Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 932/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) JUDr. Jaroslav Brož, MJur., insolvenční správce dlužníka Vinařství Pfeffer s.r.o., advokát, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, a 2) obchodní společnost Pastra, s.r.o., sídlem Vinohradská 1305/82a, Brno, zastoupená Mgr. Janem Rotreklem, advokátem, sídlem Ponávka 185/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2022 č. j. -25 a opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2022 č. j. -24, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byly doručeny obsahově obdobné ústavní stížnosti podle písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Shora jmenovaní stěžovatelé se ústavními stížnostmi domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívají, že jimi došlo k porušení jejich základních práv zaručených v , , a d (dále jen "") a , , a y.

2. Ústavní soud usnesením

sp. zn.

,

ze dne 26. 4. 2022 spojil obě ústavní stížnosti ke společnému projednání.

3. Z ústavních stížností a z jejich příloh se podává, že předseda Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným opatřením (dále jen "opatření předsedy krajského soudu") - vydaným podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ve spojení s , jednacího řádu pro insolvenční řízení, ve znění pozdějších předpisů, ve věci insolvenčního dlužníka, fyzické osoby v opatření konkretizované (dále jen "") - určil insolvenčního správce z obecné části seznamu insolvenčních správců vedené pro řešení úpadku dlužníka oddlužením pro krajský soud, a to obchodní korporaci JUVENTUS insolvenční v. o. s. Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením zjistil úpadek dlužníků a výrokem III. ustanovil JUVENTUS insolvenční v. o. s. insolvenčním správcem (dále jen "usnesení krajského soudu").

4. Proti usnesení krajského soudu podal odvolání stěžovatel 1), který přihlásil do dlužníkova insolvenčního řízení pohledávku obchodní korporace Vinařství Pfeffer s. r. o. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. , -32 (dále jen "usnesení vrchního soudu"), usnesení krajského soudu ve výroku III. potvrdil. Stěžovatelka 2), která rovněž přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku, odvolání proti usnesení krajského soudu nepodala.

II.

5. Stěžovatel 1) v ústavní stížnosti podobně jako před krajským soudem namítá, že a Vinařství Pfeffer s. r. o. jsou koncernově propojené osoby. Od tohoto názoru se argumentace obsažená v ústavní stížnosti odvíjí. Ve vztahu k usnesení krajského soudu stěžovatel 1) namítá, že s ohledem na uvedené koncernové propojení měl podle rozvrhu práce krajského soudu ve věci insolvence dlužníka rozhodovat jiný senát krajského soudu, než který napadené usnesení vydal. Současně tím byl dán podle stěžovatele 1) důvod, aby byl podle ve věci ustanoven koncernový insolvenční správce. Proto pokud jde o opatření předsedy krajského soudu, kterým byl určen insolvenční správce, a to nikoliv postupem podle , stěžovatel 1) namítá, že uvedené opatření není zdůvodněno a odkazuje přitom na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016,

sp. zn.

(dále jen "nález

sp. zn.

"). Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dále podrobněji rozvádí důvody, proč měli být a Vinařství Pfeffer s. r. o. posuzováni jako koncernově propojené osoby. Závěrem stěžovatelka rovněž navrhuje, aby Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost projednal mimo pořadí a odložil vykonatelnost rozhodnutí obou soudů, a to až do doby vydání nálezu ve věci samé.

6. Ústavní stížnost stěžovatelky 2) je jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z hlediska stížnostních námitek v podstatě totožná jako ústavní stížnost stěžovatele 1).

III.

7. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas, osobami oprávněnými a stěžovatelka 2) je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupena advokátem. Stěžovatel 1) je advokátem, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupen. Následně Ústavní soud obrátil svoji pozornost k otázce přípustnosti ústavních stížností. Dospěl k závěru, že jsou přípustné v části týkající se opatření předsedy krajského soudu. Naopak obě ústavní stížnosti jsou nepřípustné podle v části napadající usnesení krajského soudu.

8. Pokud jde o opatření předsedy krajského soudu, Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

konstatoval, že: "Jde o úkon hybridní povahy, který sice má základ v realizaci administrativních pravomocí předsedy soudu, současně je ovšem nedílnou součástí insolvenčního řízení jako probíhajícího (živého) soudního řízení, na které má opatření bezprostřední a určující vliv a které navíc podléhá striktním zákonným lhůtám počítaným často v řádu dnů či dokonce hodin. Opatření je tak pouhým podpůrným úkonem soudního funkcionáře - ve vztahu ke konkrétnímu insolvenčnímu řízení, jehož smyslem je zajištění podmínek pro výkon nezávislé rozhodovací činnosti zákonného insolvenčního soudce". Ústavní soud následně v citovaném nálezu dospěl k závěru, že proti opatření předsedy soudu nejsou přípustné další opravné prostředky, a lze se proti němu proto v krajních případech bránit přímo ústavní stížností. Od tohoto závěru nemá Ústavní soud důvod se odklonit ani v nynější věci.

