 1) jako číslo účtu žalovaného, jak plyne z potvrzení o platbě právnická osoba Z článku 1.7 smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů činila 2 969 % a celková částka splatná žalovaným 22 176 Kč (za předpokladu vyčerpání zápůjčky okamžitě v plné výši a jejího splacení do 22 dnů). Dle věty druhé téhož článku měla při poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce bez poplatku činit roční procentní sazba nákladů 0 % a celková splatná částka 17 600 Kč. Podle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se placením zápůjčky veškeré vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalovaného stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné (listinné) upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní výzvou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.
11. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum podle ustanovení § 2390 o.z. lze co do části podle výroku II. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (22 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že zapůjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaný obdržel částku 17 600 Kč a byl povinen vrátit částku v celkové výši 22 176 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně (při neaplikaci čl. 1 věty druhé smlouvy, tedy neuvažování marketingové akce). Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaný požadovanou a ničím nezajištěnou částku získal okamžitě (bezprostředně po uzavření smlouvy), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásil a sám aktivně vyhledal nabídku žalobkyně, když uzavíral smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto ho nelze považovat za osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu dle 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 17 600 Kč, a to od dne datum do datum ve výši 7 286 Kč, když i tento nárok soud shledal podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. po právu. Nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 176 Kč od datum do zaplacení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.
12. Výrokem I. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu příslušenství ve výši 2 500 Kč coby 5× 500 Kč za odeslání písemných upomínek k úhradě. Žalobkyně nepředložila doklady k prokázání jejich odeslání žalovanému a jen na základě textového znění upomínek nelze žalobkyní uplatněnému nároku ve výši 2 500 Kč vyhovět. Nadto soud vyhodnotil, že takové náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., když z jednání žalovaného tedy neúhradě jakékoliv částky na dluh žalobkyně bylo lze dovodit, že opakované upomínání žalovaného nepovede ke kýženým výsledkům, a zároveň se výše poplatku 500 Kč za každou jednotlivou nijak nepersonalizovanou (vyjma uvedení dlužné částky) upomínku jeví jako nepřiměřená a neodpovídající obvyklým nákladům spojeným s upomínáním. Z těchto důvodů soud neshledal nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč jako důvodný.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná co do požadované jistiny, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 926 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 474 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 462 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
14. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.