Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
229 C 136/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 036,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 24 036,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 036,84 Kč od 3.11.2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 24 036,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 036,84 Kč od 3.11.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 24 036,84 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 25. 5. 2017 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat prostředky nad rámec zůstatku na účtu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním, že dlužná částka byla převedena na evidenční účet ke dni 2. 11. 2019, k tomuto dni se pohledávka stala splatnou. Žalobkyně žádá uhradit dlužnou jistinu ve výši 24 036,84 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně 24 036,84 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2021. Dne 3. 11. 2019 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný čerpal úvěr průběžně. V květnu 2019 pak čerpal úvěr ve výši 20 435,84 Kč, z přiložených výpisů je zřejmé, jaké konkrétní služby a za jakou částku byly žalovanému účtovány. Částka 24 036,84 Kč se skládá z částky 20 435,84 Kč coby čerpaného úvěru ke květnu 2019, z částky 1 280 Kč coby debetního úroku za období od června 2019 do září 2019, z částky 400 Kč coby poplatku za službu Moje zdravé finance za období od června 2019 do září 2019, z částky 120 Kč za zaslání výpisů poštou za období od června 2019 do září 2019 a z částky 1 800 Kč coby smluvní pokuty za období od července 2019 do srpna 2019. K výzvě soudu, jakou částku žalovaný uhradil, žalobkyně uvedla, že žalovaný splácel úvěr rovněž průběžně a odkázala na přiložené výpisy. Stran úvěruschopnosti odkázala žalobkyně na dokument právní předchůdkyně žalobkyně a přiložila potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, z něhož právní předchůdkyně žalobkyně vycházela.
3. Žalovaný uvedl, že smlouvu o kontokorentním úvěru skutečně uzavřel, nesouhlasí s výší dlužné částky.
4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 25. 5. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 20 000 Kč. Dle smlouvy se úvěr stane splatný do jednoho roku ode dne, kdy bude úvěr čerpán, úroková sazba činila 18,90 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalovaný bude platit ceny dle ceníku zejména za vedení účtu, za zasílání výpisů, spojené s jednotlivými způsoby čerpání, ceny za další doplňkové služby.
5. Z potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že potvrzení bylo vydáno dne 11. 5. 2017, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem ve výši 25 312 Kč měsíčně čistého.
6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného na částku 6 519 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky u jiného subjektu než u právní předchůdkyně žalobkyně v výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB zjistila, že žalovaný splácí tři úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 6 630 Kč a dále splácí úvěr u jiného subjektu než u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 717 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila interním napojením na insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 5. 4. 2017 do 31. 5. 2019 bylo zjištěno, že ke dni 31. 5. 2019 činil konečný zůstatek - 20 435,84 Kč, žalovanému byly za toto období účtovány poplatky, například poplatek za zaslání výpisu, poplatek za službu příjmení zdravé finance, byl účtován debetní úrok.
8. Z výpisů z účtu za období od 1. 6. 2019 do 30. 11. 2019 k účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že kontokorentní úvěr byl zrušen k 1. 11. 2019, částka ve výši 24 036,84 Kč byla převedena na účet č. bankovní účet.
9. Z rámcové smlouvy ze dne 5. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 5. 4. 2017 vedla žalovanému účet č. bankovní účet. Z přílohy k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že byla žalovanému vydána kreditní karta.
10. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že je datována ke dni 29. 3. 2018, tedy až po uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, žádost pak není podepsána.
11. Z výpisu poplatků bylo zjištěno, že za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 k účtu č. bankovní účet byly žalovanému vyúčtovány poplatky ve výši 2 980 Kč a zaplacené úroky činily 2 838,23 Kč. Jednalo se o 8 poplatků za nesplnění podmínek po 100 Kč, jeden poplatek za splnění jedné z podmínek ve výši 50 Kč, poplatek za výběr hotovosti z bankomatu jiné banky v ČR ve výši 40 Kč, 9 poplatků po 30 Kč za zaslání výpisu, poplatek za dotaz na zůstatek v bankomatu jiné banky ve výši 20 Kč a 2 poplatky po 900 Kč za náklady spojené s prodlením.