9. Odlišná je situace ve vztahu k přezkumu usnesení krajského soudu. Podle je proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce přípustné odvolání, příp. i dovolání. Pokud stěžovatel 1) nejen že ústavní stížností usnesení vrchního soudu jako odvolacího soudu vůbec nenapadá, ale nepodal proti němu ani dovolání a stěžovatelka 2) proti usnesení krajského soudu nepodala ani odvolání, v intencích stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje a mezi které podle téhož zákona náleží mj. řádný (odvolání) či mimořádný opravný prostředek (dovolání). O možnosti bránit se proti usnesení krajského soudu odvoláním, stejně jako proti usnesení vrchního soudu dovoláním, byly usneseními těchto soudů rovněž řádně poučeni. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnosti v těchto částech hodnotit jako nepřípustné - podané předčasně.

10. Poukazují-li stěžovatelé na to, že podle věty druhé lze v odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce namítat pouze to, že nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, resp. že v odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy krajského soudu, Ústavní soud opět odkazuje na nález

sp. zn.

. Z něj vyplývá, že byť mají nadřízené soudy pouze omezený přezkumný prostor, nelze akceptovat, že stěžovatelé dané opravné prostředky nepodali, a nevyužili tedy ani zákonem daný rozsah přezkumu.

IV.

11. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [y (dále jen "")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li těmito orgány porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů.

12. Stěžovatel i stěžovatelka ve svých ústavních stížnostech shodně konstatují, že své ústavní stížnosti proti opatření předsedy krajského soudu staví zejména na nálezu

sp. zn.

, ze kterého podle stěžovatele i stěžovatelky vyplývá, že uvedené opatření je ústavně nekonformní, neboť není odůvodněno.

13. Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

dospěl k závěru, že ačkoliv je opatření předsedy pouhým podpůrným úkonem soudního funkcionáře, je potřeba jej náležitě odůvodnit v případě postupu podle . Citované ustanovení totiž vymezuje pravomoc předsedy insolvenčního soudu určit v "rotačním systému" insolvenčního správce mimo zákonné pořadí; současně předepisuje, že takový postup je předseda soudu povinen odůvodnit. Na odůvodnění takového výjimečného opatření lze podle citovaného nálezu Ústavního soudu vztáhnout požadavky konstantní judikatury Ústavního soudu týkající se náležitostí odůvodnění, byť v redukované podobě odpovídající povaze opatření. Ústavní soud k tomu konkrétně konstatoval, že takové "výjimečné opatření musí být odůvodněno alespoň tak, aby nabízelo základní, logické a srozumitelné důvody, proč byl namísto určitého insolvenční správce, na kterého by jinak vycházelo pořadí v tzv. kolečku podle , výjimečně určen správce jiný. Tyto důvody současně musí reflektovat podmínky zákona, který předpokládá vydání opatření (výhradně) v případech, nelze-li ustanovit správce podle zákonného pořadí nebo je-li to nezbytné vzhledem k dosavadnímu stavu řízení, osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům či vzhledem k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a zatížení" (bod 17. odůvodnění nálezu

sp. zn.

).

14. Ústavní soud především zdůrazňuje, že výše uvedené závěry nálezu

sp. zn.

učinil nikoliv ve vztahu k jakémukoliv určování insolvenčních správců ze strany předsedů soudů, ale toliko ve vztahu k opatření předsedy soudu postupem podle , u kterého jediného zákon výslovně předepisuje povinnost určení osoby insolvenčního správce odůvodnit. V nyní posuzované věci ale o takové výjimečné opatření předsedy soudu nejde. Ani sami stěžovatelé nenamítají, že by předseda krajského soudu v dané věci určil insolvenčního správce mimo zákonné pořadí postupem podle . Odkaz stěžovatelů na nález

sp. zn.

je proto v tomto směru nepřiléhavý.

15. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že nálezem

sp. zn.

přistoupil ke zrušení opatření o určení osoby insolvenčního správce s ohledem na skutečnost, že v dané věci šlo ze strany předsedkyně soudu o aktivity, spočívající v plošném a dlouhodobém popírání zákonných pravidel a přidělování insolvenčních věcí podle vlastní - svévolné úvahy, vykazující rysy obcházení zákona ve značném měřítku; jejichž projevy lze nazvat "insolvenčním inženýrstvím", které u dotčených subjektů logicky podněcuje úvahy o záměrně budovaném klientelistickém, či dokonce korupčním prostředí (bod 26. odůvodnění nálezu

sp. zn.

).

16. Nic takového v nyní posuzované věci zjištěno nebylo a stěžovatelé to ostatně ani netvrdí. Podstatou ústavních stížností je pouhá polemika stěžovatelů s názorem předsedy krajského soudu ohledně toho, zda a Vinařství Pfeffer s. r. o tvoří koncernové propojení, a tedy zda má být osoba insolvenčního správce určena postupem podle . S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahuje.

17. Protože Ústavní soud nezjistil, že by opatřením předsedy krajského soudu byla porušena ústavní práva stěžovatele a stěžovatelky, ústavní stížnosti v této části mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněné podle ; v části směřující proti usnesení krajského soudu ústavní stížnosti odmítl jako nepřípustné podle téhož zákona. O návrzích na přednostní projednání s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavních stížností a jejich vyřízením Ústavní soud samostatně nerozhodoval. Totéž se týká i návrhů na odklad vykonatelnosti, které sdílí osud ústavních stížností.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2022

Jan Filip v. r.

předseda senátu