12. Z poslední výzvy ze dne 3. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho pohledávku převedli na evidenční účet č. bankovní účet dne 2. 11. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ve výši 31 256,31 Kč s příslušenstvím s uvedením lhůty do 10 dnů od doručení výzvy, zásilku odeslala dne 18. 3. 2021.
14. Ze seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení ceny a dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2021 a podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 7. 1. 2021, který byl odeslán téhož dne.
15. Soud neprovedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávky z důvodu nadbytečnosti, neboť skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, byla prokázána dostatečně zejména oznámením o postoupení ze dne 7. 1. 2021 odeslaným téhož dne žalovanému.
16. Z dodejky na č.l. 69 nebyly zjištěny žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.
17. Z výše uvedených skutečností učinil soud následující skutkový závěr. Žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně umožnila čerpat prostředky až do výše 20 000 Kč. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, v žádosti o úvěr pak žalovaný uvedl, že má nulové výdaje, nulové splátky u subjektu rozdílného od právní předchůdkyně žalobkyně, dotazem u CCB a z vlastních systémů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovanému byly poskytnuty čtyři úvěry, které splácel ve výši 8 347 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k zaplacení.
18. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když soud neměl za dostatečná tvrzení a za dostatečně prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila. Dále měl soud v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, jaká částka, v jaké celkové výši byla žalovanému poskytnuta a jakou celkovou částku ns svůj dluh žalovaný zaplatil. K písemné výzvě, jak výše uvedeno, žalobkyně odkázala na přiložené výpisy, uvedla, že ke květnu 2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 435,84 Kč, stran částky, kterou žalovaný splatil se omezila pouze na odkaz na přiložené seznamy. Žalobkyně sice může odkázat na listiny a učinit je svým tvrzením, nelze ale připustit, aby žalobkyně odkázala na celou řadu listin souhrnně a nekonkrétně. V daném případě žalobkyně odkázala na výpisy na 64 stránkách, přičemž přenesla svou povinnost tvrzení v podstatě na soud, který by si měl z výpisů zjistit, jaká celková částka byla žalovanému poskytnuta. Z výpisů z účtu se pak podávalo, že částka 20 435,84 Kč uvedená žalobkyní, není částkou, která byla žalovanému poskytnuta, neboť v této částce jsou zahrnuty i poplatky (např. za zaslání výpisu) jakož i debetní úrok. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost tvrdit, jaká částka byla žalovanému skutečně poskytnuta.
19. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“)
20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
28. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.
29. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Právní předchůdkyně žalobkyně sice dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů. Stran výdajů žalovaného však vycházela pouze ze sdělení žalovaného. Žalovaný tvrdil, že má výdaje ve výši 0 Kč. Takové tvrzení žalovaného samozřejmě nemohla právní předchůdkyně žalobkyně považovat za reálné. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, co se výdajů týče, z částky 6 519 Kč, tedy z životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (tzv. ekonomický model), což však pro posouzení úvěruschopnosti soud nepovažuje za dostatečně, neboť reálné výdaje žalované mohou být diametrálně odlišné. Bylo namístě žádat po žalovaném, aby uvedl své konkrétní výdaje a tyto náležitě ověřit, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného přitom představuje spojené nádoby, neboť je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v dané době s odbornou péčí.
30. Jelikož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o kontokorentním úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
31. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
32. V takovém případě by vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávka byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Žalobkyně však nedostála své povinnosti tvrdit, jaká částka byla žalovanému poskytnuta, jak uvedeno výše. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal ke květnu 2019 částku 20 435,84 Kč, z výpisů z účtů se však podává, že do této částky jsou zahrnuty i poplatky a úroky z úvěru, nejedná se tedy o poskytnutou částku. Je na žalobkyni, aby náležitě tvrdila, jaká částka byla žalovanému skutečně poskytnuta a nepřenášela tuto svou povinnost na soud tím, že pouze odkáže na desítky stránek výpisů z účtu, z něhož by soud měl dokazováním zjišťovat, jaká částka byla žalovanému skutečně poskytnuta. Jelikož tedy nebylo tvrzeno ani zjištěno, jaká částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, není možné dospět k jednoznačnému závěru, zda a v jaké výši došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Soudu tak nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
33. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.